Pozn: H = Hobit; PP = Pán prstenů; S = Silmarillion; NP = Nedokončené příběhy
Jižní Temný hvozd byl plný tmavých jedlí [PP I], ale kolem Thranduilových jeskyní hustě rostly duby a buky [H]. Doriathské stromy byly rozdílné: v Nivrimu duby, v Neldorethu buky, v Regionu byl hustší a smíšenější les [S]. Bylo příznačné, že stromy před branami Menegrothu, stejně jako ty u Thranduilových jeskyní byly buky - jejich seskupení byla jako zelené katedrály, s kmeny tvořícími hladké šedivé pilíře nad kobercem trávy. Tomu je velmi podobný i popis Lórienu, a mallorny se hodně podobaly trochu méně magickým bukům, i když listy mallornu byly širší [NP]. Konečně "malinornelion" (jak Stromovous říká Lórienu) se překládá "zlatý buk" [odkaz na PP II, mně se to tam nedaří najít].
Ve Středozemi téměř nebyly jehličnaté lesy, jaké známe z Aljašky, Kanady a severní Asie. Jediný jehličnatý les zmiňovaný kromě jižního Temného hvozdu je na severních a zapadních okrajích Dorthonionu [S]. Jehličnaté stromy byly jinak roztroušené na příhodných místech - např. výše v Roklince a východně od skřetích chodeb, kde byli Thorin a spol. obklíčeni vlky [H, PP I]. Listnaté nebo smíšené lesy byly v horských údolích, zejména západně od Modrých hor v Ossiriandu, jižně a západně od Ered Wethrin v Hithlumu, na obou stranách Mlžných hor a západně od Ephel Duath v Ithilienu, a také v horských oblastech: Taur-en-Faroth nad Nargothrondem [S], Hustoles na východ od Hůrky [PP I] a Obří lesy [PP I]. Tolik tedy Karen Wynn Fonstad.
A ještě co říkají samy názvy krajů a míst:
Volně "převyprávěno" podle
Karen Wynn Fonstad:
The Atlas of Middle-Earth, Revised Edition,
HarperCollins 1994, s. 184