leden 1995, číslo 1

„Jediné, co skutečně moudrý člověk může udělat, je vést všechno k nějakému dobrému cíli, a přece brát lidi tak, jak jsou.“


G. C. LICHTENBERG

---

Laskavý čtenář promine, ale bývá dobrým zvykem redaktorů nově vzniklých časopisů pronésti pár slov jako odpověď na otázky, které by mohly zvídavého čtenáře napadnout. Jelikož jste toho byli v nakvap vznikajícím nultém čísle ušetřeni, pokusíme se o to nyní.


Proč Minas Tirith?: Aby se k laskavému čtenáři dostaly aktuální informace opravdu včas, aby se trochu pobavil a abychom mu něčím překlenuli dlouhá období mezi Palantíry a Thoriny.


Jak často?: Z Palantíru už zvídavý čtenář ví, že s železnou pravidelností každý měsíc. Dodali bychom jen, že vždy na konci a že se to netýká prázdnin. Laskavý čtenář jistě chápe, že tehdy máme jiné starosti.


Za kolik?: táže se jistě šetřivý čtenář a je potěšen, že zadarmo, neboť je členem Společnosti a Společnost ho má ráda. Navíc ji také platí příspěvky…


V jaké podobě?: zeptá se možná rovněž čtenář, který vidí, že Minas Tirith vypadala posledně docela jinak. Ale můžeme ho utěšit, změnil se sice rozsah, typ písma i celková grafická úprava, ale snad k lepšímu a naposledy. Další úpravy by se měly týkat spíše obsahu. To ale jistě zarazí čtenáře, který se ptá:


O čem?: A my mu odpovíme, že o všem možném. Záleží to ostatně i na něm. Tato otázka nám dělá take trochu starosti a skladba našeho časopisu se jistě bude trochu měnit. Přinejmenším bude třeba najít ten správný poměr mezi vážnými a ne-tak-vážnými články.


Díky komu? : zeptá se třeba nakonec některý ze zdvořilých čtenářů. Díky Daniele Binderové, která nakreslila záhlaví, i když pracovala na diplomce, Filipu Münzovi, který by se jistě stal typografem, kdyby ho nebavila fyzika, Standovi Rygalovi, který dělá korektury a puding a našim zpravodajům Petru Macháčkovi, Davidu Kočímu, Karlu Makovskému a Hynku Medovi. Omluva těm, na které jsme zapomněli, se jistě objeví v příštím čísle.


Tolik odpovědi na případné otázky. Nám nezbývá, než doufat, že laskavý čtenář je vskutku tak tolerantní, jak věříme, že v našem časopise nalezne jistého zalíbení a že se za měsíc zase setkáme.

---

Vánoce

Členové Společnosti pobývající v Praze se mají tak rádi, že neodolali a uspořádali si nejen Vánoční besídku, ale i Po vánoční večírek. Snědli těžko uvěřitelné množství cukroví a ovoce, vypili neskutečné množství čaje, nadělili si podivuhodné dárečky a ti hudebně nadaní dokonce provedli část České mše vánoční Jakuba Jana Ryby. Někteří jedinci spolu dokonce trávili (doufáme, že důstojně) Silvestra.

Dementy

„V e-mailové adrese nemůže být mezera,“ prohlásil Hynek Med po přečtení nultého čísla Minas Tirith. Rovněž se ohradil proti uvedenému počtu svých účtů na rozličných počítačích a označil ho za přehnaný. Nicméně skutečný počet adres zatím schopen uvést nebyl.

Dementy 2

Omlouváme se ještě jednou, Hynek seznam svých adres dodal, ale nikomu se je nechce počítat. Případní vážní zájemci o tento seznam nechť se laskavě obrací na adresu redakce.

