Lekce 13: Infinitiv, podst. jm. slovesné, participium přítomné
Předchozí lekce Další lekce (lekce 14/15 zatím chybí)
Infinitiv je neurčitý tvar slovesa (nevyjadřuje čas ani osobu - "dělat", anglické "to do"). Podstatné jméno slovesné je slovesný tvar, který se používá jako podst. jm., gerundium je podst. jm. slovesné. v angličtině je gerundium zakončeno na -ing ("a doing"). (V češtině není nic, co by gerundiu přesně odpovídalo. Ačkoli se gerundium užívá jako podst. jm. , zůstává v Quenya i v angličtině slovesným tvarem - zachovává si některé slovesné charakteristiky, jako např. to, že může mít svůj předmět, který je ve stejném tvaru jako kdyby rozvíjel určitý tvar slovesa ("writing a letter"). Naproti tomu české podst. jm. slovesné je sice odvozeno od stejného významového kořene jako příslušné sloveso, ale je to skutečné podst. jm. a jako takové se i chová - je rozvíjeno přívlastkem, který je většinou ve 2. pádě ("psaní dopisu"). - pozn. překl.) Participium přitomné je neurčitý slovesný tvar, vyjadřující přítomný děj. v angličtině končí obvykle na -ing. ("doing"). (V češtině mu odpovídá buď příd. jm. slovesné - "dělající" nebo přechodník přítomný "dělaje, dělajíc, dělajíce" - pozn. překl.) v některých jazycích se neurčité slovesné tvary navzájem liší tvarem i užíváním, v angličtině tomu tak ale docela není. Infinitiv i gerundium mohou fungovat jako podst. jm., gerundium a participium přítomné mají stejný tvar. I v Quenya se jejich působnost překrývá, i když jinak: funkci infinitivu může plnit jak vlastní infinitiv, tak i slovesný kmen, infinitiv a gerundium mají stejný tvar, jako podst. jm. lze užívat gerundium a participium přítomné. v Historii Středozemě je možné najít odlišné tvary.
Infinitiv: Infinitiv se tvoří příponou -ië. Nevyjadřuje žádné číslo (je to neurčitý tvar). To, co o infinitivu víme, pochází pouze z rozboru Cirionovy přísahy (UT 317), žádné doklady jeho užití v textu nemáme. Nejspíš by byl užíván tam, kde má stát základní neurčitý tvar slovesa. (Funkci infinitivu může zastávat i slovesný kmen.) Infinitiv může jako svůj předmět přibírat podst. jm. v akuzativu nebo dativu.
enyal- "znovu přivolat, vzpomenout si" enyalië "vzpomínat" (UT 317) Utúlan kenië i aran. "Přišel jsem podívat se na krále, abych viděl krále." (předmět v ak.) Utúlan lindië aranen. "Přišel jsem králi zazpívat." (předmět v dat.) I quetta Quenyava an "dívat se" ná tirië. "Pro "dívat se" je v Quenya slovo tirië."
Gerundium: Příponou gerundia je také -ië (UT 317). (v Sindarin jí odpovídá -ith, možná také -eth.) Gerundium se skloňuje jako podst. jm. prvního skloňování. Může se také pojit s předmětem.
enyalië "vzpomínání, paměť, památka" Vanda sina termaruva Elenna-nóreo alcar enyalien... "Tato přísaha bude trvat na památku slávy Země Hvězdy..." (dosl. "přísaha tato úplně-trvat-bude K-Hvězdě-země-přivlastnění slávu připomínání-pro...") - "sláva" je předmětem "vzpomínání, připomínání" (UT 305, 317)
Gerundium je možné použít i jako jméno.
Yavannië (Sind. Yvanneth) "dávání plodů" (září) (III 483, č.př. 361) Nárië (Sind. Nórui) "sluneční záření" nebo "slunný" (červen) (III 483, č.př. 361)
Pozn.: Příponu -ië má i mnoho jiných užití - ne všechna podst. jm. končící na -ië jsou gerundia! Ve jménech žen funguje -ië jako přípona ženského rodu.
