Nekonečný příběh rohanského záškodníka (PP 2003)

  Vložil/a: Entony  Do rubriky Pán Prstenů  4. listopadu, 2003 | 2 321x prohlédnuto.


Nekonečný příběh rohanského záškodníka (PP Špejchar 2003)
sepsal: glum

Je něco po sedmé hodině ranní. Lidi už se začínají pozvolna hemžit kolem stanů.
Skotský budíček pro tentokrát Aragorn k mé lítosti zavrhl. Válečníci a válečnice se připravují na boj. Skřeti si patlají obličeje černou a červenou barvou … pokud tak už nepřijeli ve čtvrtek :-) Oblékají se kostýmy, zbroje (trpoši určitě víc vrstev:-)), utahují se obinadla, myslí se na vodu. Naštěstí pršelo, takže je docela příjemně a po nebi se plouží mráčky.
Čas k odchodu.

Pestrobarevný had armád ježící se dřevěnými čepelemi sestupuje kolem Špejcharu z kopečka dolů. Musí to být opravdu malebná podívaná. Fialové šátky a šerpy umbarských korzárů opásaných šavlemi, žlutě páskovaní trpaslíci řinčící brněním s těžkými kladivy a sekyrami přes rameno, modř gondorské pěchoty, červený Harad s kovovými přilbami a mumakem na praporci, nazelenalý Rohan s velikou modrou zástavou Brněnských Sviní, Sarumanovi „skoti“ v kiltech, sliční lorienští elfové zařící bílou (s bubnem), jejich příbuzní z Roklinky s hnědým označením a pak … samozřejmě … hordy skřetů s pomalovanými obličeji v rozličných kožešinách, jekorových, kroužkových atd. zbrojích, mezi nimi vyniká oranžové označení Morie. Snad jsem na nikoho nezapomněl. Nuže, pochodový proud prochází vesnicí. Na jejim konci (nebo začátku podle toho ze kterého konce to berete) zabočuje doleva na polňačku směrem k lesům. Snažím se na flétnu hrát něco do kroku, ale místy nestačím s dechem. Škoda, že není buben resp. Lorienští SPECNAZ jsou s ním bůhví kde. My (Rohanští) funíme na záda Haradu. Jsme už dost blízko u lesa. Je tu jakýsi statek a kolem překážky pro koně. Jenže koně nikde. Ach, Rohane, Rohane :-(
Ohlížím se víc doleva a poulím v úžasu oči. Z kopečka, na kterém je Špejchar, ještě pořád sestupuje dolů do vesnice proud postaviček. Jsme roztažení minimálně na kilometr a skoro to nemá konce. Je nás fakt hafo. Uff … konečně vcházíme do lesa. U zelené turistické značky se řehtáme jestli to jako vede do Rohanu. Postupujeme lesem. Míjíme jednu „vež“ z provázků. Okamžitě začíná uvažování komu patří. Haradu, Umbaru nebo Rohanu? Nakonec se Harad odpojuje a Rohan bloudí dál. Šťastně dorážíme na velikánskou louku, budoucí „moře“ , kde už jsou nastoupení trpoši (v čele s „konzervou“Dainem Azrikem) a Lorienští (SPECNAZ+buben ad. elfíci). Zbytek armád se někde v lese už stačil ztratit úplně. Po chvilce marného čekání je vyhlášen rozchod do věží. K naší velké úlevě (tj.Rohanu) máme nakonec jen jednu. Je nás totiž jen něco málo přes 40. Ve věži se formuje naše malá záškodnická skupinka Pafátka (součást to Sviní) vyzbrojená zčásti tesáky. (4 páry! paráda) a doplněná dvěma dobrovolníky (JM+1). Celkem tedy na hloubkový průzkum a záškodnické akce vyráží těleso zvící 8 Rohanů. Později bude počet značně kolísat 3-5-8 dle aktuálních ztrát. Není žádný přímý rozkaz co dělat. Je ponechána iniciativa pro volný průzkum a lov.