Knižní novinky

Na Slovensku se pod názvem Hobbit objevila reedice knihy Hobbiti. Na obálce je půvabný Profesorův obrázek, vnitřek je bez ilustrací. Pod novou grafickou úpravou se skrývá původní překlad pozoruhodný například slovem škriatok pro to, co známe jako skřeta. V Praze je kniha k dostání ve Slovenském kulturním centru u stanice metra Národní třída.
A v Čechách vydala Mladá fronta další sešit pro hru Pán prstenů, tentokrát pod názvem Přes horstvo, jež se v mlze pne. Najde se někdo, kdo by napsal zasvěcenou recenzi?

Se sáňkami po Tibetu

Pavel Houser, jeden z nejsvéráznějších členů Společnosti, byl v poslední době často viděn při prodeji a podepisování knihy Ervína Krba Se sáňkami po Tibetu. Nemáme prostor na podrobnou recenzi, takže alespoň odcitujme z obálky: „V porovnání s příběhy Ervína Krba je i můj Amber pouhým stínem (Roger Zelazny), Ve srovnání s existencionálně temnou atmosférou Krbových příběhů je i četba Stephana Kinga procházka po slunném kalifornském pobřeží (Clive Barker), Něco tak blbého jsem ještě nečetl.
(vydavatel).“
Když už jsme u Pavla Housera, ještě zcela neutichl rozruch vyvolaný divadelní inscenací na motivy některých jeho povídek a básní a už na sebe znovu upoutal pozornost prohlášením, že by byl raději skřetem než hobitem. Trnem v oku je mu obzvláště jejich láska k jídlu, čemuž se není co divit, neboť Pavel má v nejbližší době skládat zkoušku z výživy. K celé záležitosti nám mj. napsal: „Abys chápal, já jím také, a to dost, ale zpravidla někde v koutku a snažím se vyhýbat rozhovorům na toto téma.“

Friedova lebka

Děkujeme všem obětavým členům Společnosti, kteří nám zaslali svoji lebku, ale jejich životy byly zmařeny nadarmo. Ztracenou lebku (viz předchozí číslo) totiž zajistil Petr Macháček za těsné spolupráce svého bratra. Pan Fried si novou lebku nemůže vynachválit, dokonce již úspěšně
odehrála několik divadelních představení.

Keltové

„Když už jsme v tom snění – dal by se založit třeba keltský rytířský řád. Opatem zřejmě zvolíme Zdeňka Neubauera, jenže on to ještě neví. (…) Volíme si řeholní jména. Už je obsazen Parsifal, Patrick a Tristan; já jsem ovšem bratr Merlin, tak dělej, ať na Tebe nějaké pěkné jméno zbude a nemusíme Ti říkat bratr Asterix.“
Předchozí citát pochází z knihy Martina C. Putny My poslední křesťané (hněvivé eseje a vlídné kritiky) a můžete jej vzít jako náš příspěvek k článku o Keltech. Ta kniha je, mimochodem, velmi zajímavá a doporučujeme ji vaši pozornosti (pokud zrovna necítíte ke křesťanství odpor).

Společnost v Blesku

Vyjímáme z dopisu Karla Makovského ostatním členům „vedení“:
„Tak mě dnes v půl deváté ráno probudil telefon. Zmátořeně jsem se zvedl z postele a nezbylo mi nic jiného, než ho zvednout. Ozval se příjemný hezký hlas, řekl jméno, které jsem si nezapamatoval, ale představil se hlavně jako horká linka Blesku. Jakási paní se dozvěděla o Tolkienově Společnosti, zeptala se jich na možný kontakt, dotyčná redaktorka se od jakési své známé dověděla, že kontakt jsem já, a bylo to tady. Takže se v Blesku objeví adresa Společnosti. Telefon jsem odmítl povolit uveřejnit. Doufám, že jsem neměl odmítnout jakékoliv uveřejnění. Dotazy byly směrovány především na výši členských poplatků, bez jakéhokoliv zřetelnějšího zájmu o obsah činnosti, což mě trochu děsí. No, uvidíme, co se z toho vyklube. Mám za to, že mít zápornou reklamu v Blesku je spíš výhoda.“
Pokud by jste někdo na zmiňovanou zprávu narazil, dejte nám, prosím, vědět.

