11
Dub

Geografie kontinentů Ardy

   Vložil/a: Irith   Do rubriky Historie Středozemě | 381x prohlédnuto.

Geografie kontinentů Ardy – Šárka Škorpíková

Tento článek je souhrnem stejnojmenné prezentace z lednového Tolkienconu 2017. Nechť je pomůckou všem, kteří chtěli vždy vědět, co se skrývá za okraji mapy onoho známého výseku Středozemě, ale také všem, kteří v hlubinách internetu nalezli nejrůzněji zpracované, avšak navzájem si neodpovídající mapy světa J.R.R. Tolkiena. Nebudeme se podrobně zabývat příběhy ani udávat letopočty, spíše se celkově podíváme, jak Tolkienova Arda měnila svou tvář v průběhu věků. Bohužel nemohu být s vámi, abych vám na mapě přímo ukazovala to, o čem se můžete v článku dočíst, proto doporučuji si co nejčastěji očima srovnávat text s nejbližší příslušnou mapou.

Přednášku i tento článek zpracovala, sepsala a obrázky našla Šárka Škorpíková – http://cinealton.blog.cz/

Vycházet budeme především z těchto zdrojů: -Silmarillion (J.R.R.Tolkien) -Atlas Středozemě (K.W.Fonstad) -stránka arda-maps.org -stránka http://tolkiengateway.net/wiki/Category:Maps_of_Arda (první dva obrázky map a pak 5 obrázků na konci článku)

V prvé řadě je třeba zdůraznit, že svět, v němž se odehrává děj Pána prstenů a Silmarillionu, se nenazývá Středozem. Středozemě je pouze kontinent. Celému světu se říká Arda.

Zadáme-li do vyhledávání google „Tolkien Arda original map“, narazíme mimo jiné na výše uvedený obrázek. Věnujme mu na okamžik pozornost. Mnozí z nás snad budou překvapeni, ba i zděšeni, že právě takto si profesor Tolkien představoval svůj vlastní svět. V těžko rozluštitelné změti popisků přečteme snad jen „Dark Land“ nebo „Hither lands“. Poznáváme modré vodní plochy, několik kontinentů, jeden připomínající Afriku. Ale kde je ta naše Středozem, kde je Beleriand? Kam máme situovat naše známé příběhy?

Druhá mapa. Opět originální, opět podivná. Přečteme toho však již o něco více a můžeme si začít vytvářet souvislosti.

Příběh Ardy začíná ve chvíli, kdy Eru Ilúvatar, nejvyšší bytost příběhů této Tolkienovy mytologie, povolá mocné duchy Valar, aby s pomocí menších mocných duchů Maiar (mj. Gandalf, Saruman, Melian, Arien, Sauron a další) vytvořili svět, v němž se posléze budou odehrávat osudy elfů, lidí a dalších tvorů. Valar se dávají do práce. Každý z nich má „talent“ na něco jiného – Aulë řídí geologickou stránku věci, Varda obstarává světlo, Ulmo vodstvo, ale třeba Mandos má moc v tajemství smrti atd… Společnou prací tento nový svět, Arda, dostává přibližně takovouto podobu:

Jenomže práci čtrnácti Valar sabotuje jeden z nich – odpadlík Melkor, oplývající bohužel největší mocí ze všech.

Popišme si, co vidíme na mapě. Jde o pohled shora na plochu Ardy, nikoliv globus, jaký známe z příkladu naší Zeměkoule. Světové strany jsou orientovány stejně (nejspíš na rozdíl od např. elfských map – ty mohly být orientovány „západem na sever“). Zcela na západě, č.1 , leží Aman. Velký kontinent, v němž se později ustanoví„blažená říše“ čili „Valinor“. Ten je od prostředního kontinentu oddělován velkým mořem Belegaerem (č.2). Velký prostřední kontinent tvaru prohnutého pásu – to celé je naše Středozem (Endor, č.5). Na východ od ní už se nachází jen velký východní kontinent, Oronto (č.4) a tyto dvě pevniny od sebe dělí úzké Východní moře (3). Mocní Valar si nejprve za své sídlo vybrali krásný Almaren na ostrově v oválném jezeře v srdci Středozemě (č.10) . Sem dopadalo světlo obou velkých lamp, jižního Ormalu a severního Illuinu (6,7), stvořených samotnými Valar k osvětlení celé Středozemě dávno předtím, než se na obloze objevily Slunce s Měsíc. Avšak na sever světlo nedopadalo. Zde si Melkor zřídil svou první velikou pevnost Utumno (Udún) (č.9) ve stínu Železných hor (Ered Engrin, č.8) – tyto hory sám vyzdvihnul. O žádných dalších horách nemáme z počátku věků zprávy, ačkoliv je pravděpodobné, že již existovaly.

