Následující výklad je částečně založen na článku Pauly Marmor "Poznámky k systému struktury sloves v jazyce Quenya" (Notes towards a system of a Quenya verb structure), rozšířené mezi těmi, kdo se podíleli na sestavování této knihy.
Systém sloves v jazyce Quenya má daleko do přehlednosti. Dokonce si nemůžeme být jisti ani tím, zda se jedná o systém časový, nebo vidový. Nicméně nějaké hledisko si zvolit musíme a hledisko systému časového se z pohledu obyčejného čtenáře zdá nejlepší (tj. anglického čtenáře, pozn. překl.) a není nic, co by proti němu svědčilo.
Přítomný čas je vyjádřen koncovkou -a (caita mornie "temnota padá", elen síla "hvězda svítí", lantar lassi "listy padají", tintilar i eleni "hvězdy se třpytí").
Singulár v přítomném čase je užíván také jako imperativ (laita "chval(te), vzdej(te) chválu").
Minulý čas se vyjadřuje příponou -e. Ta sama se připojuje ke kmeni pro prostý minulý čas (Elentári ortane "Královna hvězd pozdvihla, lumbule unduláve "(těžký) stín se snesl k zemi", yéni ...vánier "dlouhé roky....uplynuly"). Tolkien píše, že "ortane je minulý čas a vyjadřuje děje proběhlé v dávné minulosti". Paula Marmor podle toho navrhla, e ortane a unduláve, tvořené pouze pomocí -e, patří k HISTORICKÉMU MINULÉMU ČASU, zatímco vánier, tvořené pomocí -ie, je pravidelný minulý čas. Ale je také nutno čelit možnosti kmenů sloves končících na -i.
Perfektum, označující děj skončený, se tvoří koncovkou -ie a předponou, která je opakováním kmenové samohlásky (yéni ...avánier "dlouhé roky...uplynuly", utúlien "přišel jsem", utúvienyes "našel jsem to").
Budoucí čas se tvoří pomocí koncovky -uva (man...enquantuva "kdo...znovu naplní", elye hiruva "právě ty nalezneš", hiruvalye "ty nalezneš" maruvan "budu bydlet").
Paula Marmor navrhuje, že "je možné, že modální přípona -uva "budu, bude ..." obsahuje příponu pro přítomn čas -a, a e odpovídající podmiňovací tvary "bych (by), měl bych (bys, by)" by tedy měly mít podobu *-uve, *-uvie, tedy *maruven,*maruvien "bydlel bych".
Jak ukazují příklady výše, slovesa se shodují se svými podměty v čísle. Ve všech případech nalezených v textu, kdy se vyskytuje sloveso v plurálu se samostatným podmětem - tj. neobsahuje příponu vyjadřující plurálový tvar zájmena - se plurál tvoří přidáním -r.
Ke slovesům mohou být připojeny tvary osobních zájmen ve formě přípon. Pro první osobu je doloženo -n (utúlien "přišel jsem", maruvan "budu bydlet") a delší forma -nye (utúvienyes "našel jsem to") a také přípona exkluzívního plurálu v první osobě -lme (laituvalmet "budeme je oba chválit"). Pro druhou osobu je doloženo -lye (hiruvalye "nalezne "). Jak je vidět z příkladů, v komplexním slovesném tvaru je možno za podmětný tvar zájmena připojit další zkrácení zájmenn tvar, vyjadřující předmět.
V jazyce Quenya také existoval konjunktiv, vyjadřující přání, ale jediný doložen tvar je nai "budiž, nechť je", z ná "je"+-i.
Soudě podle Tolkienova uspořádání Namárie "do jasnějšího a obvyklejšího stylu", obvyklý pořádek slov v jazyce Quenya je následující:
Modifikátor(y) podmětu + podmět + sloveso + předmět + modifikátor(y) slovesa.
Po yassen je postavení podmětu a slovesa převráceno.
