Asi před dvěma lety jsem v Ikarii objevil zmínku o tom, že v Anglii vyšla antologie povídek na počest J.R.R.Tolkiena. Byl to další příspěvek k tehdejšímu stoletému výročí jeho narození a samotný název této sbírky plně vystihoval úctu spisovatelů, kteří do ní přispěli, ke svému inspirátorovi. Jmenuje se After the King, v našem jazyce Po králi. Protože ať si kdo chce co chce říká, tento titul profesorovi v tomto literárním žánru právem náleží a dle mého názoru se doposud nenašel nikdo, kdo by měl na jeho korunu nárok.
Proto jsem byl potěšen, když jsem mezi jmény přispívajících objevil i autory, kteří v dnešní době píšou špičkovou fantasy. Společně s méně známými a méně úspěšnými spisovateli se pokusili vzdát hold profesorovu dílu uspořádáním sbírky, která obsahuje krátké práce ve stylu, který je alespoň vzdáleně podobný stylu profesorova psaní. Sestavení sbírky se ujal Martin H. Greenberg, uznávaný redaktor mnoha jiných antologií. Předmluvu napsala Jane Yolen, Američanka, která do knihy přispěla také povídkou Zimní král. Sbírka vyšla v roce 1992 u nakladatelství Pan Books v Londýně a dnes patrně chybí jen v málo knihovničkách pravověrných tolkienistů.
Kteří proslulí spisovatelé se tedy tohoto velkolepého projektu zúčastnili? Z těch u nás nejznámějších to jsou Terry Pratchett, Robert Silverberg, John Brunner a Poul Anderson (i když jeho pojetí elfů v románu Zlomený meč je poněkud rozdílné od Tolkienova). Poměrně nedávno se v knihkupectvích objevil román od další přispěvatelky, André Norton, a úvahu o díle J.R.R.T. od Petera S. Beagle jste si mohli přečíst v druhém čísle Palantíru z roku 1993. Některým z vás bude možná něco říkat jméno Stephen R. Donaldson. V jednom z posledních čísel časopisu americké Mythopoetické společnosti Mythlore se objevil článek o příbuznosti jeho a profesorových knih.
Musím se přiznat, že vzhledem k jinému zaneprázdnění se mi doposud nepodařilo přečíst více jak čtvrtinu z 19 povídek. O těch, které už ale znám, můžu s klidným svědomím prohlásit, že v žádném případě neurazí literární cítění obdivovatele JRRT, jak tomu často je u jiných fantasy děl, ale naopak mu v mnohém připomenou atmosféru, kterou všichni tak dobře známe.
Na ukázku do Thorina jsem si vybral krátkou povídku od Terryho Pratchetta. Za poslední rok se u nás od něj objevily tři knihy, dvě z oblasti fantasy (cyklus o Zeměploše: Barva kouzel a Lehké fantastično) a jedna humorná příručka pro majitele Opravdových koček. Jak je jeho zvykem, odložil vážnost, kterou bychom při oslavování J.R.R.T. očekávali. Možná, že vy se u této povídky nebudete smát až za břicho popadat, ale mně vždy, když si ji znovu a znovu pročítám, v některých pasážích nekontrolovaně cukají koutky úst.
Než se do pustíte do čtení, je zapotřebí vědět dvě věci. V anglických pohádkách je běžnou záležitostí, že pod mosty číhají zlí trollové a okrádají pocestné, kteří chtějí přejít. No, a jednou k takovému mostu přišla tři kůzlátka a hloupého trolla napálila, jak se na správnou pohádku sluší. Dnes ale k takovému mostu míří někdo jiný ...
Z hor foukal vítr a plnil vzduch drobnými ledovými krystalky. Na to, aby sněžilo, bylo moc zima. V takovém počasí scházejí vlci do vesnic a stromy v srdci lesa praskají mrazem. V takovém počasí sedí slušní lidé doma a vyprávějí si příběhy o hrdinech. Byl to starý kůň. Byl to starý jezdec. Kůň vypadal jako pečlivě zabalený obložený chlebíček. Muž vypadal, jakoby jedinou příčinou toho, že z koně ještě nespadl, bylo, že k tomu nemohl shromáždit dostatek energie. Přestože vál studený bodavý vítr, měl na sobě jenom slabou koženou suknici a kolem jednoho kolena špinavý obvaz.