Z Rohanu na sever: mírně z kopce je nejbližší Gondorská věž vzdálená jen pár desítek vteřin běhu. Kousek od ní už šplouchá voda u „mořského“ břehu. (Kdesi hodně dál napravo je další věž, opevněný přístav.) Po pobřeží se vine severní cesta, kterou se lze dostat(za pár minut) do temných zemí. Pokud zas poutník odbočí hned u Gondorské věže vlevo a vydá se mírně do svahu, mine lesní školku, vedle níž je krčma. Nebo aspoň doufám, že tam krčma je. Proč by tu asi jinak vysedávali orgové (organizátoři), ne ? :-) Jdete-li dostatečně dlouho po této cestě, postupně obtáčející kopec doleva, dojdete až k Morii. (ale pozor tam jde opravdu o krk;-)

Z Rohanu na západ: do kopečka je nejbližší věží v okolí Orthank. Takže Saruman nám doslova dýchá na záda a čučí přes rameno do karet. Kdo byl Saruman mi došlo až dávno po hře. Přitom jsem ji viděl minimálně 2x i s její skotskou gardou skuruk-hai (ještěže jich bylo jen pár). Vypadala poněkud nezdravě s tím bílým obličejem. :))) Dál na kopci za územím Bílé ruky lze natrefit na Roklinku (hnědá) ukrytou v lesích. Několikrát tam potkáváme elfy, kteří se nás, Rohanské hlídky, vyptávají kde sídlí jejich vlastní soukmenovci. Poněkud komická situace :-) Ještě dál na západ až severozápad (kopce) je věž Lorienských elfů (bílá) obklopená smrtícím bílým fáborkovým pásem (-1 pro nepřítele resp. skřeta) Tam velí pevnou ručkou bosá Galadriel. Ze svahu dolů od Lorienu je taky nějaká věž, ale nevím která (snad trpasličí), každopádně je tam pro bílou stranu nebezpečno.
Dál dolů z kopce (to už jsme ho skoro celý obešli) je budoucí krizový bod bojiště a úplný Verdun pro světlou stranu (resp. temnou) Věž plná zuřivých a neústupných oranžových morijských skřetů odmítajících vrátit trpaslíkům (ti kempují opodál) jejich právoplatné dědictví. V tomto místě je křižovatka cest. Jedna cesta vede ze strany elfích zemí kolem skřetí věže (z pohledu posádky u vrat pevnosti po levém pařátu) dál až k dalekému Mordoru a zemím lidských spojenců temné strany. A je zde taktéž západní cestička, která vede z kopce kolmo na tu hlavní (kolem průchodu do Morie-pozor to ještě není brána skřetí věže)
Velká část následujících bojových operací je charakterizována snahou vyhubit skřetí plémě v Morii. Rozbíjí se tu mnoho elfích útoků podporovaných trpaslíky (nesoucími beranidla, což je ohromě baví) a posilami z lidských zemí, kterým se vůbec podaří dorazit tak daleko. Oblehatelům velice ztěžují situaci vyprošťovací útoky (do zad) temných z Mordoru. Takže nejednou vzniká kovadlina Moria-Mordor.

Naše záškodnická skupina podniká první průzkum Středozemě. Za několik okamžiků hra započne. Vyhledáváme úkryt v hustém lesíku, kde nalézáme velký kámen. Ten si stanovujeme za místo srazů, ale nikdy se sem už nevrátíme. Ve stanovený čas se začne z lesa ozývat řev. Mordor ožil. V okolí jsou slyšet hlasy a dusot. Vyčkáváme ještě chvíli a pak se obezřetně plížíme z lesíka k cestě. Nikde nic podezřelého. Mám opravdu radost z některých našich spolubojovníků, kteří na sobě mají bílé oblečení. „Skvělé maskování“ na léto. Postáváme na cestě a radíme se. Nakonec se rozhodujeme k průzkumu temných zemí. (vpravo) Křižujeme cestu a sestupujeme dolů po mírném svahu. Zleva se blíží průzkumná skupinka Morijských skřetů (oranžové pásky) napěchovaná štítovníky.
Je jich o něco víc než nás a ke všemu si nás už všimli. Zajímalo by mě jestli kvůli těm bílým „majákům“ mezi námi. (Teda, nechtěl bych být Lorienský elf :-) Zrychlujeme tempo, ale když vcházíme za kouskem lesa na asfaltku, je jasné, že se jich nezbavíme. K mé nevoli, přijímáme boj. My jsme měli přepadnout je, ne naopak! :-) Dochází k prudkému boji během něhož tančíme s tesáky chaoticky mezi štítovníky. Jejich lučištnice je zlikvidována prakticky ihned. To už máme v krvi. Bohužel náš první boj nepřežíváme. Netuším kde je chyba.
Možná kombinace mírné přesily, štítů a naší nezkušenosti? Skřeti s oranžovými páskami výskají nadšením. Je na nich opravdu vidět, že mají ze svého prvního a vítězného boje velkou radost. Naše mrtvoly zachmuřeně putují se zbraněmi či rukama nad hlavu zpět do Rohanu. Toto je jediný boj, který vedla celá naše kompletní jednotka proti jiné jednotce podobného určení a velikosti. Hlídka proti hlídce. Docházím k závěru, že chyba byla přece jen ve strategii. Neměli jsme boj přijmout, ale tu hlídku prostě přepadnout později. Ovšem dle Entonyho by to bylo „neskřetí“ :-) On je totiž původem skřet.

