Lekce 16: Minulý čas
Předchozí lekce Další lekce (lekce 14/15 zatím chybí)
Minulý čas: říká se, že ten, kdo má jedny hodinky, ví vždy, kolik je hodin, ale ten, kdo má dvoje, si nikdy není jist. Před vydáním Historie Středozemě a raného materiálu jsme minulý čas znali (-ë, mn.č. -er). Nyní si však nejsme jisti. Proč? - Protože anglickým (a tedy i českým) minulým časem se překládá mnoho tvarů.
Některé z nich mohou patřit jiným časům - v angličtině (a češtině) je často nutné vyjádřit minulým časem to, pro co by se v jiných jazycích užilo času odlišného. Víme, že v Quenya existoval nejen čas minulý, ale také perfektum a snad i imperfektum, takže lze předpokládat, že některé z tvarů mohly náležet právě jim. Možná Tolkien tvar minulého času měnil - některé z příkladů pocházejí z básní, v nichž se vyskytují odlišné tvary podst. jmen. A konečně se může jednat i o pravopisné či tiskové chyby - např. sloveso z nářku Níniel před smrtí se v Silmarillionu a v Nedokončených příbězích (vydání Houghton Mifflin, v českém vydání také) píše jinak. Ale i tak nám ještě stále zůstává mnoho různých tvarů, překládaných minulým časem. To, co následuje, je pouze výsledkem snahy jednoho člověka nějak se v té spletité situaci vyznat. Nevím však, zda výsledkem správným.
Minulý čas v "Etymologiích" (Lost Road): Přípona j.č. minulého času je -ne, přesněji řečeno -nosové ë, protože nejde o to, že by se pouze ke slovesnému kmeni přidávalo -në, ale ve styku s nosovkou (n nebo m - pozn. překl.) dochází k nazalizaci poslední souhlásky kmene. (Koncová samohláska kmene se obvykle vypouští). v "Etymologiích" není uvedeno mn.č., tvoří-lí se obdobně jako v jiných časech, je jeho příponou -nosové ër.
Je-li sloveso (nebo jeho poslední slabika) tvořeno skupinou souhláska-samohláska-souhláska (koncová samohláska se vypouští) a je-li poslední souhláskou m, n, r (a snad i s), přidává se -në.
*tam- "klepat" tamnë "klepal" (LR 390) tir- "dívat se" tirnë "díval se" (LR 394)
Je-li poslední souhláskou l, mění se nosovka na l a přidává se -e.
*vil- "letět" villë "letěl" (LR 398)
Je-li poslední souhláskou c/k, t (a snad i q), mění se na nc/nk, nt, nq (nazalizuje se) a přidává se -ë.
*tak- "upevnit" tankë "upevnil" (LR 389) hat- "zlomit vedví" hantë "zlomil vedví" (LR 386)
Je-li poslední souhláskou p (a možná i f), mění se na mp, mf (nazalizuje se) a přibírá -ë.
*top- "pokrývat" tompë "pokrýval" (LR 394)
Slovesa končící na -f, -h, -w, -v nemáme v "Etymologiích" doložena, a proto nevíme, jak by se od nich minulý čas tvořil.
Sestává-li se sloveso nebo jeho poslední slabika ze skupiny souhláska-samohláska-souhláska-souhláska a je-li koncovou souhláskou y (tj. naše j - pozn. překl.), pak se buď toto y vypustí spolu s koncovou samohláskou a uplatní se výše uvedená pravidla, anebo se y i koncová samohláska zachovají a přidá se -në.
farya- "stačit" farnë "stačil" (LR 381)
Je-li poslední souhláska nazalizovaná, tj. končí-li kmen nt (a pravděpodobně i nc/nk, nd, ng, nq, mb), pak se koncová samohláka buď vypouští a přidává se -ë, nebo se zachová a připojuje se -në.
vinta "vadnout" vintë, vintanë "vadl" (LR 399)
Končí-li kmen souhláskovými skupinami lt, st, rt (a snad i jakoukoli jinou souhláskovou skupinou neobsahující nosovku nebo y), zůstává koncová samohláska kmene zachována a přidává se -në.
atalta- "zřítit se" (LR 390) ataltanë "zřítil se" (LR 47)
Skládá-li se sloveso ze dvou nebo tří hlásek a začíná-li samohláskou, tj. má-li tvar samohláska-souhláska nebo samohláska-souhláska-souhláska, přičemž se nejedná o nosové souhlásky, platí výše uvedená pravidla.
ulya- "lít, proudit" ullë "proudil, lil se" (nepřechodné) ulyanë "lil" (přechodné) (LR 396) orta- "pozvednout" ortanë " pozvedla" (R 59)
(Pozn. překl.: Jako přechodná (tranzitivní), označujeme slovesa, která se pojí s předmětem ve 4. pádě, jako nepřechodná (intranzitivní) ta, jejichž předmět je v jiném pádě a slovesa bezpředmětová. Některá slovesa mohou být užita oběma způsoby - např. "zhasl světlo" (přech.) a "světlo zhaslo" (nepřech.). Název "přechodné sloveso pochází z toho, že vazbu sloves + předmět ve 4. pádě lze převést (tj. vazba může "přejít") do trpného rodu, což s vazbou nepřechodného slovesa udělat nelze.)