Z úst vytáhl promočený zbytek cigarety a zamáčkl ho o ruku.
"Tak," řekl, "jdeme na to."
"To se ti lehko řekne," namítl kůň. "Ale co když na tebe zase přijde slabá chvilka? A navíc na tom nejsi zrovna nejlíp se zádama. Jak mi asi bude, až mě něco sežere jen proto, že tě zradí záda ve špatnou chvíli?"
"K tomu nikdy nedojde," odvětil muž. Sestoupil na studené kameny a dýchl si na prsty. Potom z pochvy u sedla vytáhl meč s ostřím připomínajícím špatně nabroušenou pilu a párkrát jím švihnul do vzduchu.
"Stále ještě znám staré finty," řekl. Zaškubala jím bolest a on se opřel o strom.
"Přísahal bych, že ten zatracený meč je každý den o něco těžší."
"Poslyš," řekl kůň, "měl bys to zabalit," . "To je zase den. Pouštět se do takových věcí v tvém věku! To není dobré."
Muž zakoulel očima.
"K čertu s tou pitomou dražbou! Takhle to chodí, když člověk koupí něco, co patřilo čarodějovi," řekl studenému světu kolem. "Díval jsem se ti na zuby, díval jsem se ti na kopyta, nikdy by mě ale nenapadlo tě poslouchat."
"A kdo sis myslel, že proti tobě přihazuje?" zeptal se kůň. Barbar Cohen zůstal opřený o strom. Nebyl si jist, zda bude ještě schopen se zvednout.
"Určitě máš spoustu pokladů schovaných bokem," navrhl kůň. "Mohli bychom jet k Rimu. Co ty na to? Je tam pěkně a teplo. Najít si hezké místo někde na pláži... co na to říkáš?"
"Poklady došly." odpověděl Cohen. "Jsou rozházený. Propitý. Ztracený. Pryč."
"Měl sis na stáří něco ušetřit."
"Nikdy mě nenapadlo, že bych se stáří dožil!"
"Jednou umřeš," řekl kůň. "Možná dnes."
"Vím. Proč myslíš, že jsem tady?"
Kůň se otočil a shlédl k rokli. Cesta byla rozbitá a plná děr. Mladé stromy se prodíraly mezi kameny. Za několik let nebude nikdo vědět, že tu kdysi bývala cesta. Vlastně to nikdo nevěděl už dnes.
"Přišel jsi sem umřít?"
"Ne. Mám ale v úmyslu cosi udělat. Už od malička."
"Vážně?"
Cohen se znovu pokusil zvednout. Šlachy poslaly své bolestivé zprávy nahoru po jeho nohou.
"Můj táta," zaskučel. Dostal hlas pod kontrolu. "Můj táta," řekl, "mi řekl -" Bojoval o dech.
"Synu," napověděl kůň.
"Cože?"
"Synu," zopakoval kůň. "Žádný otec neřekne svému klukovi 'synu', pokud se s ním nechce podělit o nějakou moudrost. Známý fakt."
"To je moje vzpomínka!"
"Promiň."
"Řekl... Synu... no dobře... Synu, když se dokážeš postavit tváří v tvář trollovi, zvládneš už cokoliv."
Kůň na něj zamrkal. Pak se otočil a znovu se zadíval přes stromy roubenou cestu do šera rokle.
Byl tam kamenný most.
Do mysli se mu vkradl děsivý pocit.
Kopyta mu nervózně zadupala po zničené cestě.
"Rim," řekl. "Pěkně a teplo."
"Ne."
"K čemu je dobré zabít trolla? Co z toho budeš mít, když ho zabiješ?"
"Mrtvého trolla. O to právě jde. Kromě toho, nemusím ho zrovna zabít. Jen porazit. Jeden na jednoho. Člověk... a troll. Kdybych to aspoň nezkusil, otec by se obrátil v mohyle."
"Říkal jsi, že tě vyhnal z kmene, když ti bylo jedenáct."
