J.R.R.TOLKIEN

  Vložil/a: Entony  12. Červen, 2009 | 5 670x prohlédnuto.

ŽIVOT – Dětství
zpět na obsah

John Ronald Reuel Tolkien se narodil 3. ledna 1892 v Jižní Africe ve městě Bloemfontein, centru Oranžského svobodného státu. Oba rodiče byli sice Angličané, ale svou rodnou zemi opustili, aby začali nový život právě v Africe. V roce 1896 – tedy když byly Ronaldovi pouhé čtyři roky – vzala matka Mabel své dva syny na prázdniny do Anglie, aby poznali své prarodiče. Tam také obdržela telegram, že její manžel mezitím zemřel. Nyní neměla žádný důvod vracet se do Afriky, kde se jí stejně příliš nelíbilo, a tak se svými dětmi zůstala natrvalo v Anglii. Tolkienovi zbylo jen několik nepatrných, ale zato živých vzpomínek na Afriku, včetně děsivého setkání s velikým chlupatým pavoukem, který vytvořil předobraz pro obří pavouky vyskytující se v Tolkienově imaginárním světě.
Mabel se se svými dvěma syny nejprve usadila ve vísce Sarehole. Tolkien často tvrdil, že nejšťastnější roky jeho života byly právě ty strávené zde. Dokonce se říká, že idylická, mírně zvlněná zelená vesnická krajina v okolí Sarehole byla předlohou pro imaginární Kraj, domov hobitů v knize Pán prstenů. Jedním z nejúžasnějších míst pro Ronalda a jeho bratra byl zdejší starý mlýn. Chlapci strávili mnoho dní jeho zkoumáním a častokrát byli zahnáni mlynářovým synem, kterému přezdívali „Bílý Obr“. Mnohem později, když začal mlýn upadat, založil Tolkien fond na jeho záchranu. Jako dospělý muž Tolkien nejednou naříkal nad ztrátou „ráje dětství“, nad zásahem civilizace, s jejími železnicemi, továrnami a motorovými auty, na jeho dřívějším domově a na anglickém venkově vůbec.
Mabel začala své syny brzy vyučovat a ti nemohli dostat lepší učitelku – a ona lepšího žáka než Ronalda, který ve čtyřech letech uměl číst a brzy se naučil plynule psát. Naučila ho hodně o stromech, které se staly jeho celoživotní láskou. Rovněž v něm jako první vzbudila zájem o jazyky a povzbuzovala ho, aby se zajímal o slova. Matka mu dávala také spoustu pohádkových knížek. Už tehdy ho nejvíce nadchla severská pověst o Sigurdovi, který zabil draka Fáfnira. „Toužil jsem po dracích s celou svou žádostivostí“, vyprávěl dlouho poté. „Samozřejmě jsem je ve své bázlivosti nechtěl mít v okolí. Ale svět, ve kterém existovala alespoň představa draka Fáfnira, byl bohatší a krásnější, bez ohledu na nebezpečí.“ Když bylo Ronaldovi asi sedm, vytvořil o drakovi dokonce vlastní příběh.