Melkor ze své pevnosti tajně sleduje dění ve Středozemi. V nestřežené chvíli zapřičiňuje pak pád obou lamp. Sídlo Valar v Almarenu zaniká a v místech, kde stály lampy, objevují se dvě obrovská oválná jezera. Jak naznačuje Kniha ztracených pověstí, mohly jezera vzniknout z roztopeného ledu – sám Melkor totiž podle jedné verze příběhu chytrácky navrhl ostatním, že sloupy lamp vyhotoví sám z jakési krásné průhledné hmoty. Pak mu zbývalo jen čekat, až sloupy roztají a povolí. Je však také možné, že se voda do jezer vlila z okolních moří.

Nyní již máme před sebou Ardu podobnou Tolkienově druhému vyobrazení, uvedeném v článku. Mapa je podrobnější, opět si tedy jednotlivé zajímavosti očíslujeme a popíšeme.

Velká jezera (1,2) se nazývají Helkar a Ringil – nesou tedy jména pilířů zaniklých lamp Illuinu a Ormalu. Dále si všimněme horstev. Po všech čtyřech stranách Středozemě najdeme nějaké pohoří. Modré hory (Ered Luin) na severozápadě jsou prakticky jediné, které se staly dějištěm pozdějších příběhů. Dále na severovýchodě jsou Rudé hory, jihozápadě Šedé a jihovýchodě Žluté hory. Na středovýchodě Středozemě spatřujeme oblouk Hor větru, obepínajících zemi Hildórien. Právě toto místo bylo zvoleno, aby se zde probudili lidé. Jak ale uvidíme za chvíli, věc bude složitější.

Prozatím pohleďme ještě na sever Středozemě, kde si Melkor buduje druhou pevnost – Angband, již na jihu od Železných hor. Zprvu zde sídlí Sauron, ale po dobytí a vyklizení Utumna se do Angbandu stěhuje i Melkor.

V Amanu, kam se přesídlili Valar, vzniká za horami Pelóri jejich střežená říše Valinor. Pelóri jsou nejvyšším horstvem Ardy, nejvyšší vrchol se nazývá Taniquetil. Valar sami hory vyzdvihli až po svém usídlení se v Amanu. Postavili pak město Valmar a za jeho branami rostly dva velké stromy – Laurelin a Telperion, aby rozlévaly světlo po celém Valinoru. Pozorný čtenář tedy tuší, že v cípech Amanu ležících před Pelóri tolik světla nebylo…(Tyto země se nazývají Araman na severu a Avathar na jihu)

A protože i nyní mají Valar snahu udržovat Ardu souměrnou, tak i ve východním kontinentu zdvihají vysoké hory, později nazývané Hradby Slunce. Musely mít tehdy jiný název, neboť Slunce ještě neexistovalo.

Poslední, co je dobré si uvědomit v této situaci – tam, kde se mořské vody dotýkají jakési hranice obyvatelné Ardy, nachází se ledová tříšť.

Arda čeká na příchod Elfů (Quendi), prvních Ilúvatarových dětí. Valar se pokoušejí zpacifikovat Melkora a připravit Ardu tak, aby se v ní elfové mohli bezpečně pohybovat.

Bohužel to není vůbec lehké. Při bojích s Melkorem dojde k rozsáhlému narušení Středozemě.

Jak vidíme, pás Středozemě se dělí na dva kontinenty, do pevniny se zakousává moře a Belgaerský oceán se spojuje s Východním mořem. Jižní jezero Ringil zaniká, stejně jako Helkar se nejspíše (částečně) vylévá do okolních oceánů. Jižní kontinent je v Tolkienově díle popisován jako „Dark land“. Území připomínající Afriku se později stane přibližně oblastí Haradu. Valar si nyní nechtějí dovolit obnovovat souměrnost v Ardě, neboť hodina probuzení elfů se citelně přiblížila a Valar sami nevěděli, kde přesně k němu má dojít. Jinými slovy nechtěli narušovat a trhat kontinenty v místech, kde by pod zemí mohli elfové čekat na probuzení.

