Seznam čísel      Předchozí číslo       Další číslo      Obsah tohoto čísla      Předchozí článek       Další článek     

Thorin č.3/95


Hvězdné učení po způsobu elfů

lalaith

Tato krátká kompilace pokud ne všech, pak alespoň většiny zmínek o středozemské hvězdné obloze si neklade za cíl úplnost ani neomylnost. Vznikla jako příspěvek do elektronické konference o díle J.R.R.Tolkiena a její překlad a uveřejnění v Thorinovi vás má spíše ponouknout k noční výpravě, na které budete moci sami obdivovat krásy Remmirath či snažit se rozpoznat dvojitou hvězdičku ve Velikém Srpu (řečeno po hobitím způsobu). Anebo si zajděte na hvězdárnu a nenechte si zkazit nádhernou podívanou na Saturn myšlenkou, že nevíme, jak se nazýval v quenijštině; pamatujte, že mnohdy je lepší vidět než vědět, a že zrovna obloha jako jedna z mála věcí zůstává téměř stejná tehdy, nyní a možná i nadále. A proto se skvěle hodí k výletům na Ardu; je to smutné, ale jedny prázdniny jsou beznadějně pryč a druhé nekonečně daleko a tak nezbývá než vzít za vděk místo zelených plání a mořské pěny "pouhou" povidlovou tmou a Vardinými světýlky. Snad vám na chviličku dají zapomenout na privatizaci, studijní oddělení, reklamní slogany a jiné výdobytky civilizace.

Následující pojednání se zabývá elfskou astronomií čili hvězdnou moudrostí.

Už tu byla probírána Remmirath, Hvězdná Síť, Borgil a Menelvagor / Telumehtar / Orion. Je jen potřeba dodat, že Remmirath nelze přeložit jako 'hvězdná síť', jak se domnívá Burnham ve své Celestial Handbook: dodatky Pána Prstenů upřesňují, že název znamená 'síť klenotů' (REM 'oko sítě' + MIR 'klenot' + koncovka množného čísla). Menelvagor, quenijsky Menelmacar značí 'válečník nebe'. Orionovo další jméno, Telumehtar, které se objevuje pouze v dodatku A Pána Prstenů, je nejspíše starší název tohoto souhvězdí. Původně to zřejmě bylo jméno Tulkasova syna (což je zmiňováno přinejmenším v Lost Tales), který byl z nějakého důvodu vyzdvižen na oblohu. Je zajímavé, že Etymologie v 5. dílu Historie Středozemě posuzují jméno Telumehtar co se významu týče totožně jako Menelmacar / Menelvagor: TELUMË 'nebeská báň' + MEHTAR 'válečník', což je tvar, který etymologicky souvisí s MEGIL, 'meč' (jako v Mormegil, Černý Meč). Stále ještě nemáme jasno v otázce Borgilu. A Silmarillion přináší řadu dalších názvů souhvězdí a hvězd:

"V ten čas vytvořila [Elentári] Carnil a Luinil, Nénar a Lumbar, Alcarinquë a Elemmírë, a mnoho jiných starodávných hvězd seskupila dohromady a ty na nebesích Ardy sloužily za znamení poutníkům: Wilwarin, Telumendil, Soronúmë a Anarríma; a Menelmacar s blyštivým pásem, jenž předpovídá Poslední bitvu, ke které dojde na samém konci dnů. [Zde mizí původní příběh o Tulkasovu synovi a vynořuje se Orion dneška, podoben heroldu Valar Eonwë.] A vysoko na severu jako výzvu Melkorovi zavěsila korunu ze sedmi mocně zářících hvězd, Valacirca, Srp Valar a znamení soudu. [Nezdá se však, že by to na Melkora udělalo zrovna mocný dojem.]"

Nyní přejděmež k jednotlivým hvězdám. Jsou to zejména Carnil a Luinil, zřetelně označeny jako dvojice. Počátky jejich názvů Silmarillion překládá jako CARN, 'rudý' a LUIN, 'modrý'. Zbytek zůstává nerozluštěn, ale já se domnívám, že je to jednoduše GIL, 'hvězda', které zmizela první souhláska (běžný proces). Čili, elfové popisují význámný pár červené a modré barvy. Na mysl hned přijdou dvě možnosti: Betelgeuse a Bellatrix (ramena Oriona) či Betelgeuse a Rigel (rameno a levá noha), nebo Sirius a Procyon, dva nebeští psi. Avšak v následujícím textu je Sirius jasně identifikován jako "modré světlo Helluinu" (kde HELL je 'led', jako v Helcaraxë, a LUIN je 'modrý'), takže dvojice Sirius / Procyon se zjevně nehodí. Můžeme tedy vyvozovat, že Carnil je Betelgeuse (do úvahy přichází také Antares, ale ten nemá dostatečně blízko žádného modrého souseda) a Luinil buď Bellatrix nebo Rigel, oba v Orionu.