Naše skupina nemá žádné pevné velení či přímé rozkazy v boji. (tam na to ani není čas) Po naší první výpravě se vydáváme na průzkum kopce na západ od Rohanu.
V Orthanku dřepí mírumilovně se tvářící Skoti. Dál už je změť hustého lesíka. Procházíme kolem poklidné Roklinky. Plížíme se zase lesíkem. Jeden za druhým. Čekáme vždy až první prozkoumá, co za nebezpečí před námi nečíhá a pak hopkáme dál. Celkem se za hru nachodíme dost. Kdesi se ozývá buben. Ten jsme viděli u Lórienských, ale kde jsou ? Procházíme všemožnými cestičkami. Bohužel, už si události nedokážu řadit přesně chronologicky za sebou. Ve vzpomínkách zůstávají obrazy. Několikrát potkáváme dobrého známého Montíka a Melian, nyní Roklinské elfy směřující za svým vlastním posláním. Zase se plížíme lesíkem a na světlině před námi zjišťujeme pohyb. Číháme na možnost k výpadu, ale … taky nás zpozorovali. Doprkýnka. Vše dobře dopadá a nakonec vylézáme na lesní pěšinu kde se zdravíme s Lorienskými elfy. Prý mě málem sejmuli (no, to bych chtěl vědět jak). Mám na hlavě zelený vojenský šátek a v příšeří stromků jde barva špatně rozeznat.
Hledám ten svůj smotaný cancour pásky, kterou jsem dostal při registraci a vážu si ho ještě přes šátek(stejně ho pak věnuji MAROVI, který svůj nemůže najít). Koukáme kolem. Vylezli jsme u Morie! To jsou věci… Kousek dál se to mydlí. Lorieni se už zas jednou snaží vykousat z věže morijské skřety. Hnedka se najde nějaký elfský pohlavár rozhodnutý zaměstnat naši rohanskou hlídku hlídáním vchodu do morijského podzemí. V tom lesíčku je vidět vzadu dva nerozhodné skřety. Už se na ně málem hrnu, ale někdo mě okřikuje, že máme hlídat … grrrrrr Ani nevím jak jsme se odtamtud dostali pryč (živí určitě ne), ale dělat elfům vrátné u prázdného průchodu Morie se nám přihodilo nejednou. Nemám to místo rád. Většinou se mi tady vypaří lidi z jednotky, kteří mají obouručáky a jdou si stoupnout do řady mezi elfy. A pak je schlamstne Morijsko-Mordorská kovadlina když přichází na pomoc Morii vojsko temného pána.

Zase jednou se vracím do Rohanu. Vyčerpaně tam sedím na zemi, uhýbám před sluncem do stínu a kontroluji hodinky. Po čtvrthodině su jako rybiššška tzn. opět živý a můžu se jít nechat někam zabít. Samozřejmě za adekvátních ztrát na straně nepřítele. Většinou protivníky pouze zraním, ale zato bojuju proti více najednou a vážu je tak na sebe. Tesáky jsou skvělé pro útok z chodu(v běhu) Nejsou tak neobratné jako obouručka apod. Ovšem nehodí se do řadové formace a na nějakou náročnější obranu. Útočit, hýbat se, útočit, hýbat se. Ve stojících řadách plných štítovníků a obouruček se ztrácí dynamika boje.