Participium přítomné: v různých jazycích má participium různé funkce. Naše znalosti o přítomném participiu v Quenya vycházejí z poslední verze básně "Poslední loď", obsažené v dodatku k "A Secret Vice" (M 221-3). v ní je užíváno (1) k vyjádření přítomného děje vztahujícího se k hlavnímu slovesu (v češtině se vyjádřují takový děj nejčastěji příslovečná určení; mají-li oba děje shodné podměty, může tuto funkci plnit přechodník přítomný) (2) jako podstatné jméno (pak mu v češtině odpovídá zpostatnělé přídavné jméno slovesné) (3) jako příd. jm. (do češtiny by se překládalo příd. jm. slovesným).
Particium přítomné se tvoří přidáním přípony -la (M 223) ke slovesnému kmeni. Končí-li kmen souhláskou, užívalo by se pravděpodobně *-ala (nemáme žádné doklady).
ilka "lesknout se (bíle)" ilkala "(bíle) se lesknoucí" (M 223) nurru- "bručet, mumlat, šumět" nurrula "bručící, mumlající, šumící" tir "dívat se, střežit" *tirala "dívající se, střežící"
Participiem přítomným lze vyjádřit přítomný děj. Jeho "podmět" může být "předmětem" hlavního slovesa věty. Takto užité participium je neohebné, neskloňuje se ani nečasuje, dokonce ani nevyjadřuje žádné číslo.
Man tiruva fána kirya...eär falastala... "Kdo si všimne bílé lodi...vzdouvajícího se moře..." (kdo si všimne...moře [předm.; podm. participia] vzdouvajícího se)
Participium přítomné je také možné užít jako podst. jm.. Pak se skloňuje jako podst. jm. prvního skloňování.
Ninqui karkar yarra / isilme ilkalasse...ve loikolíkuma "Bílá skaliska (zuby) vyceněná se v měsíčním třpytu...svíčka za mrtvého." (dosl. "bílé zuby cenit (slov. kmen) měsíční svit třpyt-v...jako svíčka za mrtvého.) (M 215, 222-3)
Tato podivná vazba (isilme ilkalasse) vznikla pravděpodobně pro pro potřeby metra básně. Lze ji vykládat jako složené podst. jm., "třpyt měsíčního svitu", v němž se podle pravidla posledního skloňovatelného slova skloňuje pouze slovo "třpyt", stojící na konci - přičemž "měsíční svit" má vlastně funkci genitivu, který toto slovo rozvíjí.
Participium přítomné je možné užít jako příd. jm.. Pak se pravděpodobně shoduje v čísle s podst. jm., které rozvíjí.
Man kenuva lumbor ahosta / menel akúna / ruxal’ ambonnar "Kdo uvidí, jak se sbirají mraky, jak se nebe sklání k drolícím se kopcům" (dosl. kdo vidět-bude mraky sbírat se, nebe sklánět se drolící se kopce-k) (M 215, 222-3)
Další podst. jm. slovesné: v "Etymologiích (LR) se mluví o slovech zakončených na -(a)lë, která se zdají být slovesnými podst. jmény. Několik málo takových lze najít mezi vlastními jmény v Silmarillionu a v Unfinished Tales.
Ainulindalë "Hudba Ainur" (dosl. Ainu-zpívání) (S 15, č.př. 11) Eruhantalë "Díkuvzdání Eru" (dosl. Eru-děkování) (podzimní slavnost na Númenoru) (UT 436) Erulaitalë "Chvála Eru" (dosl. Eru-chválení) (slavnost letního slunovratu na Númenoru) (UT 436) vesta- "uzavírat sňatek" (nebo "přísahat") vestalë "svatba, sňatek" (nebo "přísaha") (LR 397-8)
Přeložte do Quenya: Astronom bydlí ve vznosné věži, aby mohl pozorovat hvězdy (vedlejší větu přeložte infinitivem, tj. "pozorovat hvězdy"). Ten člověk tráví dlouhé chladné noci pozorováním nebe (přeložte participiem přítomným). Možná bude padat hvězda, klesajíc dolů k zemi, možná ten muž spatří novou hvězdu, zářící jako slunce...Lidé nalézají poznání hvězd pozorováním oblasti hvězd (=horního ovzduší, ilmenu).
Přeložte do češtiny:
Linda líre astaron:
I asta yesta, ninque Narvinyë,
Nénimë nienala, Súlimë laustala,
Vanim’ auri tuilië queta Víressë;
Líssë Lótessë, Nárië nísima,
Laiquë lillassëa, calima Cermië,
Urimë laurëa, Yavannië culuma,
Lantala lassë, varne Narquelië;
Hísimë lómëa, Ringarë métima,
Asta helka quanta i coranar.
