FILM – Herci a hobiti
zpět na obsah

Výběr těch správných herců byl jeden z prvních úkolů, které museli tvůrci filmu vyřešit. Tento úkol nebyl nijak lehký – fanoušci měli o „svém“ Gandalfovi, „svém“ Legolasovi apod. své vlastní představy, které nehodlali měnit. Jackson si byl plně vědom, jak svazující jsou vysoká očekávání Tolkienových čtenářů: „Tohle je jedna z věcí, které vás doslova zmrazí hrůzou, když o nich budete přemýšlet,“ řekl. Ve filmu je celkem 22 hlavních rolí. Tvůrci se snažili neobsazovat žádná „velká jména“, protože byli přesvědčeni, že by to filmu spíše uškodilo – Gandalf by měl být vnímán v prvé řadě jako Gandalf, a nikoli jako Sean Connery. Jedinou známější herečkou je Liv Tyler v roli Arwen, což však není úplně nejdůležitější postava. Do filmu bylo vybráno hodně britských herců, hlavně kvůli přízvuku. Eliah Wood byl do hlavní role hobita Froda obsazen na základě vlastního přičinění: jednoho dne se oblékl do hobitího kostýmu, trochu si zašermoval u hollywoodského lesa, natočil to na kameru a výsledek poslal tvůrcům filmu. Mezi herce, kteří se díky filmu staly hollywoodskými star patří i Viggo Mortensen, představitel Aragorna, Ian McKellen, který ztvárnil čaroděje Gandalfa a Orlando Bloom, jako elf Legolas.
Pro režiséra bylo důležité, aby se herci se svými rolemi ztotožnili. „Během prvního měsíce se z nás staly ty postavy,“ vypráví Wood. „Říkali jsme si jejich jmény, a taky jsme navázali vztahy, jaké byly pro naše postavy důležité. Byli jsme pořád spolu; spolu jsme chodili jíst, byli jsme spolu rádi.“ Mnoho z herců, včetně jejich stařešiny, představitele čaroděje Gandalfa, stvrdili své přátelství tetováním. Režisérovo dětské nadšení přešlo i na ostatní. Jeden z herců vzpomíná: „Nemuseli jste nic hrát, protože jste to dobrodružství opravdu prožívali. Nebyli jste ve studiu. Nemuseli jste si představovat, jaké by to bylo jít po sopce. Opravdu jste byli na vrcholu sopky.“
Přežít těch patnáct měsíců bylo ale pochopitelně i dost náročné; situaci komplikovaly hlavně vrtochy počasí na Novém Zélandě – někdy byl štáb nucen přerušit práci např. kvůli vypuknutí sněhové bouře. Navíc natáčení některých scén bylo poněkud drastické – takto popisuje jeden z herců scénu, kdy má z jezera vylézt příšera, která omotá Froda chapadly a mává s ním: „Tahleta ohromná příšera chytne Froda za nohu a začne s ním cloumat a mávat ve vzduchu. Eliah prostě nechal sebou mlátit. Byl jako kočka. Spadl, praštili s ním, vyskočil a jel dál.“ Jednoduché nebylo ani stálé nošení různých masek – představitelé hobitů museli vstávat brzy ráno, aby jim nasadili hobití nohy. Muže, který měl hrát trpaslíka Gimliho, bylo nutné chvíli přesvědčovat, než se nechal uzavřít do těžkého přestrojení.
Ve filmu navíc hrály tisíce komparsistů. Nejhorší prý bylo najít mezi lidmi představitele elfů – museli být aspoň 180 cm vysocí, štíhlí, s průsvitnou pletí a jednoznačně krásní. Většina Novozélanďanů tak ale bohužel nevypadá. Jako představitele bojovných skřetů poskytl Nová Zéland filmařům svou armádu. „Na armádě je nejlepší jejich disciplína,“ rozplývá se jeden z tvůrců filmu. „Seržant na ty kluky prostě zařval a my měli ten nejúžasnější válečný stroj, jaký si dokážete představit.“ Pohyby jednotlivých ras měli na starosti speciální trenéři – každá rasa Středozemě má své zvláštní zbraně, způsob boje, chůze či jízdy na koni. Jackson pro potřeby filmu povolal znalce elfských jazyků, aby naučili herce mluvit elfsky; měl totiž dojem, že kdyby nerozuměli tomu, co říkají, jejich proměna v elfy by nebyla dokonalá.
Proměna v elfy by také rozhodně nebyla dokonalá bez počítačových triků. Po skončení práce v terénu bylo nutné zasednout k obrazovkám počítačů a prohnat kilometry zachyceného materiálu virtuální realitou. Ve filmu je použito na 200 000 digitálních triků. Triky jsou však často velmi jednoduché – trpaslíky a hobity například „zmenšuje“ hra kamery, režisér si často vypomáhá i rychlým střihem, chytrým ostřením nebo dubléry. Skutečnost, že mluví metroví pidižvíkové s dvoumetrovým čarodějem, tím přestává být pouhou sekvencí zvláštních efektů a stává se něčím úplně přirozeným. Následkem toho z filmu nečouhá umělost počítačových her – divák by si neměl říkat: „to je ale hezká série trikových záběrů“, ale „to je ale kouzelný pohádkový svět“. Hlavním záměrem Petera Jacksona bylo, aby film vypadal skutečně – aby nebyl otrockým přepisem knihy, ale aby si žil svým vlastním životem a vtáhl diváka do fantastického světa tak, aby mu připadal skutečný