Pafátkovská jednotka se postupem času rozkládá na 2-3 části, to kvůli našim nesesynchronizovaným úmrtím :-) Ztrácíme větší údernou sílu. Což, ale zas tak moc nevadí. Kvůli utajení je lepší, když není skupina moc velká, 3-4 stačí akorát. Kromě záškodníkování a průzkumu fungujeme taky hlavně jako posily pro elfy bojující kolem Morie.
Co se děje na severní frontě, kde si „užívá“ jádro Rohanských sil bojující po boku Gondoru, nevíme prakticky vůbec (nám se snad ten kopec plnej elfů líbí nebo co). Jsou slyšet výtky na nevycvičenost spojenců. (Ovšem všiml jsem si, že Gondor je organizačně rozdělený na číslované oddíly) a na lučištníky vyvražďující řadovou pěchotu. Co si tak asi myslí skřeťáci útočící na elfy, u nichž je koncentrace lučištníků tradičně nejvyšší. :-) I když elfové atd. střelci si taky stěžují, že jim nejsou zásahy uznávány. Šípy nejsou levná záležitost. Objevují se prý dokonce i futrované železnými matkami. Pěkné svinstvo. Dostat tohle ze samostřílu, tak…

Do naší poklidné relaxace přichází nenadálý útok skřetů. Šlechtic a dudák, v jedné osobě, Aragorn II narychlo organizuje obranu. Škoda, že nemá čas hrát na dudy jako při prvním Rohanském útoku. (To Pafátka slyšela jen z dálky když byla kdesi na průzkumu) Není nás nijak moc, ale na obranu to snad chvíli postačí. Velká část našeho vojska je, jako obvykle, kdesi v Gondoru nebo bůhvíkde. Rohan nikdy ve věži nečinně nesedí. Běžím si půjčit meč a štít. Naštěstí jsme dobře sehraní, protože obraně brány byl věnován pečlivý tréning.
Stojím úplně vlevo a chráním s pár dalšími bránu. Máme před sebou 3 nepřátelské štítovníky. Snažím se jednoho trefit do nohy a celkem úspěšně. (Mám radost, protože se štítem jsem nikdy necvičil, dobrý štít) Zjišťuju, že jsou dost pasivní (to se štítovníkům občas stává).
Chci toho využít k útoku na toho nejdál ode mě (úhlopříčka), který má opancéřované rameno. Dobře pro něj. Krok, nápřah …a … někdo na mě křičí, že se mám vrátit do řady.
Ach jo, ale určitě bych ho dostal! Pak přichází několikrát varování, že mám dát pozor na lučištníka vlevo. Tak se snažím štítem preventivně chránit ještě kolegy. Jenže žádného střelce nevidím. Zato z pravé strany se do mě trefuje druhý o kterém vím. On mě nakonec na několikrát zastřelil! …a to sem měl štít :-( To snad nejni pravda! Tak vám pěkně děkuju za rady! :-( Hlásím smrt a vypadávám z řady, moje místo je bleskově zaplněno dalším štítařem. Hřeje mě pocit, že jsem to tak nějak zvládl. Dobrá zábava. Vyzkoušel jsem si obranu pevnosti. To se Pafátku původně vyzbrojenému tesáky stane málokdy, doufám.
Skřeti pokračují ve vlažném útoku. Jestli těm jejich lukostřelcům nedojdou brzo šípy nebo přijde někdo s kladivem tak… Gondóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóóór!!! Do svahu se ke skřetům zezadu řítí nádherná modrá vlna. Obléhatelé jsou dokonale překvapeni.
Ti, co přežili, prchají do kopce směrem k Orthanku. Gondor nás zachránil. Řveme radostí. Konečně jednou tahá Gondor z bryndy Rohan. Když se tohle všechno později dozví king Théoden, rozhodne se obránce věže povýšit na rytíře. (Toto je jediný akt povýšení, který jsem kdy v Rohanu za celou hru zažil.) Vrtá mi hlavou kam zmizeli skřeti, kteří utekli na kopec do lesa. Snad prchli zpět do Mordoru nebo vpadli do zad elfům, kteří se stále trápí s Morií nebo dokonce šli otravovat trpoše, kteří jsou taky pod tlakem. Kdož ví.

