Vycházel jsem z článků Billa Weldena a Pauly Marmor jako z důvěryhodných. Srovnání s moderními jazyky ve slovníku jsou hlavně dílem Pauly Mamor.
Jméno Quenya je samo quenyjské a zdá se, že znamená prostě "Řeč". Quenya byla původně jazykem Eldamaru-"Domova elfů" za Mořem na západě. Byla odvozena hlavně z jazyka-nebo jazyků Západních elfů, kteří tam přišli ze Středozemě. V Eldamaru se řeč Západních elfů měnila, ale ne tak rychle nebo tak podstatně, jako řeč těch Západních elfů, kteří zůstali ve Středozemi a stali se Sindar, Šedými elfy. Quenya byla proto ARCHAIČTĚJŠÍ než jazyk Sindar, tedy udržela si více rysů ze společného základu obou jazyků. Quenya také přejala některá slova z jazyka Valar, jako např. miruvóre, a snad také z jiných jazyků Dálného západu (jakých?- pozn. překl. ).
V Eldamaru Západní elfové rozšířili své znalosti a stali se známí jako Vysocí elfové, a jejich jazyk se stal bohatším a plnějším než jazyk jejich příbuzných ve Středozemi. Quenya byla přinesena do Středozemě elfy z Noldor, kteří se tam vrátili do vyhnanství, aby získali zpět od Melkora, Velkého nepřítele, tři Silmarily, které ukradl. Ale Noldor bylo málo mezi množstvím Šedých elfů a mnoho z nich bylo zabito ve válce proti Temné moci. Tak Noldor víc a víc užívali sindarštinu jako svůj každodeni jazyk, dokonce i mezi sebou. Dokonce překládali svá vlastni jména z jazyka Quenya do sindarštiny, jako z Q Al(a)táriel do S Galadriel. Quenya se nadále užívala jen jako jazyk nauk, vědění a básnictví.
Na konci Prvního věku se Eldar ze Středozemě spojili s těmi lidmi, již se v jazyce Quenya nazývali Atani-první z lidských ras, která dosáhla západu Středozemě; a tak se jazyky Eldar staly známými mezi lidmi. Atani si vážili jazyka Quenya víc než všech ostatních jazyků, a když jim byl na počátku Druhého věku darován hvězdou označený ostrov Elenna jako jejich domov, pojmenovali království, které tam založili, v jazyce Quenya jako Númenóre nebo Númenor "Západní země". Místa v Númenoru byla také pojmenována v jazyce Quenya : Andúnië, krajina na západě Númenoru, Meneltarma, hora uprostřed říše. A, až do vlády Ar-Adunakhôra, králové Númenoru přijímali jména v jazyce Quenya. Tak také činili Pánové na Andúnie až do konečné zkázy.
Po pádu Númenoru, ve Třetím věku, se jazyka Quenya stále používalo pro jména králů v říších Arnor a Gondor a také, alespoň v Gondoru, pro jména dalších osob královského rodu. Vůdci umbarských korzárů, kteří pocházeli z královské linie Gondoru, také užívali jmen v jazyce Quenya. Ale na Severu, po rozdělení Arnoru na tři říše, upustili králové těchto říší od užívání jmen v jazyce Quenya a užívali místo toho jmen v sindarštině. V Gondoru užívání jmen ve Vysoké elfštině také ustalo poté, co vymřela linie králů; jména Vládnoucích správců Gondoru mají sindarskou formu, nebo sindarskou formu smíšenou s quenyjskou.
Faramir, jméno druhého syna Denethorova (posledního z Vládnoucích správců Gondoru), se zdá být čistě quenyjské, i když v jednom z prvních vydání Pána prstenů píše Tolkien: "Jména ostatních náčelníků Dúnadanů, jako Aragorn, Denethor, Faramir jsou sindarského původu". Ale v sindarštině se původní M mění po samohlásce na V - srovnej Aravir, a tak bychom očekávali **Faravir jako správný tvar, jestliže jméno je skutečně čistě sindarské. Podobně bychom očekávali **Borovir místo Boromir. Tolkien opravuje tuto chybu ve všech pozdějších vydáních (český překlad - III.382): "Většina jmen dalších Dúnedain, jako Aragorn, Denethor, Gilraien jsou sindarského původu... Několik málo je původu smíšeného, jako Boromir."