Co se týče severního jezera Helkar, jeho osud není zcela jist. Za chvíli se dozvíme, že právě na jeho březích se mají elfové probudit – bájné jezero Cuivienen má totiž být zátokou Helkaru. Helkar tedy musí v nějaké podobě ještě existovat – buďto stále ve formě jezera, ač menšího, než původně, nebo v podobě obrovské mořské zátoky. Zde bereme v úvahu spíše první možnost.

Zde máme žlutobílým sluníčkem naznačeno místo probuzení elfů. Ti se záhy vydají na západ, na pozvání Valar do Valinoru. Naráží však na překážku a tou jsou relativně nově vzniklé Mlžné Hory (Hithaeglir), vyzdvižené Melkorem jako zátaras proti jízdě lovecké družiny Valy Oromëho, jenž ve Středozemi jezdil lovit Melkorovy nestvůry. Po příchodu k Mlžným horám se někteří elfové rozhodli zůstat pod nimi, jiní pokračovali dále. Dlužno dodat, že Mlžné hory jsou již v Hobitovi brány jako „zlé“, plné skřetů. To pod nimi dřímal Balrog, to ony nepustily družinu Prstenu přes průsmyk, to v nich ležel Gundabad a také Angmar k nim těsně přiléhal.

Ještě jedny hory nás budou zajímat, a to Hory větru. Co se s nimi stalo po rozlámání Středozemě? Pravděpodobně se posunuly o kus severněji. Není jisté, v jaké podobě se zachovaly. Na výše uvedené mapce najdete oranžově označený Hildórien, kde se pak po značně dlouhém čase probudí lidé.

Další mapa naznačuje minimální možný lesní pokryv Středozemě.

Kdo chce, může porovnat tuto mapu se Silmarillionskou mapou Beleriandu nebo s klasickou výsekovou mapou Středozemě. Jako orientační bod může posloužit ostrov Balar v balarské zátoce anebo Mlžné hory. Napovím ještě, že pozdější Mordor je stále ještě pod vodami Helkarského moře.

Elfové se vydávají na cestu na západ.

 

Když narazí na východní pobřeží Belegaeru, je třeba dopravit je přes moře. K tomu byl v historii Ardy několikrát použit ostrov v balarské zátoce, na nějž se zástupy nalodily a přeplavily se k Amanu.

Když se situace relativně ustálila, v balarské zátoce zůstal už jen malý odštěpek původního ostrova a tento ostrůvek později nesl právě ono jméno Balar. Zbytek velkého ostrova zůstal natrvalo ukotven jako jakési předměstí Valinoru. Dostal jméno Tol Eressëa a v Tolkienově mytologii sloužil jako mezistupeň Středozemě (obyčejného světa) a Valinoru (země neumírajících). S nejvyšší pravděpodobností hostila Eressëa Bilba, Gimliho, nebo třeba lidského mořeplavce Eriola (Kniha ztracených pověstí). Eressëa byla však osídlena především elfy. K umožnění komunikace mezi ní a horami ohrazeným Valinorem vytvořili Valar proluku v pohoří Pelóri,kudy bylo možné projít. Tímto průsmykem Calacirya pronikalo světlo Dvou stromů. Narozdíl od této mapy, pravděpodobně se průsmyk nacházel spíše severně od hory Taniquetil. Také toto území bylo brzy osídleno – vzniklo zde slavné elfské město Tirion.

Melkor reaguje. V místě své pevnosti Angbandu zdvihá tři zlověstné sopečné štíty Thangorodrim.

Valar také reagují. Ještě více vyvyšují Pelóri a dávají jim podobu téměř kolmých skalních stěn, obrovských útesů čnících nad mořem. Brána do Valinoru je ohrazena i na moři – vzniká síť očarovaných ostrůvků, v nichž má každý nepovolaný jedinec uvíznout a ztroskotat daleko dřív, než se dostane k Amanu.