Pafátka už znova vyráží na lov. A jako obvykle se zaplétají do bojů u Morie. Už mě to přestává bavit a vydávám se po cestě směrem k Mordoru. Jenže jakmile vejdu pod stromy, vidím, že se blíží černé mračno skřetí hordy. Zjevně mají namířeno k Morii. Proto se tam narychlo vracím a pořvávám na elfy: „Záda! Záda!“ Chvilku to vypadá, že se nic neděje, ale pak se vydává směrem ke skřetům houf bojovníků v bílých barvách. Obléhatelů u brány morijských skřetů je čím dál tím míň. O boje proti Mordorským blížícím se po cestě nestojím, je tam málo místa. Z jedné strany hustý smrkový lesík a z druhé lesní školka. Jdu pozorovat dobývání Morie. Uvnitř je víc (oranžových) skřetů než oblehatelů. To se ani nepokusí o výpad ? Divné. O velký kus dál se zatím černí rozhodli, že se nebudou probíjet přes blokovanou cestu a začínají velikým obloukem obcházet celou lesní školku. Jestli to tak půjde dál, přijdou za chvíli k Morii z druhé strany. Bílá momentálně zjevně nemá žádné velení a ani dostatek sil. Černí jsou už vidět na cestě za Morií. Poslední Lorienští obléhatelé pomalu couvají od brány (mají v řadě dost lučištníků). Je jich přesně jen tolik, aby ji vyplnili. Jinak široko daleko nikdo další z bílé. Kam všici zmizli? Je hlášen time out. Jeden obránce Morie leží na zemi a drží se za obličej. Boj na chvíli ustává. Ale mordorští skřeti, kteří se na cestě za Morií už zformovali, se dávají do klusu. Jsou příliš daleko, aby to zranění zaregistrovali. Elfové berou kramle. Oranžoví skřeti začínají obezřetně postupovat ven z uvolněné věže. Mají vůči elfíkům viditelný respekt. Černá horda nabírá rychlost. Stojím na okraji cesty a vše „nenápadně“ pozoruji. Černí vítězoslavně probíhají kolem osvobozené věže a zjevně hodlají elfíky pronásledovat. Využívám toho, že mi nevěnují pozornost a sekám do nich. Reakce je okamžitá. Bleskově mě rozebírá na nudličky snad sedm čepelí najednou. :-) Okázalá sebevražda, ale svůj účel snad splnila. Celá skřetí horda se totiž na několik okamžiků úplně zastavila, což právě byl můj záměr. Získat prchajícím elfíkům nějaký ten drahocenný čas. :-) Mám z toho dobrý pocit a vydávám se pomalou chůzí reinkarnovat do Rohanu. Mj. někde na tomto úseku „fronty“ dostávám od kohosi pořádnou šlupku přes loket, kde mám naštěstí chránič ač ho tam standardně nenosím. Ruka pobolívá doteď. Nemít tam ten plast, tak ji asi neohnu. Haluz jak sviňa.

Když se tak průzkumník plíží hustým lesem, většinou toho moc nevidí. Musí spoléhat hlavně na sluch. Tu a tam zaslechnete hlasitý hovor a dusání kroků, hrůzostrašný skřetí řev tlumený jen dálkou, dunění bubnů (temná strana má sytější zvuk bonga, v Lorienu klape vysoký vojenský buben). Občas se poštěstí zaslechnout i hučení rohu. A úplně nejlepší je mečení dud. Zas tak jednou dřepíme mrtví ve věži, H2O už dávno došla a náše věrná spojka, s flétničkou za pasem, KEMENTÁRI se vrátila s nepořízenou a prázdnými kanystry. Nu což, aspoň probereme situaci na bojišti. Hlavní problém s Gondorem je nevycvičenost, soudí naši velitelé a zkušení mazáci. Čas od času totiž Rohan zjistí, že roztává spojenecká řada po boku. Např. při povelu „pomalý ústup“ si to někteří modří vykládají až moc dramaticky. No, stížnosti na Rohan budou nejspíš typu „Kde se pořád flákaj?!“
Vůbec vzájemné obviňování z nečinnosti ve světlé alianci jen kvete. Její bojová aktivita se vyznačuje značnou nesesynchronizovaností, roztříštěností a často i neefektivností.
Moria na sebe váže příliš mnoho sil tolik potřebných k tlaku na Mordor a odlehčení Gondoru. Nejednotnost je znát (jako v knížce:-) Rohan si třeba může říkat: „Who you think will come? Gondor?! Elves, dwarwes? No! We stand alone! :)))“ Je ovšem nutno podotknout, že tyto problémy jsou do velké míry způsobeny také velikým rozptýlením věží po herní ploše oproti poměrné koncentraci temných v jedné její části. (počty stran dle JIXIPEN alias Halis Mordor 175, Moria 43, Umbar 37, Harad 36 => 291 Rohan 44 Gondor 68, Lorien 60, Roklinka 62, Os. Hora 44 => 283 včetně čarodějů a orlů, Saruman 10) Později při diskuzi na fóru mě potěší, že BAGR (Gondor) odhaduje náš počet na větší počet než ve skutečnosti(43+1). Považuju to za velikou čest. Průměrná úderná síla v poli se pohybuje cca kolem 20-25 (dle toho kolik tvoří obrana a hlídky). Ale přesně to nevím anžto jako záškodník operuju většinou na „elfím“ kopci a okolí :-) Rohanskou armádu vidím většinou odcházet dolů na pomoc Gondoru. Ten dostává co proto a ke všemu ho stále ohrožuje možnost námořních výsadků Umbarských pirátů. Ovšem i pafátka tam občas taky „zabloudí“. Při jedné takové výpravě se naše pětka rozhodne prozkoumat Umbar, kam hodláme proklouznout po „mořském“ břehu kolem Mordoru. Nikde nikdo. V Gondoru jen pár členů posádky. Ještě se nevzdálíme ani moc od jejich věže když cesta před námi najednou zčerná běžící skřetí hordou. Jako na povel provádíme obrat čelem vzad a cváláme zpět ke Gondorům. Jenže ne všichni. Entony chybí! Zmizel. Později se dovídáme, že po skřetím způsobu naběhl do nepřátel, kteří ho zajali. Jak je to se skřetími zajatci a Odulou už jistě tušíte :-)
Nicméně horda teď zastavila a postupuje jen velmi laxně. Dopředu popoběhli průzkumníci. Na tohle právě čekáme a předvoj okamžitě napadáme. Následuje náš typický šavlový resp. tesákový tanec. A mj. i moje smrt. Klasika.