Když Aragorn, náčelník Hraničářů ze Severu, dosedl na trůn Gondoru a znovuzaloženého Arnoru, oživil starou tradici užívání jmen králů v jazyce Quenya, přijav jméno Elessar "Elfský kámen", jež mu bylo předpovězeno, a dal sobě i svým potomkům přízvisko Telcontar "Chodec". Jeho syn a dědic přijal sindarské jméno Eldarion. Stará učenost znovu ožila mezi lidmi v tom čase míru a znalost jazyka Quenya se nepochybně poněkud rozšířila. Ale v té době se všichni Vyhnanci Noldor přeplavili znovu na druhý břeh a mnozí Sindar s nimi, takže je málo pravděpodobné, že nějaký rodilý mluvčí jazyka Quenya zůstal ve Středozemí.
Jazyk Quenya ve Středozemi do určité míry přijal různé formy v různých skupinách mluvčich. Víme, že místo lv, nikoli lw užívali mnozí mluvčí, hlavně elfové, lb (III.373). Rodilí mluvčí ze Západu obvykle vyslovovali Q ty jako č (III.366) a často vyslovovali Q hy a Q h ve skupinách iht a eht jako š spíš než jako ch. Mezi různými skupinami nepochybně také existovaly rozdíly v užívání slov.
V Tolkienově přednesu básně Namárië na albech J.R.R.Tolkien čte a zpívá svého Hobita a Společenstvo Prstenu a J.R.R.Tolkien čte a zpívá svého Pána prstenů: Dvě věže, Návrat krále ( J.R.R.Tolkien reads and sings his The Hobbit and The Fellowship of the Ring a J.R.R.Tolkien reads and sings his The Lord of the Rings: The Two Towers, The Return of the King - New York, Caedmon Records, 1975) lze nalézt varianty odlišné od publikované verze. Druhý a třetí verš básně se liší takto:
Publikovaná verze Nahraná verze Yéni únótimë ve rámar aldaron! Inyar únóti nar ve rámar aldaron! Yéni ve lintë yuldar avánier Inyar ve lintë yulmar vánier
Tvar nar je zapotřebí vysvětlovat jako množné číslo od ná "[on] je", a tedy má být překládán "jsou". "Inyar jsou nesčíslné jako ..." Nahrané verze také mají Calacilyo místo Calaciryo. Část básně v jazyce Quenya se objevuje na str. 76 knihy Humphreye Carpentera, J.R.R.Tolkien: životopis (J.R.R.Tolkien: A biography) ve formě jazyka odlišné od té, jež byla publikována v Pánovi prstenů. V Dodatku k Tolkienovým The Father Christmas Letters se objevuje věta z jazyka zvaného Arktický (Arctic), podobající se jazyku Quenya.
Varianty nahrávek a zmíněné další fragmenty jsou zajímavé, ale bez dalších informací je lépe je nebrat jako správné příklady standardního jazyka Quenya ve Třetím věku. Proto tvary v nich nalezené nejsou zahrnuty do slovníku jazyka Quenya.
V systému jazyků Středozemě zaujímal jazyk Quenya postavení připominající dnešní postavení finštiny. Finština byla jedním z jazyků, do kterých se Tolkien zamiloval. O svém studiu finštiny řekl: "Bylo to jako objevit vinný sklep plný lahví úžasného vína takového druhu, chuti a vůně, jaké jsem dosud nepoznal. Úplně mě to opojilo." V roce 1955, v přednášce Angličtina a velština (English and Welsh), hovořil Tolkien o estetickém požitku, jež mu dávají rozličné jazyky. Poté, co vylíčil, jak ho jako první strhla gótština svým jednoduchým slovníkem, pokračoval: "Od té doby jsem v tomto specifickém smyslu studoval ("ochutnal" by bylo lepší) další jazyky. Ze všech kromě jednoho mi nejsilnější požitek poskytla finština a z toho jsem se nikdy zcela nevzpamatoval."
Substantiva (a adjektiva) obvykle obsahují kořen a zakončení. Například z kořene fana "závoj" se bez koncovky odvozuje fana, slovo označující "závoje" nebo "odění", v němž se Valar ukazovali očím bytostí Středozemě. Ale fana a přípona -ya dává fanya "(bílý) mrak". Cala (v Calacirya) - podle všeho z kořene cala -se objevuje bez zakončení ve významu "světlo". S příponou -ma dává calma "lampa". Není jasné, do jaké míry měly tyto přípony ve Třetím věku stále zvláštní významy.
Není vždy možno rozlišit mezi kořenem a příponou. Například, je téma odvozeno z kořene *té plus přípona -ma, nebo z kořene *tém? Vyčleníme-li však kořeny metodou srovnávání slov, je možné dokázat, že následující skupiny byly v jazyce Quenya skutečně příponami :
-da v elda (viz el-), alda (viz +alta), *yulda (viz yulma) -dë v *mardë (viz mar-, -mar), *quendë (viz Quenya) -do v ando "brána" (viz anto "ústa" za předpokladu, že an- zde v zásadě mělo co do činění s nějakým druhem otvírání) -ie viz heslo ve slovníku -ma/-wa viz heslo ve slovníku -me/-we viz heslo ve slovníku -na v +morna (???) -në v andúnë (viz *ndú) -ta v +alta (viz alda), *certa "vyřezaný znak, runa" (viz Cermie "Žně, tzn. Řezání) -to v anto (viz do "nahoře) -ya viz heslo ve slovníku
Případně bychom mohli zahrnout i -co (připouštějíce souvislost mezi tinco "kov" a *tin "jiskra, jiskřit") a -en (v elen).
Kořen plus zakončení nebo samotný kořen mohou společně tvořit kmen quenyjského substantiva. Samohlásky v zakončeních mohly být původně ve většině pádů dlouhé; i nyní je výhodné je tak při uvádění kořenů reprezentovat, nebo v jistých hláskových okolích zůstávají stejné. Například kořen ór "vysoký" (jako v Pelóri, oromardi) a přípona -në (-né) dávají kmen orné "strom", psaný *ornë, není-li skloňovaný (jako v ornemalin). V otevřené slabice zůstává samohláska obyčejně dlouhá (s výjimkou případů. kdy je zcela nepřízvučná), proto genitiv hromadného plurálu je *ornélion (v malinornélion). Skloňování substantiv
Ve Třetím věku nebyl v jazyce Quenya žádný rozdíl ve tvaru nominativu a akuzativu, ale rozdíly mezi ostatními pády se vyjadřují pádovými koncovkami, připojenými za kořen substantiva. Z výzkumu tvarů singuláru a plurálu je možné vytvořit dosti kompletní tabulku skloňování substantiv v jazyce Quenya, jak je uvedena dále. Uvádíme dvě deklinace, ale jediné rozdíly jsou v nominativ/akuzativech a genitivech plurálů. Jazyk Quenya má dva různé plurálové tvary, pravidelný tvar, tvořený koncovkou -r nebo -i v nominativ/akuzativu a hromadný plurál, tvořený pomocí -li, kterého se užívá, je-li toho, o čem se hovoří, velké množství. Jazyk Quenya měl také duál, jako v duálovém zakončení zájmen -t , a v Aldúya "(Den) Dvou stromů", srovnej s Aldëa (z alda + -ya, "(Den) Jednoho stromu", ale pro podrobnější výklad je zapotřebí dalších informací o duálu.
Nominativ/akuzativ tvoří své pravidelné plurálové tvary buď připojením -r (pro první deklinaci), nebo -i (pro druhou deklinaci). Do první deklinace patří substantiva, jejichž singulár (nominativ/akuzativ) končí na -a (tehta, pl. tehtar), na -o (Noldo, pl. Noldor), a na -ië (enquië, pl. enquier). Do druhé deklinace patří substantiva, jejichž singulár (nominativ/akuzativ) končí na souhlásku (silmaril, pl. silmarilli, yén, pl. yéni, palantír, pl. palantíri), nebo na souhlásku + -ë (lassë, pl.lassi). Ovšem, máme plurálový tvar tyeller, od něhož se nejsnáze dá singulár rekonstruovat jako ~tyellë, a který tedy naznačuje, že některá substantiva, zakončená na souhlásku + -e, náleží do první deklinace. Nemáme příklady plurálu substantiv, zakončených v singuláru na -i (+tári) nebo -u(Eru).
Nominativ/akuzativu se užívá pro podmět (Varda ...ortanë "Varda...pozvedla), pro předmět (yulma...enquantuva "číši...znovu naplní"), a když se substantivum pojí s předložkou ( ).
Genitiv singuláru se tvoří připojením -o k nominativ/akuzativu singuláru (cirya, gen. ciryo, Varda, gen. Vardo, Oiolosse, gen. Oiolosseo, +tári, gen. tário, Al(a)táriel, gen. Al(a)táriello). Očekávaná koncová kombinace -ao je zjednodušená na -o (Vardo, ne **Vardao).Podobně ve kmenech končících na -o by se jednoduché-o objevovalo spíš než -oo (Noldo, gen. *Noldo, ne **Noldoo), a pravděpodobně koncovka -io, ne -ieo, u substantiv zakončených v nominativ/akuzativu na -ië (hísie, gen. *hísio, ne **hís ieo).
