Městskými uličkami se ozývá křik a troubení. Šedí podnikají hon; hon, ve kterém je kořistí člověk. Každý ve městě to ví a ulice se rychle vyprázdnily. Nic než šeď upjatých uniforem a blýskání zbraní připravených zanořit se do těla opozdilce. Zdá se, jakoby vymizel veškerý život.
Jedna z početných hlídek opět prošla kolem. Za zády posledního šediváka se mihl stín, podobající se velkému psu. Támhle se šerem plíží podél stěny. Skoro neviditelný, černý stín na černém pozadí. Hrbáč? Ne. Muž s dlouhým vakem na rameni. Sidar tiše jako divoká kočka se prokmitá mezi domy. Míří k severnímu okraji města, tam kde je obrovitá kamenná brána Zorbazu - jediná přímá cesta na planinu Bazuků.
Přes tuto širou polostep musel přejít každý, kdo chtěl do vnitrozemí. Mezi plání městem a zemědělským krajem, který městu podléhal, je široký pás země nikoho. Zde si vyměňují své zboží pastevci z plání, kováři z hor, těžbaři rud, zemědělci, lovci a vůbec každý, kdo měl něco na obchod či výměnu. Potkali jste tu také potulné mágy, zpustlé žoldáky a spoustu jiné verbeže. Za tento pás se odvažoval jen statečný či ten, kdo jinam nemohl. Hrozí zde stále nebezpečí, neboť lid pláně je lidem bojovným a nemá cizince rád.
Pokaždé, když se oba měsíce na obloze setkávají, jsou zajatci, pokud nebyli již při objevení zabiti, pomalu umučeni. Odehrává se v Bazuk-váru, hlavním sídle mága Vara, kterému jsou poslušností vázány všechny větší kmeny Bazuků. Nikdy nikdo neunikl, proto se o těchto obětních slavnostech šíří ty nejdivočejší pověsti. I kdyby jich nebylo, výprava na pláň je podnikem jen pro ty nejstatečnější. K nim Sidar sice nepatří, ale kde jinde by však získal informace o Hoře ohně? Proto se nyní plíží nocí směrem k severní bráně.
Městské brány jsou důkladné kamenné stavby, vymyšlené tak, aby byly nepřekonatelnou překážkou jak pro útočníka zvenčí, tak pro zločince, který prchá z města. Když se Sidar dostal až k bráně Zorbazu, pochopil, že dostat se z města bude velmi obtížné, takřka nemožné. Což o to, mohutné hradby se sice dají přelézt, ale to chce čas a tady chodí každou chvíli hlídka. A nikdo nestojí o sestřelení právě z poloviny výšky hradeb, dál by totiž mezi dvěma obchůzkami stráží nevylezl. A taky ta výška - joj! Sidar se donutil k pohybu nad zemí, ale jen tehdy, když to bylo nejvyšší nutností, a tady to tak nehodnotil. Určitě musí být ven jiná cesta.
A vida, co to tu jede? Kočár, a zdá se, že s nemálo důležitou osobou. To je příležitost. Nápřah a prásk!!! V temné noci vyšlehl oslňující plamen a rachot výbuchu zazněl jako hrom. Na místo se ihned začali sbíhat šedí; a jezdci, kteří doprovázeli kočár, se otočili, aby čelili útoku zezadu. Kousek popojeli a vůz měl o jednoho cestujícího víc. Proti Sidarovi seděl sádelnatý, žlutavě bledý muž a ustrašeně se třásl.
"Milost, rebe, milost." Koktal a spínal buclaté ručičky.
"Poslechni mě a nic se ti nestane. Budeš hodný a chovat se, jakoby se nic nestalo; jinak" - přítmím bleskl výhružně nůž.
"Ne, ne, ne, já ve všem poslechnu tebe, jen mě nezabíjej."
"Pane, máme pokračovat, nebo počkáme, až se to vysvětlí?"
"Jedeme," šeptem napovídal Sidar.
"Pokračujeme," vypískl mužík a kočár se kodrcavě rozjel.
"Co po mně budete chtít, rebe?"
"Rebe? Kdo je to reb?"
"Ty nejsi protivládní spiklenec?" Mužík viditelně pookřál.
"Ne, a jestli se nebudeš vzpínat, půjdu po svých a tobě se nic nestane."
"Proč jsi mě ale přepadl, když nejsi reb?"
"Nevyptávej se pořád a spíš mi řekni, kam jedem?"
"Do vládního sídla. Na východ."
"A hrome, to se mi vůbec nehodí. Poslouchej, co teď uděláš: Zavoláš si velitele doprovodu a nařídíš mu, aby poslal muže třicet délek dopředu, že s ním chceš vážně hovořit mezi čtyřma očima. Jasné? Ne abys to popletl!"
"Ano, pane, vše bude tak, jak si přejete."
"Tak do toho."
Mužík se vyklonil z okna a zavolal: "Hej, kapitáne!" K vozu přiklusal velitel a uklonil se. Mužík ztišil významně hlas: "Poslouchej, kapitáne, jak moc rád bys byl oslovován tisícníku?"
Kapitán se sklonil hlouběji a vydechl: "Můj pane, není nic, po čem bych více toužil, snad jen zemřít za Elitu."
"Tak poslouchej, pošli muže kus dopředu, tak asi třicet délek a pak se vrať, popovídáme si spolu jen sami dva."
Kapitán horlivě přikývl a popohnal koně, aby splnil rozkaz.
"Spokojen, jak jsem to udělal?"
Jako rodilý herec."
"Tak snad můžeš dát pryč tu dýku z mého rozkroku, ne?"
"Já ti sice věřím, ale co kdyby? Hleď, nastává druhé dějství!"
K okénku se opět sklonil kapitán. "Pane?"
Sidar naznačil tlouštíkovi, aby přinutil vojáka více se předklonit do vozu.
"Pojď blíž, musíme mluvit tiše, ještě je tu kočí."
Kapitán se naklonil a šup! Úder za ucho, chytnout koně a pryč. Tak tohle se zdařilo.
"Pomóc, chyťte ho!"
"Za ním, nebo ne, ZPĚT! Co kdyby mě ještě někdo přepadl?"
Kapitán ležící na podlaze se začal probouzet. Mužík se nad něj sklonil: "Tak tisícníka se ti zachtělo? Kydač hnoje ti budou říkat, tupče!" Vztekle ho kopl do obličeje. Voják znovu omdlel a mužík se zahleděl do tmy, ve které se ztratil jeho trapitel.
Sidar rázně pobízel svého koně a hnal se tmavou nocí vstříc svému osudu. Tiše se smál svému kousku a nastavoval větru rozpálené tváře.