ŽIVOT – Tolkien spisovatelem
zpět na obsah

Jednoho dne, když byl Tolkien zaměstnán na únavném úkolu opravování výsledků písemných zkoušek, zjistil, že jeden uchazeč nechal jednu stránku odpovědního sešitu prázdnou. Na tuto stránku, inspirován kdoví čím, napsal: „V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit.“ V typicky tolkienovském stylu se rozhodl, že je potřebné zjistit, co to hobit je, v jakém druhu nory žije, proč v ní žije, atd. Z tohoto „vyšetřování“ pak vyrostl příběh, který na pokračování vypravoval svým dětem, za dlouhých zimních večerů. Nedokončený rukopis se dostal do rukou Suzan Dagnallové, jeho studentce a zaměstnankyni nakladatelství Allen & Unwin. Suzan požádala Tolkiena o dokončení a představila kompletní příběh Stanley Unwinovi, řediteli nakladatelství. Ten nechal příběh přečíst svému desítiletému synovi Raynerovi, který o něm napsal nadšenou zprávu a tak byl příběh roku 1937 publikován jako Hobit. Ihned si dobyl velký úspěch, a nakladatel se tázal Tolkiena, zda by neměl více materiálu vhodného k publikování. Tolkien tedy začal znovu pracovat na svých Ztracených příbězích, aby je dostal do přijatelného stavu, a jak sám přiznal, malá část z nich si našla cestu už do Hobita. Některé dokončené legendární příběhy nabídl nakladatelství, ale tam usoudili, že nejsou komerčně uveřejnitelné. Tolkien byl zklamán, ale zároveň souhlasil, že napíše pokračování Hobita.
Pokračování se brzy rozrostlo v něco mnohem víc, než jen dětský příběh. Své stěžejní dílo, Pána prstenů, Tolkien psal, přepisoval a upravoval po celých 16 let, až dosáhl rozsahu kolem 1000 stran. Dospělý Rayner Unwin dokázal velkolepě jednat s nedobytným a náladovým autorem, který předání slíbeného díla donekonečna odkládal a po jeho dokončení dokonce nabídl celou práci komerčnímu soupeři (který rychle ustoupil, když se rozsah a povaha práce staly zjevnými). Díky Rayneru Unwinovi byl celý opus nakonec opravdu publikován. Firma se rozhodla přivodit si pravděpodobnou ztrátu 1000 liber a dílo o třech dílech uveřejnila. Krach se však nekonal.

Pán prstenů si rychle našel své nadšené čtenáře a Tolkien se k vlastnímu bezbřehému překvapení stal velmi populárním. Opravdu úžasný okamžik nastal, když Pán prstenů vyšel v Americe v pirátské brožované edici roku 1965. Za prvé se tím kniha dostala do kategorie impulsivního nákupu a za druhé se přitom Tolkienovi povedl husarský kousek. Uveřejnil v tisku dopis, ve kterém žádal čtenáře, aby si pirátskou kopii nekupovali a počkali na oficiální vydání; v té době byl již natolik populární, že fanoušci jeho přání respektovali. Spor o autorská práva navíc na existenci knihy upozornil milióny dalších čtenářů v Americe.
Kniha se vbrzku stala proslulou a pro mnoho fanoušků kultovní. Tolkien se stal legendou za svého života. Tento vývoj vyvolal v autorovi smíšené pocity. Na jedné straně mu opravdu lichotil – nevěřil, že by tak rozsáhlá a neobvyklá kniha, psaná pro vlastní potěšení, mohla oslovit tak široké publikum – a k jeho úžasu mu přinesl i značné bohatství. Na druhé straně litoval děti 60.let, které jeho představu velké cesty konzumovali společně s LSD. Fanoušci mu navíc způsobovali mnoho problémů; jak ti, kteří přicházeli okukovat jeho dům, tak ti, obzvláště z Kalifornie, kteří telefonovali v 7 hodin odpoledne (jejich času – 3 hodiny ráno jeho) a požadovali odpovědi na otázky, zda Frodo uspěje ve svém poslání, zda měli balrogové křídla apod. Změnil tedy adresu, telefonní číslo dal odstranit z telefonního seznamu a nakonec se i s Edith přesunul do příjemného, ale neinspirujícího letoviska na jižním pobřeží, známém značným počtem postarších zámožných rezidentů. Roku 1971 Edith zemřela a Tolkien se brzy vrátil do Oxfordu, kde dožil sám v bytě poskytnutém jednou z univerzitních kolejí. John Ronald Reuel Tolkien zemřel 2. září 1973 ve městě Bournemouth v Anglii, ve věku 81 let.