Adjektiva a genitivní tvary obvykle stojí před tvarem, který rozvíjejí, ale stojí za ním, souvisejí-li podle smyslu s dalším výrazem. Není žádný případ dvou adjektiv nebo genitivu a adjektiva, které by stály bezprostředně za sebou před rozvíjeným substantivem, ale to je možná jenom náhoda, způsobená složením dostupného dokladového materiálu. Je však doloženo zvláštní - z hlediska našeho jazykového cítění - uspořádání Vardo nu luini tellumar "Vardinými pod modrými klenbami", kde nu Vardo luini t ellumar "pod Vardinými modrými klenbami" by byl obvyklý slovosled.
Slovosled v jazyce Quenya se patrně úmyslně vyhýbá umístění genitivního tvaru Vardo mezi předložku a její předmět.
Jak se ukazuje z nezměněného textu Namárie, slovosled byl značně volný , což bylo možno očekávat u jazyka s tak vysokým stupněm flexe.
V jazyce Quenya se vyskytují četné příklady zlomků různých zájmenných deklinací, které ukazují na celkovou složitost zájmenného systému. Tento článek se pokusí vytvořit systém, do kterého by nalezené příklady mohly spadat. ( Při důkladném čtení zjistíte, že v tomto článku netvrdím nikdy nic definitivně. Je to tak jistější. Nicméně myslím, že bychom měli, než zpracujeme další závažné informace, ustanovit "uznané" hypotetické tvary zájmen. Zamlouvá-li se vám *este víc ne *elte, používejte to, a dáme o tom hlasovat.)
Očividné místo, kde začít, je dvojice hiruva-lye a elye hiruva "nalezne ", kde druhý výraz je považován za důrazný - "právě ty nalezneš ".Tvar hiruvalye byl v ranější vývojové fázi jazyka nejspíš dvouslovný: *hiruva elye a později tato dvě slova splynula.
Můžeme předpokládat, že v době, kdy byl tento tvar je tě dvouslovný, změna pořadí slovesa a zájmenného podmětu vyjadřovala zvláštní důraz na zájmeno. Běžnější a přirozenější pořadí dalo vzniknout slovesnému zakončení, zatímco v méně obvyklém pořadí zůstala dvě slova. Máme tak s jistotou jen jeden nominativní tvar zájmena: elye "ty".
Další dobře podložené příklady mají co do činění s posesívními tvary. ((2 Užívám zde termín POSESÍVNÍ raději než GENITIVNÍ hlavně proto, abych se vyhnul zmatku, hovoří-li se o tvarech jako ómaryo "jejího hlasu". Navíc se zájmenn genitiv jen málo podobá genitivu normálnímu.)) Po odstranění genitivní koncovky (-o) máme čtyři příklady: omentie-lva "naše setkání" ( ), óma-rya "její hlas" ( ), má-rya-t "její dvě ruce" ( ) a hild-i-nya-r "mí dědicové" ( ). Tak by se zdálo, že zájmenná zakončení mají formu XXY, kde XX je souhlásková skupina a Y je samohláska. Srovnáme-li tato posesívní zájmena s tvary -lye, -elye, dostaneme pravděpodobnou podobu tří rekonstruovaných posesívních zájmen: *elva "ná ", *erya "její", *enya "můj". Jelikož tato posesíva mají formu adjektiv, musí se shodovat v čísle s rozvíjeným substantivem. Plurál se tvoří přidáním -r k singulárovému tvaru. Tak se hildinyar skládá z plurálového tvaru substantiva +hildi a plurálového tvaru posesívního zájmena (e)nyar. Singulár by byl * hildenya "můj dědic". Tento tvar se mohl vyskytnout také jako *enya hilde s plurálem buď *enyar hildi nebo *enye hildi (z dřívějšího *enyai hildí), podle toho, zda posesívní zájmeno, užité samostatně, tvořilo plurál podle substantivního nebo adjektivného vzoru.
Pátý tvar posesívního zájmena je *elma z omentielma (v dřívějších vydáních se omentielmo objevilo místo omentielvo).
*elva i *elma jsou tvary první osoby plurálu, rozdíl je v tom, že *elva je inkluzívní a *elma je exkluzívní.