Opět přichází Melkorova chvíle. Spolčuje se s pavoučicí Ungoliant z jihu hor Pelóri (ano, ani Valar nemají na svém kontinentu zcela uklizeno) a vyrážejí spolu zničit valinorské Dva stromy. Nastává velká tma. Melkor se zmocňuje legendárních Silmarillů a dopouští se první vraždy…

Ve všeobecném zmatku, vzteku a smutku se hledá řešení. Valar křísí to poslední, co ze Dvou stromů ještě zbylo – květ stříbrného a plod zlatého stromu. To jest základ pro rodící se Měsíc a Slunce. Až nyní Středozemě poznává sluneční paprsky. Slunce na rozdíl od Měsíce dostává pravidelnou dráhu po obloze. Vychází nad východním kontinentem a má zde takovou sílu, že většina oné rozlehlé země je jeho žárem a žárem jeho průvodkyně Arien suchá a vyprahlá.

Právě při prvním východu Slunce dochází k probuzení lidí v oranžově vyznačené oblasti Hildórienu. Aby to nebylo tak jednoduché, tak první východ Slunce se uskuteční na západě, neboť ani sluneční dráhy ještě nejsou ustáleny. Odtud pochází touha lidí jít stále na západ, ačkoliv všechny další východy slunce už proběhly skutečně na východě.

V této podobě již Arda zůstává víceméně stejná celý první věk. Ve Středozemi se odehrávají velké a slavné příběhy. Boje s temnou mocí, hrdinství a zrady. Příběhy mocných zbraní a krásných Silmarilů. Příběhy velkých lásek.

Ani v této podobě Arda nevydrží věčně. S koncem prvního věku se schyluje k Válce hněvu. Eärendil půlelf se vypraví ze Středozemě žádat o pomoc samotné Valar. Ti vyjdou konečně do otevřeného boje proti Melkorovi Morgothovi a s přičiněním mnoha statečných elfů i lidí jej poráží. Boje se účastní také Melkorův největší a nejstrašnější létající drak Ancalagon černý. Sám Eärendil draka poráží, nešťastný pád nestvůry na zem vyvolává zemětřesení. Další rozsáhlé oblasti Středozemě se bohužel potápí pod moře.

A toto je Arda druhého věku. Již skoro všichni rozpoznáváme známé křivky výsekové mapy Středozemě. Její východní pobřeží se posunulo do vnitrozemí i v oblasti Haradu. Dost možná se od Středozemě oddálil jak Aman, tak Oronto – východní kontinent. V Belegaerském moři se naopak vynořuje zcela nová země – Númenor darovaný samotným Eru Ilúvatarem všem věrným lidem, kteří pomohli v bojích proti Melkorovi. Lidé se zde usidlují a pod vedením Elrondova bratra Elrose začínají své dlouhé a slavné, avšak nechvalně končíčí dějiny…

Ano, lidé z Númenoru se bohužel ke konci 2. Věku kazí. V touze po moci vyplouvá král Ar-Pharazon na západ, aby dobyl Valinor, zatímco obyvatelstvo Númenoru se na Sauronovu radu věnuje pronásledování zbytků věrných lidí, kteří ještě věří v dobrotu Valar a Ilúvatara. Králova flotila se sice k Valinoru dostává, ale tam je také kdesi pod zemí a mořem pohřbena až do dne konečného zúčtování. Jen málo, málo lidí – věrných se včas přeplavilo přes moře na východ do Středozemě a tím se zachránilo (mj. samozřejmě Aragornovi předci). Potrestaný Númenor navždy mizí v hlubinách Ardy.

Dostáváme se k naprosto zásadním změnám tohoto světa. Nejen že Númenor mizí, ale celá Arda se nyní Ilúvatarovou mocí zakulacuje právě tak, aby do Valinoru již nemohl doplout nikdo, kdo tam nemá co dělat.

A tak Valinor, a nejspíše analogicky i Oronto, jsou vyzdviženy z povrchu Ardy, lépe řečeno vyňaty z okruhů světa. Jen víceméně bezúhonní elfové smí nyní nalézt cestu přes moře do Valinoru. Ale do odplouvání času dost- nastává třetí věk. Válka o Prsten moci, ukutý Sauronem již ve druhém věku. Prsten se ztrácí, ale stále někde straší. Pokojný nárůdek Hobitů hospodaří v Kraji. Lidská království narůstají a pustnou. To jsou příběhy, které, doufám, již všichni dobře známe z Pána Prstenů. Podívejme se nyní ještě jednou na podobu Ardy z jejích prvopočátků a porovnejme s předchozí mapou – 3.věkem. Zadíváte-li se pozorně, zjistíte, že zas tak moc se toho vlastně nezměnilo.