Kalendáře, užívané ve Středozemi, popisuje JRR Tolkien v Dodatku D k Pánovi Prstenů. Neříká, jak čas počítali Eldar před Sluncem a Měsícem ani jak to dělali Sindar v Beleriandu. Tento údaj však nebyl nezbytný, protože dodatek byl napsán před vydáním Silmarillionu. Jména v Quenya užívali v "pozápadštěné" Středozemi všichni s výjimkou Dúnadanů (kteří používali sindarskou verzi) a hobitů (ti měli svou vlastní). Ti, kteří píší příběhy zasazené do Středozemě, by měli kalendářům věnovat pozornost, protože některé pojmy, zvláště jména svátků, se na různých místech a v různých dobách liší. (Kalendář z "Etymologií" je dosti odlišný.)
Ve Starých časech užívali elfové šestidenní týden (enquië), a to k účelům převážně obřadním. Den (ré) byl počítán od jednoho západu slunce do následujícího. (Před Sluncem byl den nejspíše vymezen cyklem zavírání a otvírání květů Dvou stromů, jehož délka byla příhodně blízká dvaceti čtyřem hodinám. - pozn. překl.: Den se ve Valinoru opravdu měřil podle světla Dvou stromů, ale trval pouze dvanáct hodin. Začínal a končil druhým míšením světel, kdy slábl Laurelin a sílil Telperion. (S č.př. 34)). Dny byly zasvěceny Hvězdám (elenya, hvězdný), slunci (anarya, sluneční), měsíci (Isilya, měsíční), Dvěma stromům (Aldúya, den Dvou stromů; -ú- vyznačuje duál), nebesům (Menelya, nebeský) a Valar neboli Mocným (Valanya, den Valar nebo Tárion, den vznešených). 8 766 enquier neboli 52 596 dní (rí) počítaných průběžně dávalo dohromady jeden yén, "rok".
Za časů Slunce se ve Středozemi rok v astronomickém slova smyslu nazýval coranar ("slunokruh") nebo, a to především v Severních zemích s výrazným střídáním ročních dob, loa ("růst"). Yén (nazývaný nyní "dlouhý rok") odpovídal 144 rokům. Rok se dělil na šest částí, krátkých ročních dob nebo dlouhých měsíců. Začínal jarem (i ve Valinoru existovaly roční doby) (tuilë), které trvalo 54 dní, po něm následovaly: léto (lairë), 72 dní dlouhé; podzim (yávië, zrání), 54 dní; uvadání (quellë nebo lasse-lanta "listopad"), 54 dní; zima (hrívë), 72 dní; probouzení (coirë),54 dní. Zbývajích pět dní byly svátky, které se nepočítaly do žádné roční doby: první den roku (yestare, ?první nebo počáteční den) před tuilë; tři "střední dny" (enderi) mezi yávië a quellë a poslední den roku (mettarë, konečný den) po coirë a před yestarë. Každý dvanáctý rok byl přestupný, a to tak ,že se zdvojoval počet enderi (na šest).
Númenorejci toto uspořádání změnili. Podle lidského zvyku počítali den od východu slunce do východu slunce a rok začínali uprostřed zimy. Ve svém měření času, zvaném královský letopočet, změnili jméno Aldúya na Aldëa (den jednoho Stromu, den Bílého stromu) a přidali k týdnu sedmý den, "Mořský den" (Earenya), který vložili za Menelya. Rok dělili na dvanáct měsíců (astar), z nichž deset mělo 30 dnů a dva (Nárië a Cermië) 31. Byly to: Leden (Narvinyë, Nové slunce), Únor (Néminë, Vlhký), Březen (Súlimë, Větrný), Duben (Víressë, ?Čas vánku), Květen (Lótessë, Čas květu), Červen (Nárië, Slunný, sluneční záření), Červenec (Cermie, ?Sekání), Srpen (Urimë, Horký), Září (Yavannië, Dávání plodů), Říjen (Narquelië, Slábnutí slunce), Listopad (Hísimë, Mlžný), Prosinec (Ringarë, Chladný ?den). (Urimë se ve všech vydáních nakladatelství Ballantine Books píše s čárkou, ale v jednosvazkovém "Sběratelském vydání" nakladatelství Houghton Mifflin (1987), obecně považovaném za definitivní verzi, je bez čárky. Rozhodla jsem se čárku nepsat.) Zbývající tři dni byly sváteční a nepatřily do žádného měsíce : yestarë (nyní v zimě, před Narvinye), loëndë (rok-střed, 183. den v roce) a mettarë (po Ringarë). Každý čtvrtý rok (v přestupném roce) - kromě posledního roku století (haranyë) - byl loëndë nahrazován dvěma enderi. Tohoto způsobu počítání času se užívalo ve Středozemi v Gondoru a s obměnami i u hobitů.
