Lekce 10: Další zájmena
Dativ osobních zájmen: Osobní zájmeno v dativu (= ve 3. pádě, tj. v postavení nepřímého předmětu) je doloženo v otázce Sí man i yulma nin enquantuva? ("Kdo mi teď znovu naplní číši?") Podle něj lze předpokládat, že existuje samostatný tvar dativu osobních zájmen, skládající se ze souhlásky, charakteristické pro příslušnou osobu + -i- + -n (dativní přípona).
Singulár Plurál nin “mně, mi, pro mě” ?min “nám, pro nás” ?vin “nám, pro nás” (exkl.) (inkl.) *lin “tobě, ti, pro tebe” ? *rin “jí, pro ni” *tin “jim, pro ně” ?sin “jemu, pro něj” (střední rod)
Pořádek slov je nejistý. V otázce stojí dativ pravděpodobně před slovesem, ve větě oznamovací asi také. (Ve dvou sindarských oznamovacích větách stojí před slovesem, v jedné větě v Quenya za ním. Všechny tři věty však pocházejí z poezie, o níž je známo, že mívá pozměněnou skladbu.) Nemáme vůbec nic, co by naznačovalo, jak se dativ zájmena chová ve větě, obsahující i další zájmena.
I aiwë lírë tin linduva. "Ptáček jim (pro ně) bude zpívat píseň."
Přivlastňovací zájmena: Přivlastňovací zájmena se stejně jako nominativ zájmen osobních vyjadřují příponou. Narozdíl od nominativu, který se připojuje za příponu vyjadřující čas slovesa, se přivlastňovací zájmeno klade před pádovou příponu podst.jm.. Je to důsledek pravidla posledního skloňovatelného slova, které říká, že z řady po sobě následujících sloňovatelných slov se skloňuje jen poslední. Přípona, vyjadřující přivlastňovací zájmeno, se dostává na poslední místo, a proto se skloňuje (přibírá pádovou příponu).
-nya “můj” -lma “náš” (exkl.) –lva “váš” (inkl.) -lya “tvůj” ? -rya “její” *-nta “jejich”
Pozn.: Končí-li přivlastňované podst.jm. souhláskou, vkládá se před přivlastňovací příponu -i- : Atarinya "můj otče" (UT 186).
Pozn. překl.: Autorka nazývá přivlastňovací zájmena podle anglických zvyklostí "possessive adjective (pronouns)". Termínu "adjective pronouns" se užívá pro tzv. adjektivní zájmena, což jsou zájmena, která stávají v platnosti příd.jm., jimž se v jazycích s bohatším tvaroslovím obyčejně podobají i tím, že se podobně skloňují a že jsou schopna rozlišovat rody. V češtině k nim patří zájmena přivlastňovací, dále některý, nějaký, který, žádný atd.. Kromě nich existují ještě zájmena substantivní, která zastupují podst.jm., mezi ně patří např. osobní zájmena a kdo, co, někdo, nikdo atd.
Skloňování: přivlastňovací zájmena končí na -a a skloňují se jako podst.jm. prvního skloňování.
pád j.č. mn.č.
Nom., Acc. -nya “můj” -nyar “moji”
Dativ *-nyan “mému” *-nyain “mým”
Genitiv -nyo “mého” *-nyaron “mým”
atd.
hr. mn.č. duál
*-nyali “mých mnoho” -nyat “moji dva”
*-nyalin “mým mnoha” *-nyant “mým dvěma”
*-nyalion “mých mnoha” *-nyanto “mých dvou”
Přízvuk: Vzhledem k tomu, že přivlastňovací přípona obsahuje dvě souhlásky (písmenem y se označuje hláska j - pozn.překl.), může vyvolat posunutí přízvuku na slabiku, která jí předchází: falmanya "moje vlna" (falMANya), falmanyar (falMANyar), falmanyali (falMANyali), falmanyat (falMANyat), falmanyalion (falmanYALion), atd.
Příklady: Elen síla lúmenn' omentielvo "hvězda svítí na hodinu našeho (inkl.) setkání." (I 119, č. př. I 83) máryat Elentári ortanë "Královna hvězd pozvedla své dvě ruce" (R 58-9, č. př. I 353) Simone maruvan, ar Hildinyar "zde budu bydlet, a mí dědicové..." (III 303, č. př. III 217)
Samostatná přivlastňovací zájmena: Vzhledem k tomu, že existuje samostatný tvar nominativu osobních zájmen (užívaný pro zdůraznění), lze předpokládat, že i přivlastňovací zájmena tvoří podobný tvar, znamenající "můj" nebo "právě můj", "dokonce můj". Bylo navrženo, že by tento tvar mohl začínat na i-, protože -i- se užívá pro připojování přivlastňovací přípony k podst.jm. končícím souhláskou. (Nebo by mohl začínat na -e jako nominativ osobních zájmen.) Tento tvar není doložen.
