FILM – Filmové osudy Pána prstenů
zpět na obsah

Když si uvědomíme, jaká je povaha a rozsah Tolkienova Pána prstenů, je nám jasné, že snaha o jeho zfilmování je úkol téměř nadlidský. Imaginární kouzelný svět Středozemě, desítky postav včetně hobitů, elfů, trpaslíků, skřetů a jiných neobvyklých tvorů, spletitý epizodický děj na 1000 strankách – to představuje pro každého filmaře tvrdý oříšek. Navíc je třeba počítat s širokou obcí skalních fanoušků, kteří už samotný pokus o zfilmování kultovní ságy berou jako svatokrádež a jsou hyperkritičtí ke každému detailu, který Profesor pojal jinak, nebo který si oni sami představovali jinak. Není tudíž tak překvapivé, že první seriózní pokus o zfilmování Pána prstenů přišel až v roce 2001, přes třicet let po vydání knihy. A to ještě k natáčení téměř nedošlo.
Tolkien filmaře a Hollywood neměl příliš v lásce, všichni mu připadali jako vydřiduši a nejvíce se děsil toho, že by z jeho knih nadělali animované disneyovky. V jednom z dopisů synovi Christopherovi napsal, že při úvahách o prodeji filmových práv se bude muset rozhodnout, zda zvolí cestu umění nebo hotovosti a že žádná z existujících možností nenabízí ani jedno a tudíž se rozhoduje filmová práva neprodat.
Ale náhlá popularita jeho knih ho katapultovala do nejvyšší daňové kategorie, což v Británii znamenalo odevzdat 95 procent svých příjmů do státní pokladny. V té době ho oslovil slavný nezávislý filmař Saul Zaentz, a nabídl mu za práva na Pána prstenů 10 000 liber. Proti vůli svého syna Christophera profesor v nesnázích prodává svou duši hollywoodskému ďáblu.
Režisér Ralph Bakshi natočil pro Saula Zaentze první díl animované verze knihy, ale jeho podivný hybrid mezi experimentálním filmem a disneyovkou v kinech propadl tak zoufale, že se Zaentz rozhodl druhý díl vůbec nenatočit. Pán prstenů získává v Hollywoodu punc nezfilmovatelného díla a cestu k němu navíc blokují nehorázné finanční požadavky Saula Zaentze. „Čekal jsem, až přijde nějaké velké studio s velkým režisérem a realisticky velkým rozpočtem,“ říká Zaentz.
O velké režiséry nebyla nouze. Do fronty tvůrců, zajímajících se o tuto látku, se zařadili ti největší z největších. Vedle Stevena Spielberga zde stojí ještě pozdější režisér Gladiátora Ridley Scott, John Boorman po neúspěšném pokusu o Pána prstenů natočil aspoň Excalibur. S myšlenkou zfilmovat Pána prstenů si pohrával také tvůrce Hvězdných válek George Lucas či mnohooscarový Francis Ford Coppola.

FILM – Peter Jackson na scéně
zpět na obsah

Ze všech režisérů světa byl Peter Jackson zřejmě tím posledním, kdo by mohl pomýšlet na zpracování Tolkienovy epopeje. Neznámý režisér z Nového Zélandu natočil pouze několik malých a hodně divných filmů – dva bizarní béčkové horory s výmluvnými názvy Vesmírní kanibalové a Živí mrtví a jeden „normální“ film o dvou lesbických dívkách, které zavraždí matku jedné z nich. Kdyby se Tolkien dozvěděl, že právě tento člověk bude točit jeho celoživotní dílo, nejspíš by jej trefil šlak.
Ale Pán prstenů přece vypráví o tom, že největší hrdinové někdy bývají ti malí, od nichž se to nejméně čeká. Tím jediným, kdo je schopen zachránit Středozemi a zvládnout nesplnitelný úkol, je malý, sympatický baculatý hobit Frodo Pytlík. A hrdinou našeho příběhu je zase sympatický a baculatý Peter Jackson, který dorostl do výšky 171 centimetrů a prohlašuje se za hobita.
Nadšený Tolkienův fanoušek Jackson získal od Zaentze filmová práva výměnou za peníze na dokončení Zaentzova Anglického pacienta, který se ocitl v finančních nesnázích. Hned se však proti němu postavila mocná skupina podporovaná Spielbergem, Lucasem a dokonce Christopherem Tolkienem, která měla dost peněz a ILM, nejlepší firmu na digitální efekty. Peter Jackson se však nevzdal; malé studio New Line Cinema se s ním rozhodlo vést válku proti velkým. Dalo dohromady všechny své finanční prostředky a vrhlo se do obrovského projektu. „Pokud by se film nepovedl nebo natáčení přerušilo, mělo by to pro nás fatální následky. Náš osud byl v Peterových rukou,“ přiznal později šéf New Line Cinema. Tehdy studio všichni odepsali a potichu se začalo připravovat sloučení společnosti s Warner Brothers.