"Nejlepší věc, kterou kdy udělal. Naučil mě stát na nohou ostatních lidí. Půjdem odsud, ne?"
Kůň se k němu natočil bokem. Cohen se chytil sedla a postavil se úplně na nohy.
"A dnes se chystáš bojovat s trollem," podotkl kůň.
Cohen prohrábl sedlovou brašnu a vytáhl svůj váček na tabák. Zatím, co si v krytu svých dlaní balil další úzkou cigaretu, vítr mu ji cupoval na kousky.
"Jo," odpověděl.
"A šels celou cestu až sem, jen abys to udělal."
"Musel jsem," namítl Cohen. "Kdy jsi naposledy viděl most s trollem pod ním? Když jsem byl kluk, tak jich byly stovky. Teď je víc trollů ve městech než v horách. A většina z nich je tlustá jako bečka. Proč jsme bojovali ve všech těch válkách? No nic, pojďme přes most."
* * *
Byl to osamělý most přes rychlou, bílou a proradnou řeku v hlubokém údolí. Takové místo, kde můžete potkat --
Šedý stín se přehoupl pře okraj a s plesknutím přistál před koněm. Zamával kyjem.
"Výborně," zavrčel.
"Nó, -" začal kůň.
Troll zamrkal. Mráz a zamračená zimní obloha snížily výkonnost už tak pomalého trollova křemíkového mozku, a tak mu trvalo dost dlouho, než si uvědomil, že sedlo je neobsazené. Najednou ucítil zezadu na krku spočinout špičku nože.
"Nazdar," řekl hlas u jeho ucha.
Troll polkl. Ale velice opatrně.
"Podívej," řekl zoufale. "To je tradice, jasný? U mostu, jako je tenhle, by lidi měli čekat trolla... É," přidal, jak se připlížila další myšlenka, "jak je možný, že jsem tě neslyšel se ke mně připlazit?"
"Protože to umím," řekl starý muž.
"To je pravda," připustil kůň. "Připlazil se k víc lidem, než jsi jich ty postrašil."
Troll risknul boční pohled.
"Sakra," zašeptal, "Si myslíš, že jseš Barbar Cohen, nebo co?"
"A co bys řek' ty, že jsem?" zeptal se Barbar Cohen.
"Víš," řekl kůň, "kdyby si nezabalil kolena do hadrů, mohl jsi zaslechnout klapání."
Trollovi nějakou dobu trvalo, než tuto informaci zpracoval.
"No né," vydechl. "Na mým mostě! Ech!"
"Cože?" zeptal se Cohen.
Troll se vyvlékl z jeho sevření a zamával horečně rukama. "To je dobrý! To je dobrý! Vzdávám se! Jen bych chtěl zavolat nahoru svou rodinu, jo? Jinak mi nikdo neuvěří. Barbar Cohen! Na mým mostě!"
Jeho veliká kamenná hruď se ještě pozdvihla. "Můj zatracenej bratranec se furt vytahuje se svým zatraceným obrovským dřevěným mostem a má žena o něm pořád mluví. Cha! Rád bych viděl, jak by se teďka tvářil.. Ale co si o mně pomyslíte?"
"Správná otázka!" řekl Cohen.
Troll pustil kyj a uchopil jednu Cohenovu ruku.
"Jmenuju se Slída," představil se. "Nevíte, jaká je to pro mě čest."
Naklonil se přes zábradlí: "Beryl! Pojď nahoru! A přiveď děti!"
Obrátil se ke Cohenovi a tvář mu zářila štěstím a pýchou.
"Beryl pořád tvrdí, že bysme se měli přestěhovat a zařídit se líp, ale já jí říkám, tenhle most je v rodině už několik generací. Pod Mostem Smrti dycky bejval troll. Je to tradice."
Na břeh se vyvalila obrovitá trollice se dvěma dětmi v náručí a za ní zástup menších trollů. Seřadili se za otcem a mžouravě zírali na Cohena.