Obsahuje-li takové sloveso nosovku (nebo nazalizovanou skupinu), pak se buď připojuje -në za koncovou samohlásku kmene, nebo se začáteční samohláska prodlouží, koncová vypustí a přidá se -ë.
onta- "stvořit, zplodit" ontanë, ónë "zplodil" (LR 379) umu- "nebýt" úmë "nebyl" (LR 396)
To jsou pravidelné tvary minulého času v "Etymologiích" (existuje také několik tvarů nepravidelných). V příběhu "The Lost Road", který byl napsán ve stejné době jako "Etymologie", nebo jen o málo dříve, se ale pro vyjádření minulého času užívá kromě tvarů uvedených v "Etymologiích" i tvarů končících na -ë, -ië a -a (tvary na -ë a -ië mohou náležet k perfektu, snad i k imperfektu, tvary na -a nejsou vysvětleny). To vedlo k předpokladu, že existují tvary jak na -ë, tak na -në, přičemž nazalizované tvary mají nějaký zvláštní význam. Dva tvary tvořené od kmene ulya- naznačují, že by nosovka mohla být znakem přechodných tvarů: mnohá slovesa, tvořící minulý čas pomocí nosovky, nepochybně přechodná jsou, některá však ne. V "Etymologiích" jsou uváděny i tvary minulého času v "Noldorin" (která odpovídá ranější podobně Sindarin, užívané v Pánovi Prstenů, název Sindarin totiž v době, kdy byly psány "Etymologie", ještě neexistoval), v nichž se také vyskytuje nosovka. Existují domněnky, že nosovka byla znakem první osoby (ačkoli se může první osoba z "Etymologií" trochu lišit od první osoby z Pána Prstenů, obsahuje vždy -n). Ale na sindarském nápise z brány Morie, jehož jazyk je totožný s Noldorin z "Etymologií", je tvar s nosovkou užit nejen pro první, ale i pro třetí osobu. Tento nápis vyvrací také názor, že ve třetí osobě by mohla nosovka být znakem trpného rodu.
Převážná část "Etymologií" byla napsána před Pánem Prstenů. V Pánovi Prstenů nacházíme pouze dva doklady minulého času, oba v "Nářku Galadriel": ortanë "pozvedla" a undulávë "zaplavil". První z nich nosovku obsahuje, druhý ne. V Road Goes Ever On (str. 60) se říká, že "ortanë je minulý čas a vyjadřuje události ze vzdálené minulosti... způsob, jak v Quenya vyjádřit to, co by se anglicky řeklo: 'now, V(arda) having lifted up her hands (nyní, poté, co Varda pozdvihla své ruce)...' ". Nikde jinde však nenacházíme ani náznak toho, že by tvar obsahující nosovku označoval vzdálenou minulost. V "Etymologiích" není bohužel žádný doklad minulého času slovesa končícího na -v, který by nám pomohl jako srovnání.
Dříve jsme se domnívali, že minulý čas se tvoří pomocí -ë, v mn.č. pomocí -er. Existují slovesa, která ho tak tvoří, ale mnohem více jich v minulém čase končí na nosové -ë. Nevíme, z čeho tento rozdíl vyplývá. Snad tuto záležitost objasní materiál dalších svazků Historie Středozemě, je však docela dobře možné, že ji naopak ještě více zamlží. Ke tvoření minulého času lze užívat -e nebo nosové -e a oba tvary budou srozumitelné, v materiálu "Etymologií" se dává přednost tvoření pomocí nosovky.
Přeložte do Quenya: Fíriel přišla za úsvitu (dosl. za předjitří) k řece. Listy vrby se leskly, voda se třpytila. Slyšela zpěv: labutě pluly po řece, za nimi bílá loď (dosl. bílá loď následující - participiem přítomným). Elfové (dosl. elfí lid) zpívali na lodi. "Listy jsou zelené," zpívali, "a ptáci zpívají, mnoho dnů zlatě zazáří: k jakému přístavu plujeme? Plujeme za moře do Eldamaru (Elfie), sbohem, Středozemě! Zde opadají listy, slunce a měsíc pohasnou (dosl. uvadnou)."
Přeložte do češtiny: "Fíriel! Fíriel!" lindente. "Hlaralyë i yalië? Tula! Kemen-wendë Elda-vanima úquanta ná kíryalma!" Fíriel tullë, tálerya núntë nénenna. Ú-tulan! Ú-tulan! An enyë ná Kemeno yendë!" i kírya vanne, i lírë firnë. Fíriel entullë mareryanna.
Fíriel tullë sírenna tindómessë. Tasarë-lassi ilkaner, nén itane. Hlarneryë lindala (lindië): alqui kírner sírenna, kírya ninquë (fána) hilyala. Eldalië linder (lindaner) kíryanna. "I lassi nar laiquë", lindentë (lindanentë), "ar aiwi lindar, aureli calanar laurie: londe yanna kíralmë? Pell'Eär Eldamarenna kíralme, Endorë, namárie! Sinomë i lassi lantuvar, ar Anar ar Isil firuvar."
"Fíriel! Fíriel!", zpívali, "Slyšíš (to) volání (dosl. svolávání)? Pojď! Elfsky krásná pozemská dívko, naše loď není plná!" Fíriel šla, její noha se ponořila do vody. "Nemohu jít! Nemohu jít! (dosl. Nejdu!) Jsem totiž dcera Země!" Loď odplula, píseň utichla. Fíriel se vrátila domů (dosl. do svého domu) s pláčem (plačíc).