Není však divu, že jsme zmateni, pakliže na internetu narazíme na nejrůznější a často krásně zpracované mapy Ardy, které ovšem s těmito mají jen máloco společného. Některé z nich vznikly jako podklad různých her, jiné jsou jen nefalšovanou uměleckou licencí autorů. V žádném případě nechci označovat tyto své mapy za kanonické – vždyť Tolkienova vize Ardy se velmi měnila v průběhu let. Snažila jsem se však porovnávat zjištěné údaje s kánonem co nejpoctivěji, aby vše sedělo.

Jistým nesrovnalostem se ale stejně nevyhneme. Tak třeba jezero Helkar, o němž jsme ostatně diskutovali s pozornými posluchači i na Tolkienconu. V mém oblíbeném pojetí toto obrovské jezero postupně vysychá, až z něj zbude pouze jezero Rhun a snad ještě mordorský Núrnen. Někteří lidé však toto pojetí zpochybňují vzhledem k topografickým omezením a některým pasážím z kánonu, kde se jasně píše, že slané Rhunské jezero existovalo samostatně již v 1.věku. Inu, kdo někdy četl spisy Historie Středozemě, ten se jistě přesvědčil, jak se to s kánonem vlastně má. Mě osobně se teorie vysychajícího Helkaru velmi zamlouvá. Ještě pár úvah…Pokud Helkar skutečně vznikl po roztátí stejnojmenného sloupu podpírajícího Illuinskou lampu, měla by být jeho voda sladká. Někdy poté se však jeho vody alespoň na určitou dobu spojily s mořem. Odtud mohlo jezero získat brakický charakter. Také při postupném vysychání se mohlo zasolit, jak to známe třeba u Aralského moře. Ani kdybychom tedy ochutnali vodu z oněch jezer, pravdy bychom se nedobrali.

Bonusy: 1) Neznámé země Ukázali jsme si sice, co jsou zač „Dark land“ na jihu a Nejzazší východ na východě, ale co se v těch zemích dělo doopravdy? Je o nich známo velmi málo. Východ byl od Slunce vyprahlý. V pohoří Hradeb Slunce se přibližně uprostřed má vyskytovat hora Kalormë – po Taniquetilu druhý nejvyšší vrchol Ardy. V  nadhlavníku této hory se Slunce ráno zvedá na své nebeské dráze.

O Temném jižním kontinentu Morenórë toho víme snad ještě méně. Nejspíš jej obývali různí pavouci a nestvůry.

Kromě Valar znali oba kontinenty snad jen Númenorejci, kteří se v době slávy svých lodí dostali snad úplně všude.

2) Staré mapy Lahůdkou pro fajnšmekry jsou tyto staré profesorovy mapy.

Na druhé mapě vidíme koncept Ardy jako lodi. „Litosferické desky“ tvoří jakýsi náklad lodi, plachta představuje prostor, kde se nacházejí kosmická tělesa. Příď lodi je západem, záď je východ. Spodek lodi tvoří „Vai“ – nejspíe obkružní moře Vaiya (Ekkaia), o němž si povíme za okamžik.

3) Ambarkanta – o utváření světa. Nesmírně zajímavá kapitola celé této mytologie. Sám mistr vytvořil několik nákresů. Ty nám mohou připomínat obrázky z učebnic geografie, znázorňující různé průřezy Zeměkoulí a vrstvy atmosféry.

Na prvním nákresu spatříme Ardu ještě plochou, vlevo západ, napravo východ. před obrazovkou jih, za obrazovkou sever.

Nápis AMBAR značí jakousi litosferickou desku, jakýsi samotný hmotný svět. Dole, v Martalmaru, bychom našli pravděpodobně jen žhavé a roztavené vývěry hornin. Nahoře se nachází jakýsi „kopeček“ – to je schématické zobrazení pásu středozemského kontinentu. EAR na obou stranách označuje moře, přičemž na obou stranách se z moře ještě zvedají pevniny – na západě Aman, na východě Orontö.

