Lekce 8: Genitiv podstatných jmen a zájmena nerozlišující osobu
Genitiv podst.jmen: V genitivu je podst.jm., které blíže určuje jiné podst.jm.. Užívá se ho k vyjádření vlastnictví, souvislosti, vlastnosti, původu atd.. V angličtině lze genitiv vyjádřit dvěma způsoby, složeninou nebo pomocí vazby "of the", "from the": "The Lord of the Rings", "Lord of Moria", "Moria Lord", "Witch-king", "Celebrimbor of Eregion", "Celebrimbor from Eregion".
Anglický přivlastňovací pád je zvláštním druhem genitivu. I přivlastňovací pád má dva způsoby vyjádření, pomocí apostrofu + s nebo vazby "of the": "Varda's domes", "the domes of Varda".
V Quenya se genitiv vyjadřuje také dvěma způsoby, buď složeninou nebo přidáním genitivní pádové přípony. Quenya (stejně jako čeština - pozn. překl.) nedělá žádný rozdíl mezi přivlastňováním a ostatními druhy genitivu.
(Pozn. překl.: V češtině genitivu odpovídá 2. pád (na otázku koho? čeho?), a to buď bezpředložkový nebo s předložkou (např. z, od atd.), ale obvykle je možné ve stejné funkci použít i příd.jm.: "Pán Prstenů", "Pán Morie", "morijský Pán", "Černokněžný král", "Celebrimbor eregionský", "Celebrimbor z Eregionu", "Vardiny klenby", "klenby Vardy".)
Genitivní přípona je -o, v mn.č. -on, v hromadném mn.č. -lion, v duálu -to (Plotz).(V Etymologiích v Lost Road je genitivní přípona odlišná.)
skloň. kmen podst.jm. gen.j.č. 1 falma “vlna” falmo “(z, od) vlny” Valie “ž.r. od Vala" *Valio “(z, od) Vali Noldo “moudrý (elf) Noldo “(z, od) moudrého (elfa)” Ainu “svatý” *Aino “(z, od) svatého” 2 lótë “květ” lótëo “(z, od) květu” elen “hvězda” *eleno “(z, od) hvězdy” skloň. gen.mn.č. gen. hromadného.mn.č. gen. duálu 1 falmaron falmalion (falMALion) falmato *Valiéron (valiEron) *Valiélion (valiELion) *Valiéto (valiEto) Noldoron *Noldolion (nolDOLion) *Noldoto *Ainuron *Ainulion (aiNULion) *Ainuto 2 lótion lótelion (loTELion) lóteto elenion (elENion) *elenelion (elenELion) *eleneto (elENeto)
Všimněte si, že v j.č. prvního skloňování a v mn.č. obou skloňování se genitivní přípona nepřidává přímo ke kmeni podst.jm.. Podst.jm. prvního skloňování zakončená na -a, -o a snad i na -u tuto samohlásku v j.č. před přidáním -o vypouštějí; podst. jm. zakončená na -ie možná před -o vypouštějí -ë (nemáme žádný příklad). U podst.jm. druhého skloňování, zakončených souhláskou nebo -ë, se v j.č. přidává -o přímo ke kmeni. Přípona genitivu mn.č. -on se přidává ke tvaru mn.č., tj. u podst.jm. prvního skloňování ke tvaru zakončenému na -r, u skloňování druhého ke tvaru na -i. Přípony genitivu hromadného mn.č. a duálu se připojují ke kmeni podst.jm.. (Přípona gen. hrom. mn.č. -lion je vlastně přípona hrom. mn.č. -li + -on; přípona gen. duálu je tvořena příponou duálu -t + -o.)
Přízvuk: Kdykoli koncovka prodlouží slovo o dvě slabiky, způsobí tím posun přízvuku, jako např. u výše uvedeného hrom mn.č.. Někdy se to označuje čárkou nad přízvučnou samohláskou. ( V Prvotní elfštině byla koncová samohláska dlouhá, ale v Quenya se zkrátila. Když koncovka způsobí, že se přízvuk přesune na tuto slabiku, samohláska se opět prodlouží a může být označena čárkou.Pravopis však není v této záležitosti jednotný.)