Nyní uvažujme nad slovem utúvienyes "já jsem to nalezl" ( ). ( Srovnej řecké heuréka "já jsem to nalezl"). Tento tvar obsahuje vyjádření jak podmětu (já), tak předmětu (to). Pokud je zde podmět vyjádřen stejným způsobem jako v ostatních příkladech, můžeme slovo rozdělit na utúvie-nye-s,kde -nye je nominativ zájmena první osoby "já". Rekonstruujeme samostatný tvar jako *enye "já". Tak by se zdálo, e tvary nominativu končí na -e a jim odpovídající posesívy končí na -a. Utvoříme následující nominat ivní tvary zájmen:*erye "ona", *elve a *elme "my" a vytvoříme posesívní tvar *elya "tvůj".
Dva příklady maruva-n "budu bydlet" a utúlie-n "přišel jsem" ( ) ukazují zkrácený tvar vyjádření podmětu první osoby *enye. Tohoto tvaru se užívalo, bylo-li vyjádření podmětu poslední složkou výrazu. Je docela možné, že podmět v jiných osobách se vyjadřuje stejným způsobem, ale nemáme příklady. Přinejmenším zdvořilé(?) vyjádření podmětu druhé osoby se tak nechová. ((4)jako v hiruvalye.Je možné, že *maruvanye a *hiruval jsou gramatické alternativy těch,které jsou doloženy.Dlouhý tvar hiruvalye mohl být zvolen kvůli dodržení metra básně.))
Tvar laituvalme ( ) musí,vzhledem ke kontextu a vzhledem ke srovnánín s ostatními tvary, být překládán přibližně jako"budeme je chválit". Můžeme ho rozložit na laituva-lme-t, kde je podmět první osoba exkluzívního plurálu *elme.Vyjádření předmětu -t je paralelní s vyjádřením předmětu -s v utúvie-nye-s.Z má-rya-t "ruce její dvě" a me-t "nás dva" víme, e -t je obecně znakem duality.Podle toho je lépe vykládat laituva-lme-t jako "budeme je chválit oba" nebo dokonce "budeme chválit oba", pokud -t nemusí nutně označovat třetí osobu. Nicméně jelikož náš jediný příklad ukazuje, že -t se užívá jako akuzativ duálu třetí osoby zájmena, budeme ve výkladu brát v úvahu pouze toto užití.
Nominativní tvar "je oba" bude také nejpravděpodobněji obsahovat -t. Jediné možnosti, díky restriktivní fonologii jazyka Quenya, jsou *elte, *ente, *erte, *etye, *ehte a *ette. Jakýkoli tvar z výše uvedených by mohl být správný, ale přihlédneme-li k dalšímu nominativu plurálu *elve/*elme, první možnost se zdá nejlepší. Tak máme *elte "oni oba". Odpovídající posesív by byl *elta.
Podobně bychom očekávali -s v nominativu pro "ono", a vytvořili bychom tak *esye analogicky podle *enye,*erye, elye. Ale původní sy se v jazyce Quenya změnilo na hy( ), a tak dostáváme *ehye "ono". Posesívní tvar by byl *ehya "jeho". Oporu pro tuto rekonstrukci můžeme nalézt v sindarštině. Q hy odpovídá S h, a jsou doklady na sindarské zájmeno plurálu třetí osoby neutra hain, a také plurál ukazovacího zájmena hin.
Z Namárie máme me-t "nás dva". Akuzativní tvar od *elme je pak +me. Pro *elve zrekonstruujeme odpovídající tvary *vet a *ve. Zakončení -e se také vyskytuje v akuzativním tvaru duálu "(je) oba". Za předpokladu, že nin je ni-n "pro mě" ((5)Není špatný předpoklad, domníváte-li se, že an je "pro" a že předložky se obecně pojí s akuzativem, jako v imbe met "mezi námi dvěma" ( ) )), kde ni je akuzativní tvar od *enye, máme akuzativní tvar singuláru. To dává dohromady devět akuzativních tvarů: +ni "mě", *li "tebe", *ri "ji", *si "ono". *vet a met "nás oba", te "(je)oba" a *ve a +me "nás".
Předpokládáme-li, jako při vytvoření tvaru +ni, že dativ se tvoří přidáním -n k akuzativnímu tvaru, máme sedm dativních tvarů zájmen, neboť není jasné, jak by se -n připojovalo k *vet a met.
Všechny formy zde probrané jsou uspořádány do tabulky.