FILM – Natáčecí maraton
zpět na obsah


Jenže krach se nekonal. Následoval výkon, který nemá v dějinách filmu obdoby. Největší film, který v Hollywoodu vznikl, tak nakonec není obvyklým produktem chladných kalkulací a marketingových studií. Ale dílem lásky k fantasy a nadšení.
Jacksonovi se podařil husarský kousek – rozhodl se natočit všechny tři díly knihy (a tudíž zrealizovat tři filmy) najednou. Jednak proto, aby ušetřil peníze a také proto, že mu přišlo nespravedlivé, aby diváci šli do kina s tím, že možná nikdy neuvidí pokračování populární ságy. „Měl jsem pocit, že všechny tři díly Pána prstenů vyžadují, aby vznikaly společně. Vyplývá to z jejich epické podstaty,“ řekl. Realizace stála Jacksona i s přípravami sedm let života, které přežil snad jen díky vlastnostem typickým pro hobity – houževnatostí, vytrvalosti a nutností mít všechny problémy hezky vyřešené. Navíc má vzácný talent točit filmy, které vypadají výpravněji, než by odpovídalo jejich rozpočtu. Společnost New Line Cinema sice vložila do Jacksonových rukou astronomických 190 milionů dolarů, ovšem když si uvědomíme povahu díla a fakt, že za ně Jackson natočil celé tři dlouhé filmy, není to zase tak mnoho. Jeho rodný Nový Zéland mu poskytl laciné podmínky pro realizaci a přírodní kulisy, které by v Hollywoodu musel vyrábět počítač. Měl tak k dispozici neuvěřitelně různorodé scenérie (samozřejmě za vydatné pomoci trikařů), od pohádkových luk přes nekonečná jezera po zasněžená pohoří a tak uvidíme „skutečný“ Hobitín či Mordor : „Vážně jsme to všechno našli. Vypadá to, jako by pan Tolkien psal svou trilogii kdysi u nás na prázdninách,“ vyjádřil se režisér. A díky tomu, že většina štábu byli Novozélanďané, ušetřil i na mzdách.
Na Novém Zélandu zorganizoval Peter Jackson patnáctiměsíční natáčecí maraton, během něhož natočil materiál na všechny tři díly trilogie, čímž se stal zřejmě nejefektivnějším filmařem současnosti. Pro natočení celé trilogie bylo použito celkem 100 různých oblastí, přičemž tým pod vedením režiséra Jacksona vystřídal celkem 350 natáčecích míst, z nichž mnohá byla větší než několik městských bloků. V průběhu natáčení tak producenti ke komunikaci používali satelitní telefony. Jackson nejednou řídil pět štábů na pěti místech pomocí telekonference. Krom toho bylo každý den využito služeb minimálně pěti vrtulníků, tisíce zbraní a dalších podstatných částí bohatého života Středozemě. Herci a kompars byli například odění do celkem 15 tisíc různých kostýmů a bylo použito na 50 000 jiných rekvizit, včetně umělých chlupatých hobitích nohou či špičatých elfích uší.

FILM – Vznik fantastického světa
zpět na obsah

Pro film bylo nutné vytvořit fantastický svět, který nikdo nikdy neviděl, o kterém má však mnoho fanoušků své jasné představy. Aby toho bylo dosaženo, byli k projektu přizváni ti nejpovolanější: nejoblíbenější ilustrátoři Tolkienových knih, John Howe a Alan Lee. Filmaři s nimi konzultovali výtvarnou stránku filmu; mnohé scény byly dokonce vytvořeny jako co nejpřesnější kopie populárních ilustrací. Bylo nutno najít kouzelný zlatý les a postavit královská města. Filmaři vysušili bažinu a na jejím místě postavili hobití nory; jindy vytvořili město na hoře, na níž je přístup jedině helikoptérou. Hobitín bylo nutno začít připravovat asi rok před natáčením, aby tráva a rostliny mohly vyrůst a aby pak všechno vypadalo přirozeně. Na stromy bylo přilepeno na 250 000 umělých dubových listů, které byly jednotlivě připevněny na pravé stromy, které tak vypadaly plnější a zelenější.
Na filmu pracovalo mnoho zaujatých a nadšených fanoušků Tolkienova díla (včetně samotného režiséra), pro něž byla kniha biblí a kteří v ní neustále listovali a hledali příslušné pasáže, aby nedošlo k odchýlení od Tolkienových představ. „Neustále jsme se odkazovali na knihu, nejen při psaní scénáře, ale i při vlastní výrobě filmu,“ tvrdí Jackson. „Před každou natočenou scénou jsem si přečetl příslušnou část v knize, stejně jako herci.“ Tak například bylo nutné přetočit několik scén, protože v nich Gandalfovi chyběla stříbrná šála. New Line Cinema zaměstnalo odborníky na všechny možné i nemožné věci – jedni se snažili vytvořit kroužková brnění co nejvěrnější popisu v knize, další přemýšleli, jak přimět žížaly, aby prchaly před Prstenovými přízraky, což mělo ilustrovat, jak se vše živé děsí nemrtvých králů. Někteří lidé učili herce jezdit na koni, jiní je učili bojovat nebo je seznamovali se základy elfské gramatiky. Štáb vytvořil na Novém Zélandě jakousi komunitu. Většina náležitostí – od střižny až po maskérnu – byla na dosah, a mohl tam každý. Přes 300 členů štábu, několik desítek herců a tisíce komparsistů se proměnilo v jakési kočovné bratrstvo, poháněné zapáleným režisérem. „Peter byl jako malý kluk v cukrárně,“ vzpomíná jeden z herců. „Vymyslel si nějakou scénu a byl z ní nadšený ještě půl dne!“

<<< =11= >>>