A vanimar, vanimálion nostari! "Ó krásní, rodiče krásných dětí!" (L 308) (dosl. Ó krásní, krásných mnoha rodiče) vanima = "krásný"
Přidání koncovky způsobuje posun přízvuku také u podst.jm. zakončených na -ië. Protože krátká slabika -i- (v -ië) nemůže nikdy být přízvučná, nese přízvuk místo ní slabika následující (-e-). To se značí buď zdloužením -e- (čárkou) nebo zdvojením následující souhlásky. Pravopis je opět nejednotný.
*Valiéron (valiERon) "patřící Valiër, týkající se Valiër, od Valiër" Altariello (alteriELo) "patřící Altariel, týkající se Altariel, od Altariel" (R 58)
Pořádek slov: Genitiv stojí často, rozhodně však ne vždy, před podst.jm., které rozvíjí. (V angličtině se takto chová pouze přivlastňovací pád, "Varda's domes".) V Quenya se to týká všech genitivů.
(Pozn. překl.: V češtině 2.pád obvykle následuje za rozvíjeným podst.jm., ale příd.jm. zastávající funkci genitivu stojí nejčastěji před ním.)
Je-li však genitiv užit k vyjádření zdroje nebo původu, zvláště jedná-li se o charakteristiku, a ne o popis pohybu od (ze) zdroje, může stát za podst.jm. nebo slovním spojením, které rozvíjí. V poezii je možné změnit pořádek slov kdykoli. Někdy se vynechává člen i (člen určitý).
hísie untúpa Calaciryo míri "mlha kryje drahokamy z Calacirye" (I 489, č. př. I 354, R59) (pozn. překl.: dosl. mlha kryje Calacirye-z drahokamy) Vardo nu luini tellumar "pod blankytnými klenbami Vardy" (R 59) (dosl. Vardy pod blankytnými klenbami) Aiya Eärendil Elenion Ancalima! "Sláva Eärendilovi, nejjasnější z hvězd" (II 418, č. př. II 296, L 38) (dosl. sláva Eärendilovi hvězd-z nejjasnějšímu - příd.jm. Ancalima rozvíjí slovo Eärendil) An sí Varda...ortane máryat Oiolossëo ve fanyar "vždyť nyní Varda...pozvedla z Věčně bílé hory ruce jako oblaky" (I 489, č. př. I 353-4, R 59) (dosl. vždyť nyní Varda...pozvedla ruce-její-dvě Věčně-bílé-z jako oblaky)
Zájmena nerozlišující osobu: Ve funkci tázacího zájmena (kdo, co, který, jaký) se užívá man, jako zájmeno vztažné (který, jenž) slouží i.
Sí man i yulma nin enquantuva? "Kdo mi teď znovu naplní číši?" (I 489, č. př. I 353-4, R 59) (pozn. překl.: dosl. Nyní kdo číši pro mě znovu naplní?) ...i Eru i or ilye mahalmar eä tennoio. "...Jeden, jenž je navěky nade všemi trůny." (UT 305, 317) (pozn. překl.: dosl. ...Jeden, jenž nade všemi trůny je navěky.)
eär “moře”
ehtele “pramen, studánka, studnice”
ilmen “horní ovzduší, éthér (oblast nad vzduchem, kde se nacházejí hvězdy)
kemen “země” (země jako plochá rovina pod nebem) (S 360, č.př. S 309)
nár “oheň”
nuru “smrt”
olor “sen, vidění, představa” (UT 396 uvádí olos, mn.č. olozi, olori)
tano “řemeslník, výrobce, tvůrce”
vanima “sličný, krásný” (elf)
enquant- “znovu naplnit”
nain- “naříkat”
van- “odejít, odejet, uplynout, minout, zmizet” (R 59, LR 397)
ara “vedle, kromě, mimo”
thara “napříč, přes”
Etymologie: Prvotně elfské z se v Quenya změnilo na r. Z písmena, kterému se původně říkalo ázë, se stalo árë ("sluneční světlo"). Protože pro r existovalo i jiné písmeno (orë),užívalo se árë často pro dvojité ss (essë "jméno") (III 500, č. př. III 376). Došlo tak také ke změně olos (oloz), mn.č. olozi > olor, mn.č. olori.