Genitiv plurálu se tvoří připojením -on k nominativ/akuzativu plurálu (*aldar, gen. aldaron, eleni, gen. elenion, silmarilli, gen. silmarillion).
Genitivu se užívá pro označení vlastnictví(rámar aldaron "křídla stromů", Vardo tellumar "Vardiny dómy"). Objevuje se také jako přívlastkový genitiv (ómaryo ...lírinen "jejím hlasu...píseň v", lírinen airetário "v písni svaté královny", Altariello nainie "Galadrielin nářek"),objevuje se též jako vysvětlovací (explikativní) genitiv (Calaciryo míri "klenoty Průsmyku světla", lúmenn´ omentielvo "na hodinu našeho setkání") a je užíván i jako genitiv původový (Varda Oiolosseo...ortane "Varda z Věčně sněhobílé ...pozdvihla"). Ve jménu Silmarillion je genitivu plurálu užito jako singuláru substantiva: doslovný význam: "silmarilů nebo o silmarilech". Tvar musí být chápán jako název literárního díla "Příběh o silmarilech/silmarilů" nebo nějak podobně.
Publikované materiály poskytují jeden jasný příklad genitivu hromadného plurálu, malinornélion "(z) mnoha zlatých stromů". Tvar vanimálion je pravděpodobně druhým příkladem. Dlouhá samohláska ve kmeni je zachována v otevřené slabice, na niž spadá hlavní přízvuk.
V Altariello, silmarilli, Silmarillion se koncové -l kmene zdvojuje, když se připojují koncovky pro plurál a genitiv. Mohlo by se zdát, že koncové -l v těchto slovech představuje dřívější -ll-, zachované jen mezi samohláskami. Ale silmaril pravděpodobně vzniklo z dřívějšího *silmazil ze silima + sil (viz str. 132 IEO - s-z-r) a v substantivu silima a ve slovese síla "svítí" se objevuje jednoduché -l-. Takže kořen je -sil- s jednoduchým -l-, -l- se může zdvojit mezi samohláskami v určitých přízvukových strukturách nebo může být druhé -l- zbytkem kmenového zakončení. V takových slovech potom nebude rozdíl mezi pravidelným a hromadným plurálem v nominativ/akuzativu a genitivu.
Instrumentál je v singuláru vyjádřen koncovkou -nen. Objevuje se ve tvarech lírinen a súrinen, které Tolkien překládá jako "v písni" a "ve větru". Kontexty ukazují, že "v" zde vyjadřuje spíš příslovečné určení způsobu a původce než místa. Listy jsou odváty větrem. Hvězdy se chvějí díky Vardině písni. Nejsou žádné publikované příklady tvarů instrumentálu v plurálu.
Jediný publikovaný příklad pádové koncovky -va je ve tvaru miruvóreva ve větě yuldar...lisse - miruvóreva "doušky...sladké medoviny". Zde koncovka -va vyjadřuje, že substantivum, ke kterému je připojena, označuje látku, ze které je něco SLOŽENO (angl. COMPOSED). Proto můžeme pád vyjádřený koncovkou -va označovat KOMPOZITIV vzhledem k nedostupnosti dalších údajů, dokládajících jiná užití.
Koncovky singuláru -nna, -sse a -llo vyjadřují tři směrové pády v pořadí alativ, vyjadřující směr k, na, lokativ, vyjadřující místo, kde, a ablativ, vyjadřuící směr od, pryč z, to jest, vujadřují odpovědi na otázky v pořadí kam?, kde? a odkud?.
Alativní koncovka -nna se obyčejně překládá "do, na, k". Singulár se objevuje v Endorenna utúlien "do Středozemě jsem přišel" a (se ztrátou koncové samohlásky) v síla lúmenn´ omentielvo "svítí na hodinu našeho setkání". Jméno Elenna může být alativním tvarem užitým jako vlastní jméno ale mohlo by se také vykládat jako kořen elen (už rozšířený z jednoduchého el) +substantivní zakončení -na. Avšak předložka ~tenna "do, až do" (jako v tenn Ambar-metta "až do konce světa") je určitě původně alativním tvarem substantiva.