"To je Beryl," ukázal troll. Jeho žena se na Cohena zamračila. "A tohle -" postrčil dopředu malou zachmuřenou kopii sebe samého třímající juniorskou verzi jeho kyje - "je můj kluk Štěrk. Jablko nepadlo daleko od stromu. Vezme si na starosti tenhle most, až tu nebudu, co, Štěrku? Koukni, chlapče, tohle je Barbar Cohen. Co na to říkáš? Na našem mostě! Nemáme jen samé bohaté tlusté změkčilé staré kupce jako tvůj strýček Pyrit," mluvil troll stále k synovi, ale bokem se spokojeně šklebil na svou ženu, "my máme správný hrdiny, jak to bejvalo za starejch časů."
Trollova manželka sjela Cohena pohledem odshora dolů .
"A bohatej je?" zeptala se.
"Bohatství s tím namá nic společného," odvětil troll.
"Zabijete našeho taťku?" otázal se podezřívavě Štěrk.
"Samo, že jo!" řekl Slída přísně. "Je to jeho práce! A potom se dostanu do písní a příběhů. To je pravej Barbar Cohen, žádnej šupák s vidlema z vesnice. Je to proslujej hrdina a šel celou tu cestu, aby nás navštívil, tak se k němu chovej slušně."
"Omlouvám se za to, pane," obrátil se ke Cohenovi. "Dnešní děcka. Znáte to."
Kůň se začal hihňat.
"Tak, teď -" začal Cohen.
"Pamatuju se, jak mi můj táta o vás vykládal, když jsem byl oblázek," řekl Slída. "Povídal - tyčí se nad světem jako klosus." Bylo ticho. Cohen přemítal, co je to klosus a cítil, jak se na něj upírá Berylin pohled.
"Je to malý starý muž," řekla. "Nezdá se mi moc hrdinský. Jestli je tak dobrý, proč není bohatý?
"Tak poslouchej -" začal Slída.
"To je to, na co jsme čekali celou tu dobu, že?" spustila manželka. "Seděli pod zatýkajícím mostem? Čekali na lidi, kteří nikdy nepřišli? Čekali na malého starého muže s nohama do O? Měla jsem poslechnout maminku! Chceš, abych nechala našeho syna sedět pod mostem a čekat, až ho nějaký stařík přijde zabít? To je všechno, k čemu je troll dobrý? Ne, to nedovolím."
"Teďka pěkně -"
"Jo! A Pyrit nemá starce! Dostává velké tlusté kupce! On je někdo! Měls jít s ním, dokud jsi mohl."
"To bych radši jedl červy."
"Červy? He? Odkdy si můžeme dovolit jíst červy?"
"Mohli bychom si promluvit?" zeptal se Cohen.
Přešel ke vzdálenějšímu konci mostu a přitom si pohupoval mečem v jedné ruce. Troll přispěchal za ním.
Sáhl pro svůj pytlík s tabákem. Vzhlédl k trollovi a nastavil váček.
"Kouříš?" zeptal se.
"Tohle tě může zabít," řekl troll.
"Jo. Ale ne dnes."
"Nezdržuj se klábosením s tím tvým nanicovatým přítelem!" zakřičela Beryl ze svého konce mostu.
"Dneska máš jít na pilu! Víš, že Rohovec říkal, že ti tu práci vezme, když ji nebudeš brát vážně!"
Slída se na Cohena lítostivě zašklebil.
"Hodně mě podporuje," řekl.
* * *
"Nepolezu zase celou tu cestu až dolů, abych tě z toho vytáhla!" řvala Beryl. "Povykládej mu o těch kůzlátkách, Pane Velký Trolle!"
"O kůzlátkách?" podivil se Cohen.
"Nevím nic o kůzlátkách," řekl Slída. "Vždycky začne o kůzlátkách. Nemám ponětí o ničem, co se týká kůzlátek." Trhl sebou.
Sledovali Beryl, jak shání malé trolly dolů po břehu do tmy pod mostem.
* * *
"Mimochodem," řekl Cohen, když byli sami, "nechtěl jsem tě zabít."
Trollovi poklesla brada.
"Ne?"
"Jen tě shodit z mostu a ukrást poklad, který máš."
"Jo?"
Cohen mu poklepal na rameno. "Kromě toho," řekl, "mám rád lidi s... dobrými vzpomínkami. To je to, co tahle země potřebuje. Dobré vzpomínky."
