Seznam čísel      Předchozí číslo       Další číslo      Obsah tohoto čísla      Předchozí článek       Další článek     

Thorin č.2/95


Klimatické poměry Středozemě

Karen Wynn Fonstadová

Hrubé klimatické oblasti lze definovat na základě ročních a sezónních teplot a srážek. Klimatické typy na přiložené mapě si můžete lépe představit porovnáním s příklady našeho světa:

Vlhké podnebí  
mírná zima, mírné léto Anglie, severní střední Evropa, západní Oregon
mírná z., horké suché l. středomořská oblast, jižní Kalifornie
mírná z., teplé l. až krutá z., chladné l. východní Evropa, oblast od Arkansasu po Wisconsin
Suché podnebí  
pouštní Arábie, záp. Arizona, Nevada
polopouštní Írán, vých. Colorado
Polární podnebí  
tundra severní pobřeží Ruska, Aljašky, Kanady
ledový příkrov střední Grónsko

Valinor nepodléhal přírodním zákonům jako Středozemě [S]. Ovšem i bez nadpozemských sil by v zeměpisné šířce oblastí kolem Tirionu (jenž se nacházel blízko Pasu Ardy [S]) bylo pravděpodobně celý rok teplo. Pobřeží Aramanu na severu bylo studené, Oiomúrë zahalovaly husté mlhy v důsledku kontaktu teplé mořské vody a ledové tříště [S 70].

Známé končiny Středozemě se pravděpodobně nacházely přibližně v zeměpisných šířkách Evropy, protože Evropa leží v pásu převažujících západních větrů, stejně jako Středozemě. Tolkien se víckrát zmiňuje o západních větrech: v Nevrastu, v Kraji, v Mohylových vrších, v Obřích lesích, na Osamělé hoře, v Gondoru, a dokonce v Mordoru po bitvě na Pelennorských polích [H, SP, NK, NP]. Severní Númenor, Beleriand a většina Eriadoru vykazují mírné, i když poměrně chladné podnebí Anglie a severní střední Evropy. Beleriand včetně Nevrastu měl mírné zimy, než vzrostla Morgothova moc [S]. Centrální vrchovina byla studenější, nejen díky větší nadmořské výšce, ale také protože v zimě byla vystavena hlavnímu náporu Morgothových ledových severních větrů. Himring byl zván "Stále chladný" a Aglonským průsmykem "od severu vanul řezavý vítr" [S 108]. Hithlum byl "chladný a zima tam byla studená" [S 103]. Vrchovina také stála v cestě jižním větrům, čímž omezovala srážky, proto Ard-galen i Lothlann byly kraje pastvin.

Ve Druhém a Třetím věku, po ponoření Beleriandu, se účinky mořských větrů pravděpodobně posunuly dále do Eriadoru. Modré hory mohly zachytit část vlhkosti a zavlažovat tak lesy na svých západních svazích, avšak mezera v zálivu Luny a dlouhé pobřeží na jihozápadě Eriadoru mohly působit proti tomuto efektu hor a zajistit Kraji podnebí Anglie. Ovšem už o 500 km severněji, kolem Ledové zátoky Forochel, se držela Morgothova zima, časem ještě zhoršovaná mrazy Angmaru [NK]. Tak tomu zřejmě bylo v celé Severní pustině; čím blíže této severní oblasti, tím byly bezpochyby zimy krutější. Východně od Mlžných hor se zmírňující vliv moře ztratil. Jak říká Aragorn cestou ve člunech na jih: "... jsme daleko od moře. Tady je svět studený až do náhlého jara..." [SP 357]. Za Dlouhé zimy dokonce i v Rohanu ležel sníh od listopadu do března [NK 317], i když normálně bylo tamní podnebí mírné, jak se přesvědčili Aragorn, Legolas a Gimli koncem února [DV].

Hory často vytvářejí stepní nebo dokonce pouštní klima na svých závětrných stranách; to však nebyl případ ani Mlžných ani Bílých hor. Pastviny Rohanu mohly vzniknout tímto efektem dešťového stínu, ale východně od Mlžných hor byly rozlehlé lesy - snad díky menšímu odpařování v chladnějším severním vzduchu.

Jedinou přímo zmíněnou pouštní oblastí je Země nikoho u Černé brány [DV 213]. Její vyprahlost mohla být způsobena spíše zhoubnými výpary než nedostatkem srážek [NK]. Kolem Středozemního moře jsou ale suchá léta pravidlem a stepní a pouštní kraje leží na jih i na východ od něho; je tedy možné, že Tolkien si představoval stejné schéma kolem Belfalaské zátoky. Hořkost jezera Núrnen a popis Dagorladu jako kamenité pláně (možná pedimentu, který se může vyskytnout pouze v pouštních podnebích) posiluje pravděpodobnost, že Mordor byl klimaticky vyprahlý, stejně jako byl chemicky denudovaný.

Podnebí středních šířek jsou bitevním polem mezi studenými polárními a teplými tropickými masami vzduchu a produkují pás cyklónů, pohybujících se od západu k východu podél zemí. S nimi jdou známé fronty: studené fronty, provázené bouřkami a prudkým deštěm, teplé fronty s lehkými teplými letními dešti a okluzní fronty s celodenním zimním mrholením. To byly nejběžnější Tolkienovy nástroje, s počasím těsně spjatým s vyprávěním. Využíval normálního počasí, ke kterému přidával nadpřirozenou sílu a časování. Celá podnebí byla dokonce "maskována" silami druhotného světa - takže síly dobra přebývaly v neobvykle teplých, vlídných podnebích (zejména ve Valinoru a Lórienu [S, SP]), zatímco zlé síly Morgotha, Saurona a Angmaru produkovaly studená, nevlídná podnebí [S, SP, DV, NK]. Tak Tolkien opět ukázal své mistrovství ve využití přírodního ke zdůraznění nadpřirozeného.

Poznámka překladatele: V hranatých závorkách uvádím odkazy na literaturu podle originálu - následujícími zkratkami:

Bohužel, ani s pomocí mně dostupných anglických vydání jsem většinou nebyl schopen lokalizovat v českých překladech strany, na které originál vždy konkrétně odkazuje.

Výňatek z revidovaného vydání
Atlasu Středozemě Karen Wynn Fonstadové,
HarperCollins 1994,
přeložil Petr Strossa