Hrubé klimatické oblasti lze definovat na základě ročních a sezónních teplot a srážek. Klimatické typy na přiložené mapě si můžete lépe představit porovnáním s příklady našeho světa:
| Vlhké podnebí | |
| mírná zima, mírné léto | Anglie, severní střední Evropa, západní Oregon |
| mírná z., horké suché l. | středomořská oblast, jižní Kalifornie |
| mírná z., teplé l. až krutá z., chladné l. | východní Evropa, oblast od Arkansasu po Wisconsin |
| Suché podnebí | |
| pouštní | Arábie, záp. Arizona, Nevada |
| polopouštní | Írán, vých. Colorado |
| Polární podnebí | |
| tundra severní | pobřeží Ruska, Aljašky, Kanady |
| ledový příkrov | střední Grónsko |
Valinor nepodléhal přírodním zákonům jako Středozemě [S]. Ovšem i bez nadpozemských sil by v zeměpisné šířce oblastí kolem Tirionu (jenž se nacházel blízko Pasu Ardy [S]) bylo pravděpodobně celý rok teplo. Pobřeží Aramanu na severu bylo studené, Oiomúrë zahalovaly husté mlhy v důsledku kontaktu teplé mořské vody a ledové tříště [S 70].
Známé končiny Středozemě se pravděpodobně nacházely přibližně v zeměpisných šířkách Evropy, protože Evropa leží v pásu převažujících západních větrů, stejně jako Středozemě. Tolkien se víckrát zmiňuje o západních větrech: v Nevrastu, v Kraji, v Mohylových vrších, v Obřích lesích, na Osamělé hoře, v Gondoru, a dokonce v Mordoru po bitvě na Pelennorských polích [H, SP, NK, NP]. Severní Númenor, Beleriand a většina Eriadoru vykazují mírné, i když poměrně chladné podnebí Anglie a severní střední Evropy. Beleriand včetně Nevrastu měl mírné zimy, než vzrostla Morgothova moc [S]. Centrální vrchovina byla studenější, nejen díky větší nadmořské výšce, ale také protože v zimě byla vystavena hlavnímu náporu Morgothových ledových severních větrů. Himring byl zván "Stále chladný" a Aglonským průsmykem "od severu vanul řezavý vítr" [S 108]. Hithlum byl "chladný a zima tam byla studená" [S 103]. Vrchovina také stála v cestě jižním větrům, čímž omezovala srážky, proto Ard-galen i Lothlann byly kraje pastvin.
Ve Druhém a Třetím věku, po ponoření Beleriandu, se účinky mořských větrů pravděpodobně posunuly dále do Eriadoru. Modré hory mohly zachytit část vlhkosti a zavlažovat tak lesy na svých západních svazích, avšak mezera v zálivu Luny a dlouhé pobřeží na jihozápadě Eriadoru mohly působit proti tomuto efektu hor a zajistit Kraji podnebí Anglie. Ovšem už o 500 km severněji, kolem Ledové zátoky Forochel, se držela Morgothova zima, časem ještě zhoršovaná mrazy Angmaru [NK]. Tak tomu zřejmě bylo v celé Severní pustině; čím blíže této severní oblasti, tím byly bezpochyby zimy krutější. Východně od Mlžných hor se zmírňující vliv moře ztratil. Jak říká Aragorn cestou ve člunech na jih: "... jsme daleko od moře. Tady je svět studený až do náhlého jara..." [SP 357]. Za Dlouhé zimy dokonce i v Rohanu ležel sníh od listopadu do března [NK 317], i když normálně bylo tamní podnebí mírné, jak se přesvědčili Aragorn, Legolas a Gimli koncem února [DV].
Hory často vytvářejí stepní nebo dokonce pouštní klima na svých závětrných stranách; to však nebyl případ ani Mlžných ani Bílých hor. Pastviny Rohanu mohly vzniknout tímto efektem dešťového stínu, ale východně od Mlžných hor byly rozlehlé lesy - snad díky menšímu odpařování v chladnějším severním vzduchu.
Jedinou přímo zmíněnou pouštní oblastí je Země nikoho u Černé brány [DV 213]. Její vyprahlost mohla být způsobena spíše zhoubnými výpary než nedostatkem srážek [NK]. Kolem Středozemního moře jsou ale suchá léta pravidlem a stepní a pouštní kraje leží na jih i na východ od něho; je tedy možné, že Tolkien si představoval stejné schéma kolem Belfalaské zátoky. Hořkost jezera Núrnen a popis Dagorladu jako kamenité pláně (možná pedimentu, který se může vyskytnout pouze v pouštních podnebích) posiluje pravděpodobnost, že Mordor byl klimaticky vyprahlý, stejně jako byl chemicky denudovaný.
Podnebí středních šířek jsou bitevním polem mezi studenými polárními a teplými tropickými masami vzduchu a produkují pás cyklónů, pohybujících se od západu k východu podél zemí. S nimi jdou známé fronty: studené fronty, provázené bouřkami a prudkým deštěm, teplé fronty s lehkými teplými letními dešti a okluzní fronty s celodenním zimním mrholením. To byly nejběžnější Tolkienovy nástroje, s počasím těsně spjatým s vyprávěním. Využíval normálního počasí, ke kterému přidával nadpřirozenou sílu a časování. Celá podnebí byla dokonce "maskována" silami druhotného světa - takže síly dobra přebývaly v neobvykle teplých, vlídných podnebích (zejména ve Valinoru a Lórienu [S, SP]), zatímco zlé síly Morgotha, Saurona a Angmaru produkovaly studená, nevlídná podnebí [S, SP, DV, NK]. Tak Tolkien opět ukázal své mistrovství ve využití přírodního ke zdůraznění nadpřirozeného.
Poznámka překladatele: V hranatých závorkách uvádím odkazy na literaturu podle originálu - následujícími zkratkami:
Bohužel, ani s pomocí mně dostupných anglických vydání jsem většinou nebyl schopen lokalizovat v českých překladech strany, na které originál vždy konkrétně odkazuje.
Výňatek z revidovaného vydání
Atlasu Středozemě Karen Wynn Fonstadové,
HarperCollins 1994,
přeložil Petr Strossa