Troll zpozorněl.
"Dělám, co můžu, pane," řekl. "Můj kluk chce jít dělat do města. Řek' jsem mu: 'Pod tímdle mostem bydlej trollové už ňákejch pětset let -"
"Takže kdybys mi jen odevzdal poklad," nabídl Cohen, "spokojil bych se s tím."
Na trollově tváři se náhle objevil výraz hrůzy.
"Poklad? Žádnej nemám," řekl.
"Ale neříkej," podivil se Cohen. "Na tak dobře umístěným mostě, jako je tenhle?"
"Jo, ale touhle cestou už nikdo nejezdí," namítl Slída. "Vlastně seš první za kolik měsíců. Beryl říká, že jsem měl jít s jejím bratren, když stavěli tu novou cestu přes jeho most, ale-" pozvedl hlas, "ja řekl, pod tímhle mostem byli trollové vždycky -"
"Já vím," nenechal ho domluvit Cohen.
"Horší je, že pořád vypadávají kameny," postěžoval si troll. "A nikdy bys neřek, jaký mají zedníci ceny. Zatracení trpaslíci. Nedá se jim věřit." Natočil se ke Cohenovi. "Po pravdě řečeno, pracuju tři dny v týdnu na švagrově pile, aby to ještě nebylo dost."
"Myslel jsem, že tvůj švagr má most?" podivil se Cohen.
"Jeden z nich má. Ale moje žena má bratrů jako pes blech," vysvětlil troll. Podíval se smutně do bystřiny. "Jeden z nich je obchodník se dřevem v Kyslé vodě, jeden vede most a ten velkej tlustej je kupec za Ostrou Špicí. To je snad slušná práce pro trolla?"
"Jeden z nich teda dělá do mostů," namítl Cohen.
"Dělá do mostů? Celý den sedí v budce a vybírá od lidí stříbrňák za přechod. A stejně tam věčně není. Platí si na to vybírání nějakýho trpaslíka. A to si říká troll. Nerozeznáš ho od člověka, dokud nestojíš přímo u něj."
Cohen chápavě přikývl.
"Víš," zeptal se troll, "že s nima musím každej tejden poobědvat? Se všema třema? A poslouchat furt o tom, jak jdou s dobou..."
Otočil svou velkou zachmuřenou tvář ke Cohenovi.
"Co je na tom špatnýho, dělat trolla pod mostem?" řekl. "Vychovali mě, abych byl troll pod mostem. Chci, aby malej Štěrk byl troll pod mostem, až tu nebudu. Co je na tom špatnýho? Pod mostama musej bejt trollové. K čemu to jinak všechno je? K čemu to všechno je?"
Opřeli se zasmušile o zábradlí a dívali se dolů do bílé vody.
"Víš," řekl pomalu Cohen, "pamatuju, že se dalo jet odsud až do Čepelných Hor a celou dobu nevidět jedinou živou bytost."
Ukázal mečem. "Nebo aspoň dost dlouhou dobu ne."
Zahodil cigaretového špačka do vody. "Teď jsou tam všude farmy. Spousta malých farem plných malých lidí. A taky ploty. Kam se podíváš, všude ploty a malí lidičkové."
"Ona má pravdu, jistě," připustil v rámci nějaké vnitřní konverzace troll. "Vyskakování z pod mostu nemá žádnou budoucnost."
"Vlastně," dodal Cohen, "proti farmám nic nemám. Nebo proti farmářům. Musej tu být. Jenže bejvali daleko odsud, kolem hranic. Teď je hranice tady."
"Furt ji posunujou," řekl troll. "Furt všechno mění. Jako můj švagr Rohovec. Troll, kterej vede pilu! A měl bys vidět ten nepořádek, co dělá ve Stínovým Lese!"
Cohen překvapeně vzhlédl.
"Cože, v tom s obřími pavouky?"
"Pavouci? Teď tam žádní pavouci nejsou. Jen pařezy."
"Pařezy? Pařezy? Měl jsem ten les rád... byl takový temný! Takovou pravou tmu už dneska nenajdeš. V takovým lese jsi opravdu poznal, co je to hrůza."