Další na řadě jsou Nénar a Lumbar. Jejich jména nejsou bohužel nikde přeložena, ale Etymologie obsahují quenijský tvar LUMBË pro 'smutný, temný, zasmušilý'; NEN obvykle značí 'voda' a druhý tvar by mohl být zbytkem po NÁR, 'oheň, světlo'. Dostáváme tedy dvě hvězdy, pojmenované zhruba 'Vodní plamen' a 'Temný plamen'. Je nesnadné tato jména vyložit. Mohla by se vztahovat k hvězdám nevysoko nad obzorem (sledováno z Beleriandu), jejichž světlo se jen obtížně prodírá mlhami při horizontu. Snad Archernar v souhvězdí Eridanus a Canopus v Argo Navis?

Alcarinquë silmarillionské dodatky překládají jako 'Nádherná' (angl. 'glorious'). Opět není možné definitivně ji ztotožnit s některou hvězdou na moderních hvězdářských mapách, ale pokud snad jméno naznačuje jistou podobnost s hvězdnými mýty vzniklými později ve 4. věku, mohl by to být Regullus ve Lvu. Elemmírë, jehož jméno nosil i významný vanyarský básník, obsahuje opět MIR, 'klenot' a možná i ELEN, 'hvězda'. Tedy Hvězdný klenot. Domnívám se, že ztotožňovat ho s Gemmou, Hvězdným démantem v Severní koruně, je příliš odvážné, ale žádná bližší identifikace není bohužel možná.

Už jsem se zmiňovala o Síriu neboli Helluinu. Sírius je jasně označen, takže odpadají veškeré dohady. Snad jen poznámka k "ledové modři", která je dobrou charakteristikou jeho světla. Je zajímavé, že elfové ho už popisují jako modrého, zatímco mnozí starověcí astronomové jako červeného nebo růžového. Wilwarin je jméno celého souhvězdí, jehož název silmarillionský rejstřík překládá jako 'motýl'. Základem slova je WILWA, 'nižší ovzduší' (na rozdíl od ILMEN, 'vysoké oblohy', což je oblast, kde se nacházejí hvězdy). Někde v textech se objevuje poznámka, že jde o Cassiopeiu a totéž ke jménu poznamenává i rejstřík. Telumendil opět obsahuje TELUMË, čili 'nebeskou báň', a -DIL nebo -NDIL je tvar, který se často objevuje ve jménech a značí 'sklony k něčemu' (zhruba proto se Tyler rozhodl přeložit Telumendil jako 'milovník nebes', ačkoliv Etymologie tehdy ještě nevyšly). Není jasné, které souhvězdí by mohlo být takto nazýváno - snad Herkules; avšak mýtická či geografická spojitost s Telumehtarem by byla pouhou spekulací.

Zato Soronúmë vypadá celkem jednoznačně. Silmarillionské dodatky objasňují, že obsahuje q. kořen SORON, 'orel', a další část může být númen, 'západ'. Čili Orel Západu, Orel z Amanu (kde bylo sídlo orlů sloužících Manwë) a nejspíše odpovídá našemu souhvězdí Aquilla. Naproti tomu Anarríma je souhvězdí, které nelze interpretovat. Možná se skládá z NAR, 'oheň' nebo ANAR, 'slunce' + RIM, 'sídlo'; ale proč by mělo být nějaké souhvězdí nazýváno 'domov ohně', či 'domov slunce', není jasné.

Valacirca, Srp Valar, je zajisté sedm hvězd z Ursa Maior, které dávní Edain nazývali Sedm hvězd (o nichž se při jedné příležitosti zmiňuje Beren) a hobiti Srp. Foster se domnívá, že Sedm hvězd Durinovy koruny, které bylo možno spatřit za plného denního světla, je trpasličí ekvivalent pro Valacirca, ale půlkruh, do kterého jsou tyto hvězdy seskupeny na Durinově znaku, naznačuje, že by se mohlo jednat spíše o Severní korunu, než o Velkou medvědici. Za úvahu v každém případě také stojí poznámka ze Silmarillionu, popisující Valacirca jako "korunu ze sedmi jasných hvězd".

V pojednání o elfském hvězdném učení nemohu vynechat Slunce a Měsíc, ANAR a ISIL, či ANOR a ITHIL. A nakonec je tu Gil-Estel, 'hvězda velké naděje', jak elfové pojmenovali Eärendilův silmaril, když ho poprvé spatřili zářit na ranním nebi. Ostatní bludné hvězdy nejsou bohužel zmíněny, leda bychom připustili ztotožnění Borgilu a Marsu. Je pozoruhodné, že zmínky o některých hvězdách a souhvězdích se objevují až v pozdějších verzích Pána Prstenů. Původní vydání postrádají odkazy na Remmirath a Borgil a v Silmarillionu se objevuje pouze Telumehtar / Menelmacar. Můžeme tedy doufat, že jak budou pokračovat Christopherovy práce na revizích Silmarillionu v Historii Středozemě, budou se naše znalosti o eldarském hvězdářství ještě rozšiřovat.

Z textu zaslaného v rámci
anglické tolkienovské konference přeložila
Mirka Misáková
.