Nemáme příklad alativu v jednoduchém plurálu. Ale objevuje se jeden tvar alativu v hromadném plurálu: falmalinnar "na množství pěnivých vln", z něhož lze odvodit, že ke koncovce alativu -nna se v plurálu připojuje -r.
Ve finštině je pád zvaný ilativ se základním významem "do", vyjádřený prodloužením koncové samohlásky kmene substantiva a připojením -n. Finština má také pád esiv se základním významem "v, na", vyjádřený koncovkou -na/-ná.
Koncovka lokativu -ssë se obyčejně překládá "v, na". Singulár se objevuje v Lóriendessë "v Lórienu".Jména měsíců Víressë a Lódessë se mohou chápat jako původně lokativní tvary. Je-li tu tak, můžeme říci, že lokativ může označovat místo v čase, stejně tak jako v prostoru.
Jediný příklad lokativu v jednoduchém plurálu je tvar vztažného zájmena yassen "v nichž", označený Tolkienem jako plurál. Z toho se dá vyvodit, že k lokativní koncovce -sse se v plurálu přidává -n.
Ve finštině je pád inesiv se základním významem "uvnitř", vyjádřený koncovkou -ssa/-ssa.
Ablativní koncovka -llo se obyčejně překládá "z". Singulár se objevuje v sindanóriello "ze šedé krajiny", v Et Eärello "z Velkého moře" a v Rómello "(ten) z Východu".
Nejsou žádné příklady ablativních tvarů v plurálu.
Ve finštině je ablativ vyjádřen koncovkou -lta/-lta. Ve finštině jsou také pádové koncovky -lla/-lla a -lle, které vyjadřují adesiv (základní význam "v, na") a alativ (základní význam "do, na").
Tvary nominativ/akuzativu od ablativů Eärello a Rómello, +Eären a +Rómen, ukazují na asimilaci -n- před -ll-, tedy +Eären+llo - Eärenllo - Eärelllo - Eärello, a stejně u Rómen+llo. Asimilace -n- před -s- se objevuje v Elessar, z elen++sar (viz S sarn), a tak lokativy od +Eären a Rómen by byly *Eäressë a *Rómessë. Skloňování substantiva elen bylo v tabulce uvedeno na ukázku nalezených a předpokládaných asimilací -n- ve skloňování kmenů zakončených na tuto souhlásku.V tabulce předpokládáme, že -n- by se též přizpůsobovalo před koncovkou hromadného plurálu -li. Vznikly by tak tvary *elelli, *elellion atd., místo **elenli, **elenlion atd. Rekonstrukce nejpravděpodobnějšího tvaru pro kompozitiv singuláru je obtížnější. Jsou tři možnosti: *elenva bez přizpůsobení -n-, *eleva (staženo z teoretického **elevva) s naprostým přizpůsobením -n-, a *elemba s částečným přizpůsobením -n- a s -v- nahrazeným hláskou -b-.
Nemáme žádné příklady, které by ukázaly, do jaké míry kořeny končící na -r a -l asimilovaly své koncové souhlásky vzhledem k následné pádové koncovce. Byl by například ablativ substantiva palantír *palantirlo, *palantillo, nebo dokonce něco jako *palantirillo?
Jediné adjektivum nalezené ve tvaru singuláru i plurálu je laurea, pl. laurie, ale to stačí k poznání, že adjektiva v jazyce Quenya zpravidla rozlišují číslo. Adjektiva rozvíjející substantiva v singuláru se vyskytují zakončená na -a (halla, +morna, sindarinwa, vanwa), na -ë (lissë, lossë) a na souhlásku (alcarin). Adjektiva rozvíjející substantiva v plurálu se vyskytují zakončená na -e (lintë, ilyë) a na -i (luini). Následující přehled ukazuje zjevné souvislosti mezi singulárem a plurálem
singulár plurál -a -ë -e -i -ea -ië souhláska souhláska+ -i
Je pravděpodobné, že v raném stadiu vývoje bylo v jazyce Quenya -i univerzální plurálovou koncovkou a že adjektiva zakončená v singuláru na -a, -ë a -ëa končila v plurálu na -ai, -ei a -eai.Na začátku Třetího věku byly koncové dlouhé samohlásky již zkráceny a doklady adjektiv ukazují, že koncové -ai splynulo s koncovým -é a daly -ë, a že koncové -ei splynulo s koncovým -í a daly -i.Koncové -eai se změnilo na -ié (původní -e se disimilací změnilo na -i),z něhož vzniklo -ie.
