TolkienCon 2026

Vložil/a: Archimedesfort1 Do rubriky Akce, Jiné Akce 27. ledna, 2026 | 23x prohlédnuto.

V Praze 24. až 26. 1. 2026 k. l.

Vážené elfky, lidské ženy a dívky, trpaslice, hobitky, skřetice a entky; Drazí elfové, druhorození muži a chlapci, trpaslíci, hobiti skřeti a entové, jakož i valar, maiar a istari,

je mi ctí informovat vás o proběhlém TolkienConu 2026, kterýžto se odehrál v Gondoru (čti Praze) výše zmíněných dní krajského letopočtu. Důvěryhodné zdroje odhalují, že tento již 22. ročník se odehrál v hojném počtu, včetně nemalých zástupů obyvatel vzdálenějších končin Ardy či těch, kdož na tento festival zavítali dosud poprvé. Ctěný čtenář jistě omluví, že program, na kterém jsem nebyl přítomen, jen krátce zmíním.

Mým prvním programem, jakož i velice pěkným a tradičním (druhým) zahájením byl koncert Poetického hudebního společenstva. Při jejich koncertu nastal historický okamžik, zazněly totiž všechny tři hobití hospodské písně v jediném koncertu. Jaký to krásný důkaz panujícího přátelství mezi Gondorem a Krajem. Nebyli jsme při koncertu ochuzeni ani o vysílání Ereborského rozhlasu práce, z něhož zněla píseň o trpasličím budovatelském umu ve Středozemi, zmiňme alespoň Obnovu města Dolu, vykování nové brány pro Minas Tirith z mithrilu a oceli nebo nesmírně náročnou sanaci Morie, také známé jako Khazad-Dûm.

Následoval koncert Mluvícího šutru s písněmi o Whiskey (hobiti zajásají), neuvěřitelně krátká a nesmírně krátká smutná píseň nebo překrásná píseň o španělských ženách. Z koncertu jsem utíkal na bardské vystoupení Máši Vrány Súrendil, která hrála na kytaru netradičního tvaru, co se ladí docela sama. Máša začala pásmem tří písní inspirovaných lidskými lidovkami. První z nich byla hospodská hobití píseň (už čtvrtá tento den) Před nazgúlem za nazgúlem. Třetí byla proslulá a známá númenorejská Enedwaith. Písně se linuly a došlo i na pásmo nešťastných žen ve Středozemi, z nichž byla z důvodu oslepujícího a zlého dechu temného pána Morgotha zastoupena pouze Aredhel (píseň V Nan Elmoth), Nienor Níniel bohužel musí plakat v řece. Po pohádkové písní Hloupý Honza – akorát že tam nebyl Hloupý Honza, pokračovalo pásmo nešťastné Středozemě písní Sestřenko. Tu nezpívá žena, nýbrž elf Maeglin v náruči, teda, chtěl jsem říct v zajetí skřetích stvůr. Závěr tvořila dvojice písní: Píseň o loučení a odplutí na západ a pak veselá píseň, aby představení nekončilo smutně.

Závěrem dne pak Galadriel četla humornou prózu o sedláku Jiljím z Oujezda: O jeho střelbě na obra a boji s drakem jakož i o Boji na oujezkém mostě a kterak se Jiljí králem stal. Čest a slávu jeho psu Chňapovi. Čtení to bylo opravdu humorné a kdo neslyšel, o mnoho přišel. I tak si alespoň může přečíst prózu sám. Dokonce se při čtení povedlo vyhnat Warhammer 40k herní přednášku dolů do sklepení ke skavenům.

Na přelomu dní pak skupina přátel znovu využila akustické vlastnosti schodů ke svému koncertu, který pokračoval až ke třetí hodině ranní. Z písní, co zazněly, zmíním alespoň Když perlík zní a hlavně píseň Předák – o vrchním důlním plavčíkovi, co se po prokopnutí dna podzemní řeky plavil skrz Khazad-Dûm až před trůn Durina III.

V době, kdy už bylo možné říci, že noc minula a ráno je tu, jsem váhal, zda-li jít na přednášku o nesmrtelnosti ve Středozemi nebo na přednášku-výlet po tolkienovských místech Spojeného království. A prozradím čtenáři, že to nebylo poslední váhání. Nakonec vyhrála přednáška-výlet nad rozpravou o nesmrtelnosti. Navštívili jsme kdysi venkovského předměstí Birminghamu, nyní úzkého parku kolem řeky třeba s Sarehole Mill, dvěma věžemi (malými) Birminghamu nebo Moseley Bog and Joy’s Wood – možnou předlohou Fangornu. Při této přednášce jsme procestovali také Edbaston, kde se Tolkien setkal s Edith Bratt a Oxford, kde jsme se dozvěděli o přátelské rivalitě mezi kolejemi (1. p. j. č. v originálu College), hospodách, kde se scházeli po ránech Inklingové Eagle & Child a Lamb & Flag, Pokračovali jsme nejstarší botanickou zahradou ve Spojeném království a cestu jsme ukončili u hrobu J. R. R. Tolkiena a jeho ženy Edith, ke kterému jsme dostali díky turistickým ukazatelům na hřbitově přítomných.