FILM – Komerce
zpět na obsah

Zhruba dvouapůlhodinový film Pán prstenů: Společenstvo prstenu měl světovou premiéru v prosinci roku 2001 (u nás až 10. ledna následného roku); další dva díly ságy se filmaři rozhodli zveřejňovat vždy po roce (Dvě věže byly uvedeny 16.ledna 2003 a vyvrcholení ságy Návrat krále 15. ledna tohoto roku. Už první film vyvolal neobvykle velký zájem médií i veřejnosti. Objevil se přitom jeden neobvyklý fenomén: už mnoho měsíců před uvedením filmu do kin se vyrojily stovky internetových stránek, na kterých fanoušci vedli vzrušené diskuse o tom, jak by filmový přepis Tolkiena měl vypadat, jací by měli být „správní“ herci a podobně. Tvůrci filmu jim vyšli vstříc a poskytli jim dost námětů k přemýšlení – na svých stránkách předem uveřejnili mnoho záběrů z filmu, tzv. trailery, informací o hercích a o průběhu natáčení. Po uvedení filmu se navíc rozjel obchodní kolotoč se značkou Pán prstenů; od knížek přes hudební nahrávky a počítačové hry až po trička, figurky Gandalfa u McDonalda, upomínkové předměty, stolní hry a spousta dalších. Popularita filmu značně pozvedla zájem turistů o Nový Zéland, který je dnes těmito zaplaven. Brzy po uvedení do kin získal film mnohá ocenění – mimo jiné byl vyhlášen nejlepším filmem všech dob a získal 12 nominací na Oskary (i když jich nakonec získal jen 4, a to ještě ve vedlejších kategoriích). Nová vlna šílenství se zvedla před uvedením druhého dílu filmové trilogie Pán prstenů: Dvě věže, který měl ještě větší kasovní úspěch než „jednička“. A nakonec závěr tolkienovské trilogie Pán prstenů: Návrat krále se stal druhým filmem v historii kinematografie, který překonal v celosvětových tržbách hranici jedné miliardy dolarů. Všechny tři díly zatím dohromady utržily 2,8 miliardy dolarů. První snímek Společenstvo prstenu skončil po premiéře v roce 2001 s 865 milióny dolarů, zatímco Dvě věže o rok později s 921 milióny. A poslední snímek režiséra Petera Jacksona se stal druhým finančně nejúspěšnějším filmem všech dob, když vydělal už přes miliardu dolarů. Před ním je už jen Titanic, za který diváci zaplatili od roku 1997 něco málo přes 1,8 miliardy dolarů. První a druhý díl vyšly i na DVD v rozšířených verzích, do nichž směli tvůrci přidat některé části mozaiky, které v kině nebyly k vidění, kvůli neúnosné délce filmu. To ocenili hlavně zarytí fanoušci fantasy, které kinofilm moc neuspokojil a navíc rozšířené verze osvětlili děj nezasvěceným. Vydání posledního kousku se plánuje na letošní jaro a už teď je jisté, že se v regálech obchodů moc neohřeje.

FILM – A co na to profesor Tolkien?
zpět na obsah

A co by si o tom všem myslel profesor Tolkien? „Myslím, že by to prostě ignoroval,“ řekl o autorovi jeho životopisec Michael White. „Nenáviděl věci spojené s Hollywoodem a nevěřil, že napodobování je nejlepší formou lichotky.“ Nicméně Tolkienův syn Christopher, který je správcem otcovy literární pozůstalosti, popřel zprávy, že by byl kvůli způsobu, jakým je film natočen, nešťastný. „Můj názor je, že Pán prstenů je knihou nevhodnou pro transformaci do vizuální dramatické formy,“ uvedl. Těžko říct, co by řekl sám J.R.R. Tolkien. Jistě by s lecčím ve filmu nesouhlasil. Ale snad by byl alespoň polichocen a snad by ho i potěšilo, že film přivede ke knize mnoho nových čtenářů.

EPILOG
zpět na obsah

Hodnotit Tolkienův přínos je nesmírně těžké, neboť se v podstatě jedná o zcela jedinečný typ prózy. Ve své podstatě jsou to pohádky. Avšak čtenáře jeho knih musí naprosto udivit a zarazit obrovská komplexnost fantasy světa, neboť vše má zde ve své vlastní rovině své logické vysvětlení, své stvoření a svůj zánik. Možná, že nějak takhle by mohla zcela přesně vypadat nějaká jiná planeta, v nějaké jiné sluneční soustavě, či jiné galaxii. Čím více se však člověk do jeho díla zahloubá, tím více ho četba baví a posléze si takový člověk vytvoří vesmír ve svém vlastním nitru, do kterého všechny tyto postavy umístí. Zde skutečně bojuje Fingolfin s Morgothem před branami Angbandu, či Fëanor láká Noldor aby opustili Valinor. To je právě na celém jeho díle to nejúžasnější. Hlavní roli zde totiž nehraje Frodo nebo Bilbo, nýbrž čtenářova fantazie. Kdo z nás ví, jak vypadají elfové? Jsou prý podobní lidem, ale do jaké míry a kde jsou hlavní odlišnosti? To už je zcela na každém z nás.

Pokud bych však měl hodnotit dojem, jež na mě Tolkienovy knihy zanechaly, pak musím konstatovat, že naprosto kladný a pokud by snad měl někdo chuť přidat se do klubu fanoušků Johna R.R. Tolkiena a přečíst si některé z jeho knih (nejlépe všechny), pak mu je mohu jen doporučit.

<<< =12= >>>