Kovář Wooton Major

Nakladatelství Aulos chystá bibliofilské vydání této známé Tolkienovy povídky. Náklad 70 kusů, překlad paní Pošustová, cena (nejméně) 1500,- Kč, nicméně Společnost má už slíbený ukázkový výtisk. Prostřednictvím Hynka Meda nás o tom informoval pan Křenek. Děkujeme a těšíme se.

Světový unikát

Od 1.1.1995 je členem Společnosti človek, který Tolkiena zbožňuje, přivedl k jeho dílu vlastního bratra, a přesto ještě nečetl žádné Profesorovo dílo. Pokud byste chtěli tuto hříčku přírody spatřit na vlastní oči, bude tak možno učinit během Oslavy zničení Prstenu, kde bude vystaven na zdálky viditelném místě.

Vzkazy

Kdo chce i v příštím roce dostávat materiály Tolkienovské společnosti stejně často (případně i častěji) a ve stejném množství jako loni, měl by pečlivě vyplnit přihlášku a urychleně ji odeslat. Jinak se nám
totiž nepodaří získat novinové výplatné a vy už o nás neuslyšíte. Bez legrace, zkuste si pospíšit.
Spolu s Palantírem 5/94 jste obdrželi (kromě Minas Tirith, samozřejmě) i pozvánku na letošní Oslavu zničení Prstenu. A jistě jste si všimli plánovaného průvodu Prahou, takže pilně šijte své kostýmy. Zdá se, že hobiti bez kostýmu nebudou připuštěni na hostinu. Platbu není potřeba provádět předem, stačí včas zaslat cár papíru s potvrzením účasti (a penízky vybereme až na místě).
Pokud má někdo reklamace týkající se roku 1994, nechť se laskavě ozve na adresu redakce. Nemůžeme sice zaručit, že jeho oprávněné požadavky budeme schopni vyřídit, ale dostane se mu alespoň utěšujícího dopisu. Snažíme se s chaosem bojovat, ale je to fuška.

Ransomovská společnost

V krajích koruny české se už dají zakoupit v originále nejenom knihy profesora Tolkiena, ale i Arthura Ransoma. A právě v jedné z nich, v Petrovi Kachnovi jsme objevili zprávu o tom, že v Anglii byla v roce 1990 založena Anglická ransomovská společnost. Je samozřejmé, že se s ní pokusíme navázat kontakt – podrobnější informace naleznete již v příštím čísle.

Kriminální činy členů Tolkienovy společnosti

Nemáme již mnoho místa, a tak pouze telegraficky: Petr Macháček stopoval na dálnici a dostal pokutu. Pavel Houser jel mezi vagóny metra a podařilo se mu vyváznout bez pokuty. Standa Rygal špatně vyslovil hlásku a při zkoušce z norské fonetiky. Hynek Med ztropil výtržnost v noční tramvaji. Na konci nástupiště stanice metra Florenc se objevil na odpadkovém koši runový nápis HOBIT . Přes neustávající
nátlak se doposud nikdo z členů Společnosti k tomuto činu nepřiznal. Padl pouze návrh vylepit tam ještě informační letáček.

Přechod Helcaraxë

Slibovaný pochod zimní pustinou na počest hrdinných Noldor se uskuteční v pátek 24. února na Českomoravské vysočině. Za shromaždiště účastníků bylo určeno městečko Tišnov (asi 20 km severozapádně od Brna), teplé občerstvení bude podáváno v Kutné Hoře. Zájemci o tuto strastiplnou
pouť nechť se urychleně hlásí Filipu Münzovi. Příjemnou zábavu přeje redakce.

---

Minas Tirith

Vydává Společnost přátel díla pana J. R. R. Tolkiena.
Uzávěrka dne: 23. 1. 1995
Redakce: Jirka Grunt, Nížebohy 8, 411 18 Budyně n. O.
Pouze pro členy.
Bezplatně.