Gondorský Správce Mardil tento systém upravil a zavedl tak správcovský letopočet. Všechny měsíce měli třicet dní. Nové dva dni navíc byly svátky tuilérë (jarní den) mezi Súlimë a Víressë a yáviérë (den zrání) mezi Yavannië a Narquelië. Svátky byly vypočítány tak, aby připadaly přibližně na rovnodennosti a slunovraty. Roční doby byly obvykle nazývány tuilë, lairë, yávië a hrívë, přičemž pozdnímu podzimu a začínající zimě se říkalo quellë nebo lasse-lanta.
Král Elessar uspořádání kalendáře znovu změnil. V novém letopočtu byl yestarë navrácen do jara a celý kalendář se posunul o pět dní zpátky tak, aby yestarë připadl na památku Sauronova pádu na někdejšího 25.března. Rok tak začínal Víressë. Tuilérë a yáviérë byly zrušeny a místo nich se mezi Yavannië a Narquelië vkládaly tři enderi (někdejší 23., 24., 25. září), z nichž prostřední se nazýval loëndë. Mettarë následoval po Súlimë. Ale také 30. Yavannië byl svátek, a to na počest Froda (někdejší 22.září), v přestupných letech se za něj přidával zvláštní den, zvaný Cormarë (Prstenový den). Hobiti se tím samozřejmě neřídili a pokračovali ve svém vlastním počítání - pozměněném královském letopočtu.
Je vidět, že názvy dnů v týdnu, přeložené z hobití podoby západštiny, vznikly jako slovní hříčky se jmény anglickými: Sterday, Sunday, Monday, Trewday, Hensday, Mersday, Highday. Jména měsíců byla patrně vytvořena podle vzoru francouzského revolučního kalendáře. Ten obsahoval dvanáct měsíců po třiceti dnech, rozdělených do tří desetidenních týdnů, a pět dní, které zbývaly mimo měsíce, byly svátky. Měsíce byly pojmenovány podle přírodních úkazů a každá roční doba měla svou příponu. Přípony, kterými se tvoří jména měsíců v elfštině, nejsou tak důsledně uspořádané, ale snaží se o to. Desetidenní revoluční pracovní týden příliš dlouho nevydržel, ale počítání měsíců se užívalo několik let.
Quenya francouzská revoluce Narvinyë Nové slunce Leden Nivose "sněžný" Néminë Vlhký Únor Pluviose "deštivý" Súlimë Větrný Březen Ventose "větrný" Víressë Čas vánku Duben Germinal "rašící" Lótessë Čas květu Květen Floréal "květný" Nárië Slunný Červen Prairial "travnatý" Cermië Sekání Červenec Messidor "dávající žně" Urimë Horký Srpen Thermidor "dávající horko" Yavannië Dávání plodů Září Fructidor "dávající plody" Narquelië Slábnutí slunce Říjen Vendémaire "vinobraní" Hísimë Mlžný Listopad Brumaire "mlžný" Ringarë Chladný den Prosinec Frimaire "jinovatkový"
I meneldil mara mindonessë tirië i eleni (nebo eleneli). I nér (nebo atan) auta andë ringe lómi tirala i menel. Nai elen lantuva, taltala kemenna, nai i nér kenuva viny’ elen, calala ve i anar...Atani hirar elenion ista (istya) tiriénen i ilmen.
Zpívej píseň o měsících:
První (počáteční), bílý Nové slunce (Leden),
plačící Vlhký (Únor), fičící Větrný (Březen),
mají přijít krásné dny říká Čas vánku (Duben),
sladký Čas květu (Květen), voňavý Slunný (Červen),
zelený s množstvím listů, zářící Sekání (Červenec),
zlatý Horký (Srpen), zlatorudý Dávání plodů (Září),
hnědý Slábnutí slunce (Říjen) s padajícími listy,
chmurný Mlžný (Listopad), poslední Chladný den (Prosinec),
ledový měsíc dovršuje (dosl. naplňuje) slunokruh (rok).