Nápis VISTA zmanená řekněme něco jako atmosféra – oblast výskytu mraků, kde se prohání vítr a ptactvo. Čárkovanou linií je Vista oddělena od ILMEN – zóny hvězd, nebeských světel. Jak vidíme, Ilmen zasahuje jakoby i pod Ambar, ale jakou tam má podobu, se ani neodvažuji hádat. Pozoruhodné je, že vrstvu okolo Ilmenu tvoří VAIYA ( Ekkaia), obkružní moře. Ano, je to jako bychom nad naší hvězdnou oblohou měli ještě oceán. Temný, mrazivý oceán. Jen Vala Ulmo znal tyto vody a chodil jimi. Vně oceánu Vaiya už je jen KÚMA – vnější prázdno, kde skončil poražený Melkor Morgoth.

Tady je druhý nákres. Stejná situace, stejná doba, jen máme tentokát nalevo sever, napravo jih, před obrazovkou západ a za ní východ. Jak vidíme, sféra Ilmenu je utvářena tak, že ve východozápadní ose je celkem mohutná, kdežto kolem severního a jižního pólu je vskutku tenká. To je mimochodem pravděpodobný důvod, proč se na okrajích oceánů Ardy tvořila ledová tříšť. Zde totiž jejich vody úzce souvisely s vodami mrazivého oceánu Vaiya. Podle jistých zvěstí se někomu povedlo do vod Vaiya dostat s lodí. Númenorejcům. Můžeme si o tom myslet své.

Poslední nákres nám dá asi nejvíc zabrat. Tady už je Arda zakulacená. Kolem ní vidíme úzkou „skořápku“ atmosféry Vista, pak pás Ilmen a nakonec mohutný oceán Vaiya. Na rozhraní Vaiya a Ilmen leží tečka s nápisem „Valmar“. Zde někde tedy skončil Valinor, vzat ve třetím věku z okruhů světa. Co znamená „Old land“ a „New land“ a jak je zde Arda orientovaná, nemám nejmenší tušení.

Pokud vám stále ještě nevybuchla hlava, můžete si otevřít odkaz na Tolkien Gateway a projít si všechny dostupné mapy a nákresy Ardy. Držím vám palce a doufám, že článek alespoň trošku někomu pomůže v odpovědích na otázky.

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Tags: , ,

Tento záznam byl vložen v Úterý, Duben 11th, 2017 v 17.43 hodin do rubriky Historie Středozemě. Jakékoliv komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0 vysílače. Pokud chcete můžete zde zanechat svůj komentář.

2 komentáře

Entony
 1 

Wow… no tedá 🙂 tady si někdo dal důkladnou práci 🙂 hm ale ti tedy nevím zda si Ardu představit jako planetu s osou, rotací, obíhanou hvězdou nebo jako kulatou desku. A co by v případě planety bylo na druhé polokouli, zda se litosférické desky pokřivyli a roztáhly nebo je na druhé polokouli je jen oceán.

Duben 12th, 2017 v 9.53
Šárka
 2 

🙂 děkuju!
Pokud uvažujeme o Ardě 3. věku, pak bych to viděla následovně:
Středozemě leží na jakémsi glóbu. Kromě ní už na něm nic není, takže ona celá je prakticky jediným kontinentem v dané sféře, v dané „slupce“. Čistě teoreticky by tedy mělo platit, že pokud obyčejný člověk vypluje z Mithlondu na západ, po čase dopluje „zadem“ na východ. Situace je ale o něcokomplikovanější. Tato Středozeměkoule podle všeho nerotuje. Kontinent Aman (a Oronto), dřívě vyňaté z plochy Ardy, se patrně vznášejí v určité výšce nad Středozemí jako nějaké pomyslné nebe, do něhož většina elfů může najít cestu. Jak ta cesta vypadá? Vede šikmo vzhůru po moři? Je více takových cest, některé bludné? Píše se o tom někde? Nákresy Ambarkanty jen naznačují…V HOME bychom určitě našli víc. 🙂
Co se týče Slunce, to nezměnilo svou denní dráhu- stále putuje nad“rovníkem“, jen asi o něco výše. Stále vychází nad Orontem a zapadá za Valinorem, jenže v noci putuje zespoda okolo schované půlky Středozeměkoule.
Za tyhle myšlenky neručím, ale doufám, že jsou aspoň trochu správné. 🙂

Duben 12th, 2017 v 15.59

Zde můžeš zanechat svůj komentář.

Jméno (*)
Mail (will not be published) (*)
URI
Komentář