Při dalších reinkarnacích v Rohanu se dovídáme od obětních pafátek víc o Odule. Udivuje mě, že velepavouk je představován dohromady třemi osobami. Takové monstrum… fuj :-) V této době zeje Gondor a Rohan prázdnotou. Všichni jsou kdesi v poli.
Vyrážíme s Entonym na další průzkum směrem dolů ke Gondoru. Přidává se k nám jeden lukostřelec. Budeme mu dělat doprovod do některé ze spřátelených věží. Je odpoledne a jsem už dost unavený. Naštěstí nikde nikdo až na osamělou dvoučlennou skřetí hlídku šmírující Minas Tirith. Zvědavě si je jdeme omrknout. Čekám vcelku poklidnou konverzaci dvou ztracených wart. Už mám toho běhání a válčení celkem dost. Neneštěstí, přátelský rozhovor se nekoná. Místo toho dochází k bitce ze které lučištník okamžitě zdrhá do Gondorské věže, já chcípám a Entony je tím velmi nemile zaskočen. Nepřítomnost Gondorské a Rohanské armády svědčí zřejmě o tom, že boje se postupem času stupňují. Dost velké problémy dělají našim útočícím vojskům nazghúlové svým kvílením, kdy zahánějí celé národy. Z téměř vyhraných bitev se tak stávají masové útěky. O nějaké větší kouzelné aktivitě našich čarodějů neslyšíme nic. (Zaměřují se na ochranu hobita a dobře dělají.) Po „nebi“ semtam „přeletí“ Orel směřující za neznámým cílem. A občas i pomůže. Nášeho štítovníka ZYho Orel zachraňuje ze zajetí.

Nejdál do území temných se dostávám na jedné hlídce při které se nám s MAROU daří učebnicový příklad útoku záškodníků. Spojenecké armády dotírají na temnou věž a z druhé strany se jim pomalu do zad stahují roztroušeně Haradí atd. posily. Ideální situace. Vidíme jednoho osamělého lučištníka v kovové zbroji. Není o čem diskutovat. Ještě když k němu běžím z chodu sekám jednoho skřeta do ramene. RAIA si cosi naštvaně bručí pod vousy. Pokračuju dál na lučištníka jenže ten, mrcha, utíká k věži. Tak aspoň přetáhnu dva hlídkující a kecající skřety stojící opodál. Nechápavě na mě čumí. To vše za běhu. Když se vracím, střílí do mě nějaká Haradice z ani ne 2 metrů šíp a plácá cosi o „smrtelném zranění“. Vůbec nechápu oč jí jde, což mě rozhodí natolik, že mě její doprovod rozseká. Jsem poněkud konsternován. A tak se už jako mrtvola stavuju v krčmě, kde se ptám orga Jixipen(Halis) na šípy způsobující „smrtelné zranění“. Je to samozřejmě nesmysl, což jsem taky té čarostřelkyni povídal. No, každopádně jsem se stejně nechal doblbnout a zařval sem na to :-(

