Lekce 4: Přídavná jména
Přídavné jméno: V mnoha evropských jazycích se příd.jm. vztahuje k podst.jm. (mění tvar podle něj). Latinská přídavná jména se shodují se svými podst.jm. v rodu, čísle a pádu. Quenya nepoužívá rod a jen podst.jm. mají pády. (Vyjímka: v ranné básni v Qenya "Poslední loď" (M 220-21) se patrně vyskytuje shoda pádu podst. a příd.jm.; nikdy ale v pozdější Quenya.) Quenijská příd.jm. se ovšem shodují v čísle. Podst.jm. v j.č. požadují příd.jm. v j.č. a naopak. Zde je rozdíl od angličtiny, kde jsou přídavná jména vždy stejná bez ohledu na tvar podst.jm., takže pozor! (Bezpředmětné, naopak na češtinu jednoduché, pozn. překl.)
Množné číslo příd.jm.: Příd.jm. končící na -a tvoří mn.č. změnou -a na -e (Tím se liší od podst.jm. na -a, sledujte to!)
*linta mn.č. lintë "rychlý" vanima mn.č. vanimë "krásný, nádherný"
Přídavná jména končící na -e mění -e na -i (Stejně jako podst.jm. na -e.)
carnë mn.č. carni "červený" lissë mn.č. lissi "sladký"
Příd.jm. končící na -ea mění -ea na -ie.
lomëa mn.č. lomië "tmavý, zastíněný" laurëa mn.č. laurië "zlatý" (barva, ne kov)
Poznámka: Slovo může být jak podst. tak i příd.jm., ačkoliv se to nestává. Příklad: losse mn.č. lossi (podst.jm.) "spadlý sníh"; (příd.jm.) "sněhobílý".
Pořádek slov: Většinou příd.jm. následuje za podst. jm., pokud je podst.jm. v prvním pádu (větný podmět), a předchází podstatné jméno ve všech ostatních pádech (přímý předmět, nepřímý předmět, předmět s předložkou, atd.). Toto ovšem není žádné pevné pravidlo a pořádek slov se může různit, obzvláště v poezii.
I aiwe carnë linda lissë lírë. 'Červený ptáček (podmět) zpívá sladkou píseň (přímý předmět)'
Elize: Když příd.jm. (ale i kterékoliv jiné slovo) končí na samohlásku, obzvláště -a, leží před slovem začínajícím samohláskou, první slovo závěrečnou samohlásku vynechává. Vypuštěná samohláska se označuje apostrofem a tato dvě slová se víceméně vyslovují dohromady (elize).
métim' andúnë "poslední západ slunce" (M222) métima + andúnë
Sloveso "být": Třetí osoba jednotného čísla přítomného času slovesa "být" je ná "je", množné číslo nar "jsou". Tvaru "nar" (bez čárky) si povšimnul Laurence J Krieg ("Tolkienova výslovnost: Některá pozorování", Úvod do elfštiny, str. 154) v ranné verzi Zpěvu Galadriel o Eldamaru, zaznamenaného Tolkienem pro Caedmon Records (J.R.R.Tolkien čte a zpíva svého Hobita a Společenstvo Prstenu, TC 1477). Tento pravopis byl potvrzen výzkumníky Tolkienova díla na Marquette University (Chris Gilson, Taum Santoski).
(TC = "A Tolkien Compass", pozn. překl.)
Pořádek slov: Stejný jako v češtině, podmět/přísudek/přívlastek. Pamatuj, že přívlastek musí odpovídat podst.jm., ať stojí u podmětu nebo u přísudku.
I ornë laurëa ná halla. 'Zlatý strom je vysoký.' (J.č.) I orni laurie nar halle. 'Zlaté stromy jsou vysoké' (Mn.č.)
alqua "labuť"
calima "jasný"
árë "sluneční svit"
laiqua "zelený"
cala "světlo" (podst.jm.)
*luinë "modrý"
calma "lampa"
mista "[matně] šedý"
hísië "mlha"
morna "temný, černý"
isilmë "měsíční svit"
ninquë "bílý"
ornë "[vysoký] strom"
varnë "hnědý" (LR 351) (Sind. Baran)
súrë "vítr"
vinya "nový"
yávë "ovoce"
laust- "hučet" (vítr) (lit. "ne 'řvát', ale znít jako vítr" M 216)
Poznámka: dáno je jen mn.č. od "modrý": luini. Jednotné číslo může být buďto *luine nebo *luin.)
Etymologie: Z kořene KAL "svítit" vzniklo cala (Sindarin calan) "světlo", calma "lampa", calima "jasný", S. calen "[jasně] zelený", cal- "svítit". (S ...).