Pokud jste někdy zavítali do knihkupectví s anglickými knihami a zamířili k poličce Fantasy, možná jste si všimli dlouhé řady knih, které měly na obalu nápis DRAGONLANCE. Dragonlance neboli Dračí kopí je rozsáhlý cyklus románů a povídek od různých fantasy autorů. Původně byl zamýšlen jako podklad pro hráče hry AD&D (něco jako Dračí doupě u nás), kromě tohoto účelu splňuje ale i předpoklady, které musí mít běžná příjemná čtivá fantasy.

První knihy o světě Krynn, kde se příběhy cyklu odehrávají, vyšel v roce 1984 v USA u nakladatelství TSR. Úvodní trilogie se jmenovala "Kroniky Dračího Kopí" a jednotlivé díly měly názvy: "Draci podzimního soumraku", "Draci zimní noci" a "Draci jarního úsvitu". Autory byly Margareta Weisová a Tracy Hickman, kteří se velkou měrou také podíleli na vzniku her D&D a AD&D, přičemž obzvlášť u prvního dílu je poznat, že je přepsaným dobrodružstvím. Tracy Hickman dělal Pána jeskyně a přestože byl základní příběh již daný, objevilo se při hře mnoho drobností, které knihu oživují a dodávají jejím postavám skutečné charaktery. Ti, kteří hrají AD&D, mají možnost si po nich toto dobrodružství zopakovat, neboť zanedlouho vyšel hrací modul "Draci zoufalství" s podrobnostmi, jako jsou mapky či definice nestvůr, které mohou postavy potkat. Takovéto moduly ale vycházely i k dalším knihám. Po Kronikách následovaly "Legendy Dračího Kopí" a po nich "Příběhy". Tyto knihy - dohromady jich bylo devět, neboť každý název zahrnuje tři díly - vyšly do roku 1986 a po nich se objevilo ještě mnoho dalších, které obsahují příběhy z minulosti i budoucnosti světa Krynn, příběhy, ve kterých se rozhoduje o osudu národů i ty, které se zdají být vzhledem k historii jen okrajové.

Jednotlivé části Dragonlance ale neobsahují jen prózu. Denis Beauvais nakreslil před každou kapitolu výstižný černobílý obrázek a obal vyzdobil barevnou ilustrací, která dokáže čtenáře přilákat na první pohled. Každá kniha je také uvozena básní od Michaela Williamse. V prvním dílu to je konkrétně Dračí žalozpěv na začátku a Píseň o Humovi na konci.

Vztah tohoto cyklu k JRRT je zřejmý na první pohled. Autoři byli patrně jeho velkými obdivovateli a mnoho ze stylu i obsahu jeho děl se promítlo i zde. Každá kniha obsahuje mapu kontinentu Ansalon, kde se děj odehrává. Trpaslíci a elfové se téměř shodují s těmi, kteří se dají najít v Lórienu či v Ereboru a nová rasa, kendeři, jsou jen rozšířením toho, co my známe jako hobity. Mají oproti nim mnohem víc smyslu pro dobrodružství, ale jejich vzrůst, smysl pro humor a obratnost je velmi přibližují. I jméno kenderského zástupce v této knize - Střapatec Hrčinožka (Tasslehoff Burrfoot) - v nás vzbudí vzpomínky na dlouho očekávaný večírek. Jistá inspirace se dá rovněž poznat v elfí řeči a jména jako Qualinesti, Tanthalas, Gilthalas či výroky jako: "Quen talas uvenei" nebo "Sothu Nuinqua Tsalarioth" by měly znalci Sindarinu znít docela libozvučně.

Co se týče obsahu, je velice hutný a nabitý událostmi, při kterých se vaří krev v žilách. Přestože tušíme, že dobro nakonec zvítězí, je mnohdy nutno obětovat něco cenného a vyřešit zdánlivě neřešitelné situace. V krátkosti zde přiblížím první část první knihy, tedy "Draků podzimního soumraku".

Asi před 300 lety postihlo Krynn Kataklyzma, velká katastrofa, při které staří bohové opustili národy tohoto světa. Tvar pevniny se změnil a rozpoutali se zuřivé války mezi jednotlivými rasami. Nyní se bohové vracejí. Nejsou to však jen mocnosti dobré, ale i zlé, jako Královna Temnot se svými draky. Tak jako před dávnými lety se i tentokrát rozhodla dobýt Krynn a zničit vše dobré, co se na něm nachází. Tehdy se proti drakům postavil Huma s Dračím kopím, mocnou zbraní, a zničil je. Nyní se úkolu postavit se zlu musí zhostit družina složená z rytíře a barbara, válečníka a půlelfa, trpaslíka a kendera, mága s temnotou v duši a krásné barbarské princezny. Ta je předurčena k tomu, aby se stala kněžkou bohyně Mishakal a přinesla na svět opět umění uzdravování.

Po pětiletém rozdělení se družina setkává opět v Solace, klidné vesnici, kde domy jsou postaveny ve větvích obrovských stromů. Ke své nelibosti však zjišťují, že území kolem ovládají goblini a člen sekty, která se rozhodla najít nové bohy. V samotném Solace se setkávají s barbarským párem, který nese modrou křišťálovou hůl se zázračnou mocí uzdravování, jsou ale donuceni okamžitě prchnout přes jezero Crystalmir. Tam poprvé potkávají novou záhadnou rasu drakoniánů, humanoidů s křídly a ještěřími rysy, jejichž těla se okamžitě po smrti mění v kámen. Zvláštní znamení, Bílý Jelen, kterého vidí jen rytíř ze starého Solamnijského řádu, je zavede k Pánu Lesa, jednorožci, který jim sdělí jejich úkol.

Musí se během dvou dnů dostat do zničeného města Xak Tsaroth a získat tam Disky Mishakal, důležitý náboženský předmět, jinak nebude nikoho, kdo by se postavil nebezpečí, blížícímu se ze severu. Část cesty je odnesou okřídlení pegasové, potom si ale cestu mezi bažinami a drakonianskými hordami musí probojovat sami. Když konečně dorazí do Xak Tsarothu, očekává je tam velký černý drak. Je to jejich první setkání s touto příšerou a v daný moment vypadá jako neporazitelná. Ve rozpadlém městě ale stojí chrám, kde se utvrdí jejich víra v návrat nových bohů.

Nyní musí sestoupit do podzemí, kam se Xak Tsaroth propadl při Kataklyzmatu. Celý komplex je ale chráněný nejen mnoha drakoniány, ale i již zmíněná saň - Khisanth. S čarodějovou pomocí ale najdou společníci spojence, kanálové trpaslíky (gully dwarves), kteří jim ukážou tajný přístup k pokladu, kde se nacházejí i Disky, které hledají. Přesto se souboji s drakem nevyhnou. Zlatý měsíc, dcera barbarského náčelníka, se obětuje, a zahyne společně s příšerou. Hrdinové, kteří splnili svůj úkol, se dostávají z hroutící se jeskyně, kterou zaplavuje nedaleké moře a na povrchu je čeká příjemné překvapení. Jaké, to zatím zůstane tajemstvím.