Už ani nevím kolik reinkarnací jsem prodělal, ale tak moc jich zas nebude. To máme 15minut sedění ve věži +cca dalších 5 čekání kvůli synchronizaci s „pomalejšími“ pafátky +dalších cca5 cestování a vyhledávání cílů…samotná akce zabere jen několik vteřin. Předpokládám takové 30-40 minutové cykly s trochou štěstí i víc :)))

Achjo … už zas jdeme po kopci a objevujeme se u Morie. Místy totální chaos…hlava na hlavě..potom zas masakr. Tohle nedobytné místo bere iniciativu světlé straně a dává ji do pařátů skřetíkům. A jak je vidět, temná strana se postupně učí. Zase stojím u průchodu do podzemí a už se těším na kořist. Šerem lesíka tvořícího jeskyně se přibližují dva skřeti. Zírám udiveně na toho bližšího z nich. Má černé kalhoty a triko, ale nikde není vidět žádná zbraň. To je divný … hmmm … že by nějakej organizátor ? Ale proč má tu pásku na hlavě? Chlapík se ostražitě rozhlíží a pozoruje příliv elfů k pevnosti. Potom dělá dva dřepy a se slovy „letím“ probíhá kolem mě za lehkého mávání rukama. Stojím tam jako idiot s otevřenou hubou. Nemůžu se vzpamatovat. Tohle, že byl nazghul? Ale ty jejich kostýmy sou přece nepřehlídnutelný! Dyk sem je viděl včera v aréně. :-( Já si snad hodím mašli! Krucipísek, mohl sem si seknout do nazghula. :-(