Adjektivní zakončení -imë se objevuje v singuláru i v plurálu. V básni Namárië tvar únótimë rozvíjí substantivum v plurálu yéni, ale Tolkien jej ve svém velmi doslovném překladu neoznačuje za plurálový tvar. A toto zakončení se objevuje ve jménech měsíců Nénimë, Súlimë, Urimë a Hísimë, kde bychom očekávali význam singuláru. Srov. odpovídající S -ui.
Jazyk Quenya má je určitý člen, i, odpovídající anglickému "the". Obvykle se užívá jako v angličtině. Neužívá se před substantivem, které je rozvito genitivem: elen síla lúmenn omentielvo "hvězda svítí na hodinu našeho setkání". Člen také chybí v Sinome maruvan ar Hildinyar tenn´ Ambar-metta "na tomto místě budu bydlet já a moji dědicové až do konce světa". Ale psaní Ambar s velkým písmenem naznačuje, že se jedná o vlastní jméno, a tak vysvětluje chybějící člen.
Tvar mí Tolkien překládá jako "v + určitý člen" (angl. "in the"), a tak musí být chápán jako tvar, který člen již zahrnuje. Srov. podobné případy zahrnutí členu v jiných jazycích: francouzské du "z + určitý člen" (de "z" + le určitý člen) nebo německé zum "k + určitý člen m., n." (zu "k" + dem 3.p.od der, das).
Úplný výklad o osobních zájmenech a pokus o vytvoření kompletního systému osobních zájmen následuje v samostatném článku dále. Zde postačí zaznamenat tvary skutečně nalezené:
1. os.: -n "já", -nyë "já", nin "pro mě", -nya "můj", -lvo "našeho" (inkluzív), -lmë "my" (exkluzív), -lmo "našeho" (exkluzív), met "nás oba" (exkluzív). 2. os.: elyë, -lyë "ty". 3. os. masc.: nenalezena. 3. os. fem.: -rya "její", -ryo "jejího". 3. os. neutr.: -s "to". 3.os. duál : te, -ty "je oba".
Zdroje pro tyto tvary mohou být nalezeny studiem slovníku jazyka Quenya a článku O zájmenech v jazyce Quenya o něco dále.
Že elfové rozlišovali u zájmen maskulinum a femininum, naznačuje Tolkienova poznámka, že "elfové (a hobiti) vždy hovoří o Slunci jako o Ní." Není jisté, zda užívali neutrum, a je možné, že to, co se zde ozna0čuje jako neutrum, je ve skutečnosti maskulinum. Inkluzívní tvar, užívaný u první osoby zájmen v plurálu, znamená, že mluvčí a posluchač jsou zahrnuti v "my", "nás", "náš". Exkluzívní tvar znamená, že posluchač není v "my", "nás", "náš" zahrnut. Inkluzívní tvary vyjadřuje -v-, exkluzívní tvary vyjadřuje -m-. V některých vydáních Pána prstenů se místo omentielvo, "našeho setkání", objevuje omentielmo, a v jiných dokonce omentilmo. O tom napsal Dick Plotz, zakladatel Tolkien Society of America:
Původní verze byla elen síla lúmenn´ omentielmo, což doslova znamená "hvězda svítí na hodinu našeho (mého, jeho, jejího, NE tvého) setkání". Po ohlasech to Tolkien opravil na omentielvo "našeho (mého, tvého, případně jeho, jejího) setkání". Tato změna byla samozřejmě na místě, a takto se věta také objevila v prvních vydáních z nakladatelství Ballantine. Mně to však připadalo jako zřejmá chyba, a přiměl jsem Ballantina, aby to OPRAVIL! "Oprava" spočívala v uvedení jiné chyby, a to omentilmo, což, pokud vím, neznamená vůbec nic. Teď to zpátky nezmění, protože je to moc drahé. Ale omentielvo je správně. Omlouvám se, že jsem všechno tak zamotal.
O užití exkluzívního tvaru v laituvalmet "budeme je chválit oba" se také diskutovalo. Zde se však neoslovuje žádná přesně určená druhá osoba, takže exkluzív mohl být za těchto okolností běžným tvarem.
Je možné, že te, -t nejsou jen tvary třetí osoby, ale že se jich užívá pro všechny osoby a že je nejlepší je překládat prostě jako "oba".
Jediný příklad vztažného zájmena je lokativní tvar plurálu yassen "v nichž". Nominativ/akuzativ singuláru je uveden ve slovníku jako *ya, ale jsou i další možnosti: *yan, *yán, *yas, *yás atd.