?inya (?enya) “můj” ?ilma “náš” (exkl.) ?ilva “náš” (inkl.) ?ilya “tvůj” ? ?irya “její” ?inta “jejich” I parma ná inya. "(Ta) kniha je moje." I parmar nar inyar. "(Ty) knihy jsou moje."
Pozn.: Přivlastňovací zájmeno, stejně jako příd.jm., se musí s přivlastňovaným podst.jm. shodovat v čísle.
Vztažné zájmeno: V Nářku Galadriel se vyskytuje vztažné zájmeno, yassen, přeložené "kde" (dosl. "kterých-na, na nichž"). Zdá se, že se jedná o tvar *ya + -ssen, přípona lokativu mn.č. (zájmeno se vztahuje k podst.jm. v mn.č.). Z toho lze usuzovat, že existuje vztažné zájmeno *ya "které, kde", tvořící přibíráním pádových koncovek tvary s významem "kam, ke kterému", "odkud, od kterého", "kde, ve kterém" atd.. V básni "Nieninque, napsané v Quenya, v "A Secret Vice (Skrytá špatnost)" (M 215-6) se objevuje tvar yar "kterému, komu". Avšak v Etymologiích (LR 399), je ya- přeloženo "tam, tamhle, o čase dříve " a yassë "kdysi dávno, kdysi, jednou", ale o této pasáži se uvádí, že náleží k rané, "nerekonstruované" části díla). Je možné, že narozdíl od angličtiny (a ve shodě s češtinou - pozn. překl) lze *ya užívat i pro osoby: "kterého". Všimněte si, že *ya se také užívá v platnosti příd.jm. (tj. jako adjektivní zájmeno - pozn. překl.), a proto se v čísle shoduje s podst.jm., ke kterému se vztahuje.
Nom.,Acc. *ya “které, ?kterého” Dat. *yan “kterému” Gen. ?yo “kterého” All. *yanna “směrem ke které” Loc. yasse “ve kterém, kterém-” Abl. *yallo “ze kterého”
Pozn. překl.: Názvu "demonstrative pronoun", kterým autorka zájmeno *ya označuje, by měl odpovídat český termín "ukazovací zájmeno". Protože je ale z popisu *ya i z jeho překladu do angličtiny (which, where) jasné, že se jedná o spíše o zájmeno vztažné, rozhodla jsem se pro tento překlad.
formen “sever”
hildi “dědicové” (obyčejně v mn.č.) (LR 364)
hín “dítě"
hyarmen “jih”
luntë “člun, loď”
mar “země, domov, dům, rod” (S 356, č.překlad S 305)
nórë “lid” (S 357, č.překlad S 306)
nórië “země, území, oblast” (LR 59)
númen “západ”
rómen “východ”
sírë “řeka”
mar- “přebývat, dlít, bydlet”
Místní jména v Númenoru (UT 165 a násl.): Andúnië "Západ slunce" (město), Andustar "Západní země", Arandor "Králova zeně", Eldalondë "Elfí přístav" (město), Forostar "Severní země", Rómenna "(Směrem) k východu" (město).
(Taurendil "milovník lesa" a Fíriel "smrtelná žena, smrtelnice" jsou jména v Quenya, použitá v následujícím cvičení, ve skutečnosti užíval jména v Quenya númenorejský královský rod, jména v Sindarin šlechta a jména v adúnajštině (západštině) prostý lid.)
Etymologie: Formen a hyarmen znamenají "oblast po pravé ruce" a "oblast po levé ruce" (men = "oblast, cesta", S 361, č. př. S 310), směr na sever a na jih, stojíme-li obráceni tváří k zapadajícímu slunci (III 500, č. př. III 376). Númen "západ" pochází z ndu "dolů, shora" a znamená "cesta zapadajícího slunce, západ" (S 355, č. př. S 304). Rómen "východ" je odvozen z OR/RO "vycházet, stoupat" (L 426) - cesta vycházejícího slunce.
*pozn. překl.: Podst.jm. "lid" se pojí se slovesem v mn.č.. Z toho lze usuzovat, že se v Quenya, podobně jako v angličtině, podst.jm., jejichž j.č. označuje větší množství, shodují se slovesem podle smyslu, ne podle gramatického tvaru. "K nám" je přeloženo dativem, ač bychom čekali spíše allativ, nejspíše se nejedná o vyjádření směru pohybu.