Zoufalá snaha velitelů u Morie zřejmě vede ke snaze skoncentrovat co největší sílu dohromady. Hmmm, tak tyhle starosti skřeti se 175hlavým Mordorem asi nemají.
Bílá hraje vabank…(přesně jako v knize) Rohan a Gondor postupuje na Morii ze svých základen ve směru hodinových ručiček (osou je kopec plný elfů). A prohrává. Neboť skřeti (pochodující taktéž ve směru hodinových ručiček) chvíli po odchodu většiny spojeneckých armád dobíjí v pohodě M.Tirith i Edoras. Že jsme bez věže zjišťuju když utrmácenej slézám z kopce a vidím jak se vevnitř se roztahují nepřátelé. Se sakrováním se obracím na cestu zpět do kopce. Proboha, já nechci základnu na kopci! :-( Z Lorienu se stává márnice lidských národů Středozemě. Aspoň, že nás nerozprášili jako národ. Zůstala nám totiž jedna zástava. Nejmíň 25-30 minut zabírá shromažďování Rohanu. Náš kladivoun (a kytarista) Desgenais zkouší Lorienský buben, ale okamžitě je seřván bíle oděnou bosou Galadriel, že nemá plašit veverky :)))))) Mumlám si pod vousy, že jako na co tady ten buben teda maj?! ;-)
Část Rohanů stále ještě bojuje někde dole ve směru k Morii. Zjišťujeme, že se už 15 reinkarnujem nadarmo, protože nějaký inteligent odnesl naši poslední zelenou vlajkou. Skvělé. Zmatek je také způsoben tím, že Lorienští mají ve věži (mj.) i zelený prapor s bílým vzorem. Komu patří nevím. Tohle všecko nás stojí snad ¾ hoďky hry :-( Nakonec Rohan konečně pochoduje ven z věže a zabočuje doprava dolů, kde se to nehorázně řeže. Hlava na hlavě. Tlačenka. Než se stačíme zařadit do fronty na svého skřeta jsme odvoláni zpátky.
Zajímá mě jaký je stav soutěže -Ulov si svého nazghúla- kterou vyhlásil (a nakonec sám vyhrál) náš vousatý vojevůdce BUZZ. Obchází nás Umbar. Couváme zpět a kryjeme Lorien z boku zpoza bílého pásu. Jenže nepřítel se nemá k boji a vyhýbá se našemu postavení širokým obloukem dolů z kopce. Nakonec se tedy zas řadíme do dobývací fronty.
Chci ucpanou cestu obejít lesem, ale někdo mě okřikuje, že tudy se nesmí. Zkouším tedy druhou stranu, ale zase někdo pindá. Korunu všemu nasazuje někdo kdo „radí“ abychom to obešli. Začínám být opravdu naštvaný a ke všemu se nudím, protože na prudké boje v řadovce o cestu nejsem dostatečně vyzbrojen.(tesáky se prostě do řadovky nehodí) Konečně se naskýtá možnost trochu si bouchnout. Dva nepřátelští štítaři stojí zády ke „zdi“ jakési věže. (tohle místo nedokážu nikdy identifikovat možná je to trpasličí věž?) Nedám na poznámky spolupafátek a du si zafajtit. Klasický útok proti dvěma nepřátelům…končí klasickým koncem. Můj duch se sklesle škrábe do kopečka k reinkarnaci v Lorienu. Tam se dovídám, že temná strana sice rozbourala Rohanskou věž, ale špatným způsobem (kratší trvání než dle pravidel) takže se můžeme vrátit. Z bojiště se ozývá řev. Prsten byl zničen. (nazghulové „mizí“ a jsou z nich obyčejní bojovníci, všichni skřeti -1 život) Přesně jak v knížce … dobro bylo zachráněno „malým“ hobitem, na poslední chvíli. Morálka skřetů jde dolů naproti tomu Bílá je na koni. Teda Rohan se svýma (pouhýma!) 5 určitě +1 kterého dostal prý Gandalf. Vydávám se s malým hloučkem rohanských mrtvol a těžce „raněných“ na zpáteční cestu do naší věže. Provázek vyznačující hradby už zmizel (bourání). Ale zůstalo zde roští takže je tvar pevnosti je dobře poznat. Domnívám se, že obnovení věže už stejně nemá valný význam, protože temná strana je v rozkladu. Reinkarnujem a odcházíme směrem do Mordoru k závěrečným bojům. Tam už nemáme v podstatě do čeho seknout. Všude útočí bílé armády a odpor taje jako sníh. Každý se shání po nějakém skřetovi. Velké davy hledají nějaký cíl.
Na „moři“ se objevuje Umbarský koráb. Hurrrááááá. Bude bitka. Nastává chaotický běh (aspoň pro mě) zpět do Gondoru, kde chcou určitě přistát. Denethor (stále nesoucí zástavu) velí k obsazení vzdálenější Gondorské věže kde je přístav. Loď se zatím blíží k pobřeží sledována chumlem vojáků aliance. Dobíháme do věže a chystáme se k obraně.
Nepřítel se vyloďuje. A … je prompně rozsekán pěchotou na břehu. Achjo, dneska už asi nikoho nesejmu resp. on mě : -)

Bitva skončila. Vyklízíme věž, sbíráme odpadky, vracíme pásky na hlavu, sháníme vodu.
Ufff…moje nohýýýý auuu… Belhám se lesem směrem k vesnici. Cestou zaslechnu, že na louce by měla být řadovka, ale nikdo nikde. Stojí nás tam smutně asi 13. Nakonec si dáme do huby s Trpaslíkama 5na5. Tvrdá řež. Jsou zakutí do železa, mávají obouručními sekyrami a kladivy. Schytám toporem ránu do kolena a do zápěstí. (moje nejbolestivější postižení za celou hru) Padám mrtev do trávy. Po skončení soubojů odcházíme lesem pryč. Cestou vidíme trpasličího krále jak nakládá plátovou zbroj do auta. Chudák. V tomhle bych teda po bojišti trajdat nechtěl :-) Ale vypadalo to nádherně. Při nekonečném zpátečním pochodu klapu do rytmu kokosovými skořápkami. Jízda a la Monty Python. Jeden trpaslík už to nevydrží a žádá mě abych laskavě přestal. Bolí ho hlava v plechové helmici.
Míjíme stateček s překážkami pro koně a… oni tam už jsou! V ohradě stříhají ušima dva nádherní koníci. Rohááááááááááááááááááááááán! Jedině Rohan ! :-) p.s. Hail Theoden king!

Zde můžeš zanechat svůj komentář.

Jméno (*)
Email (Nebude zveřejněn) (*)
URL
Komentář