Lekce 2: Výslovnost
Poznámky k výslovnosti se nacházejí v Pánovi prstenů Dodatek E a v Cesta jde pořád dál: Písňový cyklus (básně od JRR Tolkiena, hudba od Donalda Swanna) na stranách 58-68, v analýze "Namárie" a "A Elbereth Gilthoniel"
Souhlásky: jako v angličtině (i češtině), s následujícími poznámkami:
c - vždy jako k. C a k jsou dvě znakové varianty jedné hlásky. PP užívá c k vytvoření vizuální podobnosti s latinou (III 365).
g - v Quenya ho vždy předchází n, a vyslovuje se jako g, ne jako dž.
h - přídechové (znak 11). Původně se vždy vyslovovalo jako ch (kh, khil).Postupně se ztrácelo k uprostřed slov (aha), potom i na začátku (hil-, harma,hwesta). Ve 3. věku se ch vyslovovalo jen před t, jako v německém "acht", "echt"(telumehtar, vyslov teluMECHtar). Tolkien to ve svém pravopisu nebral na vědomí, takže pozor na to. Mluvčí západštiny to možná vyslovovali jako š (teluMEŠtar).(III 365)
h - bez přídechu (znak ...). H před r a l představuje pouhý výdech, neznělý zvuk (hlókë, hrívë). Ve 3. věku se už tato hláska nepoužívala (lókë). H z hw ve 3. věku je také bez přídechu.
hy - vyslováno jako hj (hyarmen).
ch - =kh. Pokud se zamyslíte nad původem této hlásky (c=k), je vše poměrně jasné. (Pozn. překl.)
ng - uprostřed slov říkej, jak píšeš. Na začátku, ve staré Quenya, je to zvonivé n, jako v "banka" (Noldor, vyslov n(k)oldor). Ve 3. věku vyslovováno normálně, n (Noldor).
r - vždy hrčivé. (Ne jako v angličtině, pozn. překl.)
th - neznělé, jako v anglickém "bath". Archaický zvuk; málo používaný v Quenya. (K pochopení výslovnosti nutno prostudovat pasáž o výslovnosti v první lekci kterékoliv učebnice angličtiny, pozn. překl.) ty - vyslovuje se jako tj. Mluvčí západštiny ho nahrazovali č.
y - vždy souhláska. (j, pozn. překl.)
Souhlásky psané dvojitě - tt, ll, ss, nn - reprezentují dlouhé neboli "zdvojené" souhlásky.
Samohlásky: Quenijské samohlásky, obzvláště dlouhé é a ó, bývají "zavřenější" než samohlásky anglické (spíše jako ve španělštině) (Brňáci to mají jednodušší než Pražáci, pozn. překl.). Dlouhé samohlásky jsou označeny čárkou (´), přehláska (¨) znamená, že samohláska se vyslovuje, není němá či součást dvojhlásky.
a - normální české a.
e - normální české e. Dlouhé é v Quenya je napjatější a zavřenější než krátké(III 367). Mluvčí západštiny často vyslovovali é jako "ej", což je ale považováno za nesprávné a obhroublé. Koncové -ë nebo -e se vždycky vyslovuje.
i - normální české i.
o - vyslovuje se zaokrouhleněji. Dlouhé ó opět napjatější a zavřenější než krátké. Mluvčí západštiny měli tendenci vyslovovat ó jako ou, což bylo pokládáno za obhroublé.
u - normální české u.
Dvojhlásky: Dvojhlásky v Quenya jsou ai, oi, ui, au, eu, iu. Jsou to "klesající" dvojhlásky, s přízvukem na první samohlásce. Mluvčí západštiny přeměnili iu na "stoupající" dvojhlásku, s přízvukem na samohlásce druhé. Výslovnost stejná jako v češtině.
Ëa, ëo, ië se vyslovují jako dvě oddělené samohlásky.
Přízvuk: Umístění přízvuku je dáno počtem slabik ve slově.
Dvouslabičná slova mají téměř vždy přízvuk na první slabice (Anor, PARma).
Troj- a víceslabičná slova - přízvuk je určen stavbou předposlední slabiky, obzvláště její samohláskou a koncovou souhláskou. (Pozn.: Pro potřeby určování přízvuku se th počítá jako jedna souhláska a x (vyslov ks) jako dvě.)
Přízvuk patří nad předposlední slabiku, pokud tato slabika obsahuje dlouhou samohlásku, dvojhlásku nebo končí dvěmi nebo více souhláskami (tzv. dlouhá slabika).
elenTÁRi (dlouhá samohláska) angaMAItë (dvojhláska)
iSILdur (dvě souhlásky)
Na třetí slabiku od konce připadá přízvuk, jestliže předposlední slabika obsahuje krátkou samohlásku a končí jednou nebo žádnou souhláskou (tzv. krátká slabika).
Oromë (krátká samohl., žádná souhl.) (předposl. slabika je -rom-)
naMARië (krátká samohl., žádná souhl.) (předposl. slabika je -i-)
Pozn.: přidání gramatické koncovky či vytvoření složeniny může změnit postavení přízvuku.
Rady: jména končící na -ndil, -ndur, -rdil, -rdur, atd. mají vždy přízvuk na" -end-", "-ard-", "-eld" (iSILdur, elENDil). Jména a slova končící na -ien, -ion, -iel, -ië, -ëa mají vždy přízvuk na předcházející slabice (naMARië,alaTARiel, LOMëa).
Básnický přízvuk: První slabika, pokud neobsahuje pouze krátkou samohlásku, může mít sekundární přízvuk (óroMARdi, óMARyo). Poslední samohláska může mít slabý přízvuk, obzvláště na konci verše. Při zvolání na ni může být i silnější přízvuk ("Namárië!" vyslovováno na-MAR-í-é).