ŽIVOT – Studentská léta
zpět na obsah

Později byl Ronald poslán do průmyslového Birminghamu na školu krále Edwarda, a proto bylo nutné přestěhovat se blíže ke spoji do města. Rodina prozatímně přesídlila do King´s Heath, do domu u železniční trati. Ronald zde sice zoufale tesknil po sareholském venkově, ale zato se zde probudila jeho lingvistická představivost – na bočních stěnách uhelných vagónů objevil divná, pozoruhodná jména, která neuměl vyslovit, která ho však zvláště přitahovala – ve velšských jménech jako Nantyglo, Senghenydd, Blaen-Rhonnda, Penrhiwceiber a Tredegar zahlédl jiný, tajemný jazykový svět.
Přibližně v době, kdy začal Tolkien chodit do King Edward´s School, nastala událost hlubokého významu; v posledním roce 19. století se matka Mabel rozhodla v protestantské Anglii přestoupit na římskokatolickou víru. To způsobilo odcizení od přátel a odpor u jejích příbuzných, kteří byli zarytí baptisté. Ronald získal dojem, že právě to napomohlo matčině brzké smrti – zemřela roku 1904 na cukrovku, tehdy nevyléčitelnou chorobu, a zanechala po sebě dva nezajištěné sirotky. Matčina smrt ještě posílila Ronaldův vztah k víře a spolu se svým bratrem zůstali oddanými katolíky až do konce svého života. Sám o tom napsal: „Má drahá matka byla opravdová mučednice, a ne každému Bůh dopřeje tak snadnou cestu ke svým velkým darům jako Hilarymu a mně, když nám dal matku, která se upracovala a usoužila k smrti, jen aby zajistila, že zachováme víru.“
V této těžké chvíli si vzal chlapce do péče katolický kněz otec Francis, matčin přítel, který už za jejího života poskytoval rodině důležitý zdroj duchovní síly a útěchy. Jeho kostel, jménem Oratoř, byl pro chlapce častým útočištěm poté, co byli nuceni se uchýlit do domu své nesympatické tety Beatrice Suffieldové, kde bydleli čtyři roky. Později byli ubytováni u paní Faulknerové.
V té době již Ronald projevoval výrazné lingvistické nadání. Rychle se učil latinu a řečtinu, které byly v té době základem vzdělání, a zvládl také více než jen základy několika dalších jazyků, jak moderních tak starověkých, především gótských, ale též finštinu. Tehdy také objevil starou angličtinu, která jej velmi okouzlila. Připadala mu důvěrně známá, neboť v ní poznával předchůdce svého vlastního jazyka a připomínala mu midlandské nářečí milovaného Sarehole, ale zároveň byla vzdálená a záhadná. S nadšením pročítal staré anglické památky, jako například epos Beowulf. Začal se ještě více zajímat o jazyky, snažil se jim porozumět a zjistit, proč jsou tím, čím jsou, nalézt „kosti“, ze kterých se všechny jazyky skládají. A odsud byl už jen krůček k vynalézání jazyků vlastních. Tolkien věnoval dost času vytváření nových jazyků čistě jen pro vlastní zábavu, pro okouzlení ze zvuku slov a z jejich uspořádání.
Ve škole krále Edwarda si Ronald našel mnoho dobrých přátel; v pozdějších letech se pravidelně scházeli po škole jako Č.K.B.S (Čajový klub, Barrovianská společnost, pojmenovaný podle jejich shromaždiště v Barrow Stores). Tolkien našel velké zalíbení v mužské společnosti debatující u krbu; až do konce života to byla jedna z jeho nejoblíbenějších činností. Důležitost přátelství mezi muži (či hobity) je jedním z významných motivů Tolkienova díla. Členové klubu pokračovali v přátelské korespondenci a vyměňovali si a kritizovali navzájem svá literární díla až do roku 1916.
V té době přišla zcela „nemužská“ komplikace. Mezi obyvateli soukromé ubytovny byla i dívka jménem Edith Brattová. Když bylo Ronaldovi 16 a jí 19, vyvstalo mezi nimi přátelství, které se postupně prohlubovalo v lásku. Později však zasáhl jeho poručník otec Morgan a zakázal Ronaldovi se s Edith vídat nebo s ní dokonce korespondovat, dokud mu nebude 21 let. Zajímavé je, že Ronald tento „soudní příkaz“ stoicky splnil. V roce 1911 nastoupil jako student na Exeterskou kolej do Oxfordu (dostal stipendium), kde se opět dostal do mužské společnosti a ponořil se do studia klasiků, staroangličtiny, germánských jazyků (zvláště gótštiny), velštiny a finštiny. Ve studiu klasické filologie nedosahoval výsledků, které by ho uspokojovaly, a tak přešel na vhodnější obor bližší anglickému jazyku a literatuře. Nadšeně objevoval díla severské mytologie, byl okouzlen zvláštními světy finské ságy Kalevaly či islandské Eddy. Hlouběji se ponořil do studia „kostí“ jazyků a „hudby slov“, která ho vždy okouzlovala. Jednou z básní, které objevil během svého studia starší angličtiny, byl Cynewulfův Crist – Tolkien byl ohromen zvlášť tajemným dvojverším:


Eálá Earendel engla beorhtast
ofer middangeard monnum sended.

Buď zdráv, Earendile, nejjasnější z andělů
nad Středozemí poslaný lidem.

„Middangeard“ byl starověký výraz pro svět; jeho překlad do moderní angličtiny – Middleearth (česky Středozem) se stal názvem Tolkienovy imaginární říše. Toto dvojverší inspirovalo Tolkiena k napsání několika z jeho velmi ranných a nesmělých pokusů o popsání krásy starověkého světa v básních. Postava Earendila, jasného poutníka po nebesích, se objevuje i v pozdějším Tolkienově díle.

<<< =2= >>>

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •