První ze série sepsaných přednášek z TolkienConů a výsledku mého bádání ve všem, co se hobitů týče.
Irith
Jak asi víte, slovo hobit vymyslel Tolkien jednoho nudného odpoledne, kdy opravoval písemky a na okraj jednoho papíru si načmáral: „V jisté podzemní noře bydlel jeden hobit“. A toto slovo, tento hobit byl vlastně na počátku celé pozdější hobití tetralogie (myšleno samozřejmě Hobit a Pán Prstenů). A protože hobitem začal sám profesor, začneme jím i my. Kde se ono podivné slovo, hobit, vzalo a co znamená? Abychom ale mohli začít, je nutné uvědomit si jednu velice, ale opravdu velice důležitou věc. Vlastně dvě věci. Jednak to, že Tolkien postupoval při vytváření svých světů jaksi opačným způsobem než většina lidí. On jako první vymyslel jméno a až potom příběh, který se měl k onomu jménu vztahovat. Takže jako první vymyslel jméno hobit a až pak vlastně zjišťoval, co nebo kdo by to hobit mělo být a jakou to vlastně má úlohu v příběhu.
A druhá, neméně důležitá věc. Tolkien se na svůj příběh díval jako na starou legendu, která má jména hlavních představitelů zapsaná ve starobylém jazyce. Sám sebe proto stavěl spíše do role překladatele, než spisovatele. Z toho vyplývá, že skoro všechna jména tak, jak je známe my, jsou jen anglickým překladem původních starobylých jmen.
Teď už víte dost, abyste se mohli pustit do čtení následujících řádků.
Pokud se to vezme ze stránky čistě Středozemské, dá se zjistit, že hobit je zkratkou jména holbytla, v překladu stavitel nor. Toto jméno dali Statové a Plavíni svým příbuzným Chluponohům, evidentně podle zvyku budovat si jako příbytky prostorné nory.
Ale protože Tolkien měl málokdy pro slovo jen jeden váznam, je nutné otočit stránku a pokračovat v pátrání dál. Hobit a tedy holbytla je vlastně jen jakýmsi anglickým překladem původního jména v západštině. To původně znělo banakil, tedy půlčík. Banakil je odvozeno od bana- což znamená poloviční.
Samotní hobiti přitom sami sebe označovali úplně jiným jménem. A to kuduk. Ano, tím kuduk, co naše Dračí Doupě zprznilo do podoby jakéhosi křížence mezi hobitem a trpaslíkem (což považuji za velezradu).
Toto slovo kuduk nemělo jinde obdoby. Smělmír Brandorád ale ve svých spisech uvedl, že Theoden užil při rozmluvě s ním slova kûd-dûkan, tedy obyvatel nory. Je tedy pravděpodobné (protože hobiti měli jazyk spřízněný s jazykem Rohanským, o čemž bude řeč později), že kuduk je stejně jako hobit redukovanou formou slova kûd-dûkan, tedy holbytla.
Aby byl zmatek dokonalý, musí se ještě zmínit, že lidé označovali hobity jako půlčíky (halflings), zatímco elfové jim říkali periannath, co znamená úplně to samé. Jinak, Periannath je množným číslem slova perian. A několik hobitů dohromady (ne označení pro celou rasu ale pro pár jedinců) by bylo periain. Toto jméno pravděpodobně pochází od severních Dúnadanů, kteří kolem roku 1050 Třetího věku konečně hobity objevili. Per- pak znamená polovina (jaké překvapení). Zajímavé je, že toto označení periannath – půlčíci bylo poměrně přesné, protože tehdejší númenorojci byli o něco vyšší než v pozdějších letech a narazili na nejmenší rasu hobitů – Chluponohy, kteří dorůstali snad skoro přesně poloviční výšky jako vysocí muži. Ještě dodám, že forma množného perian je sindarsky, kdežto quenyjsky by to bylo periand.
A pro úplnost musím dodat, že hobitům se jinak též říkalo Malý lid a to zejména v Hůrce, kde žili lidé (Velký lid) a hobiti (již zmíněný Malý lid) vedle sebe.
Když už tedy máte jakž takž jasno ve Středozemské interpretaci tohoto pozoruhodného slova, podíváme se na tu naší, která je podstatně… složitější. Slovo hobit se sice dá označit za spontánní výkřik znuděné mysli, ale když se od tohoto výkladu zkusíme oprostit, dá se zjistiti, že hob- je německá předpona s významem malý. Ale to není všechno. Okolo tohoto slova se dá zjistit spoustu zajímavých věcí. Hob má totiž doopravdy hodně významů. Samcem fretky počínaje (tedy obyvatelem nory), kolík na známou hru „házení kroužků“ pokračuje a po plotnou (ano, označení plotny), kterému se mimochodem jinak říká ring, skonče.
Teď sem uvedu menší kolokace k významu slova hob, potažmo hobit.
Hobnob znamená popíjet a klábosit, hobbyhorse byl středověký lidový tanečník a hobble znamená zmást či překážet. Hoblike pak znamená přihlouplý či neotesaný, hobnail je vekovan a hobby koníček. To pochází z francouzského hobet a latinského hobetus, tedy lovecký sokol. Hobit je houfnice a hobel šíp. Hobiler pak středověký vyzvědač a hobblehedoy napůl chlapec napůl muž.
Tohle je jen krátká ukázka toho, co možná Tolkiena inspirovalo na vymýšlení postav hobitů, protože tohle všechno jsou jen konspirace a potvrzené není vůbec nic.
Je toho na vás moc? Ale přesto to nemůže být složitější, než spojitost s mytologií. Hob je prastaré welšské označení pro jakéhosi malého kudrnatého skřítka s velkýma nohama a nápadnou schopností zmizet, který žil na farmách a pomáhal tam lidem s domácností. (v podstatě se jedná o domácí skřítky, jak je popsala Rowlingová v Harrym Potterovi). Pojmenován byl podle krbu, kterému se tedy říkalo hob. Hob je také označení pro skupinu dobromyslných skřítků, kteří žijí v norách (doteď se v Anglii různým místům říká Hob Hole). Jinak hob se také občas překládá jako brownie, goblin či boggle.
Jakousi obdobou Hob jsou Hobgoblini. To jsou opět domácí stvoření, ovšem trochu zlomyslná a ne vždy úplně přátelská. Jejich jméno mimochodem v překladu znamená něco jako elf-skřet :-). Ale je otázkou, nakolik se toto jméno může vztahovat k hobitům, protože hobgoblins byla v Tolkienově podání jakási odrůda větších skřetů, skurutů.
A Hobgoblinům, abychom toho neměli málo, se také jinak říká Půkové, Puck. Koho vám to připomíná? No ano, púkely. O tom ale bude řeč později, protože to do této kapitoly tak úplně nepatří.
Takže Hob, či Hobgoblin v jiné variantě též Puck je skupina skřítků, dle některých pramenů zlých, dle mnohých dalších dobrosrdečných, kteří mají spoustu vlasů, velké nohy a žijí povětšinou v norách.
Dle dalších pramenů existují ještě dvě další inspirace pro slovo hobit a samotné hobity. Jedním z nich je kniha Lewice Sinclaira – Babbitt (o pohodlném, hodném a milém americkém úředníčkovi) a pak spis Edward Wyke Smithe, se zvučným anglickým jménem The Marvellous Land of Snergs.
Tito Snergové zřejmě byli jakýmsi předobrazem hobitů. Jednalo se o malá, přátelská a chlupatá stvoření se jmény jako Gorbo či Bilbo. Tolkien sám napsal, že The Marvellous Land of Snergs byla knížka, kterou jeho děti naprosto zbožňovaly a Snergové byli „Nevědomý předobraz hobitů“ zatímco o Babbittovi pak řekl, že „slovo hobit může mít spojitost se Sinclairovým Babbittem, který si stejně jako hobiti naplno užívá komfort domova“.
Nyní už víte vše potřebné na úvod a můžete se pustit dále, do dalších tajů hobitů a hobitích zvyklostí.
Tags: Hobit, hobitosloví, původ, slova
1 komentář
Zde můžeš zanechat svůj komentář.