"Povídáš tmu? Vysazuje tam smrky," řekl Slída.
"Smrky!"
"To není z jeho hlavy. Ten nerozezná jeden strom od druhýho. To všechno Jíl, ten mu to napovídal."
Cohen byl zmaten. "Kdo je to Jíl?"
"Povídal jsem, že mám tři švagry, ne? Tenhle je kupec. A říká, že po osázení stromy se půda líp prodá."
Chvíli trvalo, než to Cohen strávil.
Potom se zhrozil. "Nemůžeš prodat Stínový Les! Ten nikomu nepatří!"
"Jo. Říká, že právě proto ho může prodat."
Cohen udeřil pěstí do zábradlí. Odloupl se kousek kamene a dopadl do rokle.
"Promiň," omluvil se.
"To je dobrý. Malý kousky padaj pořád, jak jsem řek."
Cohen se otočil. "Co se to děje? Vzpomínám na všechny ty staré velké války. Ty ne? Musels tam bojovat."
"Jo, měl jsem kyj."
"Bojovalo se tam za světlé zítřky a zákon a vůbec. Aspoň se to říkalo."
"No, já jsem bojoval, protože mi to poručil velkej troll s bičem," připustil opatrně Slída. "Ale vím, co myslíš."
"Nebylo to přece kvůli farmám a smrkům. Nebo jo?"
Slída svěsil hlavu. "Já se musím omluvit za most. Je mi z toho opravdu na nic," řekl. "Jdeš celou cestu a všechno -"
"A byl nějaký král nebo něco," vzpomínal si mlhavě Cohen a hleděl do vody. "A myslím, že taky nějaký čarodějové. Ale určitě král. Jsem si docela jistej, že byl král. V životě jsem ho neviděl. Rozumíš?" zašklebil se na trolla. "Nemůžu si vzpomenout, jak se jmenoval. Nemyslím, že mi jeho jméno někdy řekli."
* * *
Asi o půl hodiny později vyrážel Cohenův kůň z bezútešných lesů na pustou, větrem ošlehanou planinu. Chvíli se trmácel, a pak řekl: "Tak kolik jsi mu dal?"
"Dvanáct zlatých," odpověděl Cohen.
"Proč jsi mu dal dvanáct zlaťáků?"
"Víc jsem neměl."
"Ty jsi blázen."
"Když jsem kdysi začal dělat barbarskýho hrdinu," řekl Cohen, "byl pod každým mostem troll. A nemohl's projet lesem, aby se tě tucet skřetů nepokusilo rozsekat na kousíčky," vzdychl.
"Zajímalo by mě, co se jim přihodilo?"
"Ty." vysvětlil kůň.
"Jo, fajn. Ale vždycky jsem si myslel, že je jich víc. Vždycky jsem myslel, že jsou nějaký hranice."
"Jak jsi starý?" zeptal se kůň.
"Nemám ponětí."
"Takže dost na to, abys byl rozumný."
"Jo, správně." Cohen si zapálil další cigaretu a začal kašlat, až mu slzely oči.
"Začít takhle blbnout."
"Jo."
"Dát svý poslední peníze trollovi."
"Jo."
Cohen zasípal a vypustil cigaretový kouř do západu slunce.
"Proč?" Cohen se zadíval na nebe. Červená záře byla studená jako schody do pekla. Ledový vítr foukal přes pláň a cuchal to, co zbylo z jeho vlasů.
"Aby věci byly tak, jak mají být."
"Pche!"
"Aby věci byly tak, jak bývaly."
"Pche!" Cohen přestal sledovat oblohu. Zašklebil se.
"A za tři adresy. Jednou umřu," řekl. "Ale myslím, že ne dnes."
Z hor foukal vítr a plnil vzduch drobnými ledovými krystalky. Na to, aby sněžilo, bylo moc zima. V takovém počasí scházejí vlci do vesnic a stromy v srdci lesa praskají mrazem. Až na to, že v té době bylo čím dál míň vlků a čím dál míň lesa.
V takovém počasí sedí slušní lidé doma.
A vyprávějí si příběhy o hrdinech.