Jeden rybář šel k moři rozhodit sítě. Z ostatních rybářů tam nebyla ani noha, byli asi v krčmě. Jít, nejít, myslel si. Je to za jedny peníze, ale až budu mít ráno plnou síť, budu jiný chlap než ti, co jsou v krčmě.
Hodil sítě na ramena a uvažoval: V hloubce sám lovit nemůžu, ale aspoň rozhodím sítě.
Hodil stavnou síť, uvázal ji a schoulil se ke spánku. Když procitl, byla na moři taková mlha, že nebylo vidět na vodu ani nebe. Staral se rybář, jak se dostane na břeh. Kolem poledne se mlha rozplynula a on vidí, že je v cizím prostředí, ani nevěděl, kde je, břeh vidět nebylo, jenom vodu a nebe. Zůstal na moři dva dny. Už si myslel, že nikdy neuvidí svou ženu ani děti. Vtom v malé loďce přijel pán a povídá: "Vidím, člověče, jaké máš trampoty. Já tě odvedu na břeh, ale musíš mi dát, co máš teď doma nového. Za sedm let si pro to přijdu."
Rybáři se hrozně nechtělo, ale když pochopil, že jinak by se k břehu nedostal, slíbil. Pán ho přivedl na břeh a zmizel. Vtom šli ostatní rybáři, asi z krčmy, a zpívali:
U každého rybáře, vlasy rostou přes čepici.
Přistoupil k nim a ptá se, co je doma nového. Rybáři vesele odpověděli: "Ptá se nás, jako by nevěděl, co se doma stalo. Sám se tluče po moři, a jeho žena má dalšího synáčka. Hned máš jít do krčmy a zaplatit litkup za nového syna, kterého ti vrána přinesla."
Rybář se velmi lekl, protože věděl, že synáček se stal čertovou kořistí. Nešel s ostatními, nýbrž spěchal s pláčem domů.
Tam se dověděl, že i černá kobyla má hříbátko, i to mohlo být čertovou kořistí.
Sedm let uplynulo brzo. Z malého synáčka byl pěkný chlapec a z hříbátka statný kůň. Den předtím, než si měl čert přijít pro kořist, byl rybář velmi smutný, protože nevěděl, koho si čert vybere. Šel tedy do krčmy, aby se napil a zaplašil smutek. U hospody ho potkal stařeček a ptal se, proč je tak smutný.
Rybář odpověděl: "Dobrotivé nebe, jak nemám být smutný, když můj milovaný synáček a statný kůň brzy zmizí v čertově chřtánu."
Stařeček na to povídá: "Mlč, nic neříkej. Půjdu s tebou a zkusím, zda bych nemohl čerta donutit, aby mu zašla chuť."
Šli tedy domů. Stařeček si lehl na pec a hospodář s hospodyní do komůrky. Kolem půlnoci hospodář slyší vrzat vrata u stodoly. Co to? Najednou je v jizbě černý a ptá se:
"Co je jeden?"
Stařeček na peci odpověděl, jako by na to čekal: "Jeden není nic."
Čert zase: "Čeho jsou dvě?"
Stařeček odpověděl: "Dvě jsou oči v hlavě."
"Čeho jsou tři?"
"Tři jsou zuby ve vidlích."
"Čeho jsou čtyři?"
"Čtyři jsou struky u krávy."
"Čeho je pět?"
"Pět je prstů na ruce."
"Čeho je šest?"
"Šest je hřebíků v podkově."
"Čeho je sedm?"
"Sedm je hvězd Velkého vozu."
"Čeho je osm?"
Stařeček popadl pohrabáč a zvolal: "Na osmičce jsme se nedomluvili - táhni, odkud jsi přišel!"
Od té doby se černý u rybáře neukázal.