Mým dalším programem, kvůli kterému jsem však musel obětovat Tolkienovské samizdaty, byl křest již čtvrtého alba Falešného společenstva Húrinovy děti, které je ze stále nejdelšího představení FS co do počtu písní, co do skutečné délky je pak druhé. Zde prvenství získalo letošní představení Válka hněvu s délkou 3,5 hodiny. Na tomto křtu se poslouchaly ukázky a bylo možné zakoupit či si vyzvednout své album. Zároveň přítomní fanoušci poměrně přesvědčivě vyjádřili zájem, aby další album byl Pád Doriathu.

Poté, co odezněl čas mé obědové přestávky i času vyhrazeného pro socializaci, zavítal jsem na přednášku o Eärendilovi do medvědí koutku, kde jsem se i zúčastnil elfí slavnosti Obnovení ohně plné zpěvu, kde jsem vyslal na mořskou pouť svou loď (čti položil na hladinu vody ve velké kovové misce papírovou loďku, co jsem poskládal.) a přiložil své poleno (čti sirku) do vatry, která na konci vzplála.

Poté už nastal čas na představení Falešného společenstva: Válku hněvu o třech dějstvích a dvou přestávkách. Které snad již brzy najdeme v playlistu Falešného společenstva na YouTube. Představení to bylo velmi dlouhé, ale opravdu pěkné, zakončené několika potlesky. Publikum včetně mě bylo tak nadšené, že nechtělo přestat tleskat, několikrát. A poznámka na okraj: Podle představení FS by se daly, jak zaznělo jednou na letošním TolkienConu, rozlišovat jednotlivé ročníky TC, minimálně ty novější, nebo snad ne?

Z Koncertu skupiny Marta a Rasputin jsem nakonec kvůli velkému zpoždění příprav nic neměl. Ale podle mých zdrojů to byl koncert velmi pěkný a navíc je nahraný, tak třeba se mi poštěstí objevit záznam.

Následně jsem navštívil bardské představení Lennonky, kde jsem se dozvěděl smutnou, leč pochopitelnou skupinu, že mé oblíbené písně z jejího repertoáru Eruovy děti a Naším cílem západ se Lennonce ohrály a nějakou dobu je hrát nebude. I tak to ale bylo velmi pěkné vystoupení, na kterém zazněly hned tři skřetí písně.

A i tento rok došlo na tradiční zpívání písní nejen Falešného společenstva dlouho do noci, při kterém bylo vskutku vtipné pozorovat interakce mezi členy FS při různých písních. V pozdějších nočních hodinách pronikaly mezi písně diskuzní části. Tuto krásnou část programu jsem Eružel v zájmu kvality mé přednášky ten den opustil lehce po čtvrté hodině ranní.

V deset ráno pak začal psychologický horor tvůrčího dua Tom a Irith: představení Dítě stínu o Maeglinově zajetí v Angbandu. Bylo to vskutku povedené představení, škoda jen, že se odehrávalo ráno a ne večer, jak původně plánovali vystupující.

Závěrem jsem se zúčastnil ještě přehledové přednášky o deskovkách inspirovaných dílem JRRT a přednesl svůj příspěvek k programu – přednášku o digitalizaci fanzinů SPDPJRRT. O té se však čtenář dočte v jindy v jiném článku.

Celým TolkienConem nás provázely Umělecká ulička, Komárkovo knihkupectví, 4ajovna lovců draků a Hráčské doupě s deskovkami od MindOK. Taktéž se hrála pod Akamurou Dračí hlídka a konala se šermířská utkání v larpovém šermu.

Program, který jsem dosud nezmínil:

Přednášky: Warhammer 40K: Rogue Trader, Cardinal Vices in Middle-Earth: prezentácia knihy, Jak vytvořit Mallorn aneb Geneticky modifikované organismy, Tolkien a Fanfikce, Tolkienovy stromy jako kosmická hrůza, Zbojníci – od Túriny po Nikolu Šuhaje, jak začít LARPit?, Klingon ve středozemi, Temná fakta Středozemě, Videoherní urbanistika a Okcitánie – země rytířů trubadúrů, kacířů a koček.

Tance: Balfolk – Taneční rej a Historical Dance Workshop

To byl TolkienCon 2026, kéž je stejně skvělý i další ročník – TolkienCon 2027.

Ondřej Archimedesfort1

Drobná galerie:
Koncert PHS:
koncert_PHS