Pán Prstenů 1995 2/2

  Vložil/a: Entony  Do rubriky Pán Prstenů  31. prosince, 1995 | 2 142x prohlédnuto.

Play script 5

Malá armáda zoufalců se pomalu blížila k horám a strašné pevnosti Minas Morgul. Mezi odvážlivci se nacházel Boromir, poslední syn pána věže; elf Legolas (přišel, aby pomohl přátelům) a Forlong, který šel, aby zničil co nejvíce nepřátel než sám padne.



Za nejbližším zákrutem cesty, která se točila mezi skalami, se objevila hrozivá mohutnost černé citadely. Výprava stanula před ocelovou branou. Bylo ticho. Bylo absolutní ticho, které se dusilo tichem a jehož smrtelně výkřiky ničily odhodlání a teplo v myslích mužů.



Na hradbách se neprocházely stráže a nikdo je ze střílen nezasypával šípy. Jenže bylo třeba proniknout do pevnosti. Ale slézt ty nebetyčné hladké stěny, hladké tak, že ani Sauron nedokázal vyrobit lepší, bez žebříků? Nemožné. Zatímco přemýšleli jak se dostat dovnitř, Legolas zahlédl vysoko, vysoko mezi mraky tmavý stín. Nazgůl. Srdce se zachvěla chladem. Někteří již slyšeli jeho výkřiky, a ti co neslyšeli, představovali si je z vyprávění jako horší nežli smrt.



K dovršení všeho zlého se v průsmyku nad městem objevily první jednotky skřetů. Velice moudře se kapitáni dohodli na ústupu. Nepřítel se dal zlákat snadnou kořistí a tak nakonec stály, jen přes řeku proti sobě, dvě armády. Tu na bílé straně naštěstí posílilo několik trpaslíků a hlavně Dáin, kompletně oděný v ocelovou zbroj. Jeho sekera byla nadprůměrně veliká a těžká, ale svíral ji jako kus dřeva. Tak stáli vedle sebe Boromir, Dáin, Forlog, o kus níže Legolas a spousta chrabrých mužů i trpaslíků. Nastala bitka, ve které se snažili skřeti překročit řeku. Skutečně se jim to na konci u kapitánů podařilo. Vedl je totiš nazgůl, Třetí z devítky. Ale kapitáni ho nepustili ani o krok dál. Nakonec se zachytil spolu s několika největšími skřety těsně u břehu, ostatní dostala řeka.



Vypadalo to, že bitka dosáhla určité rovnováhy, ale opak byl pravdou. Najednou se všichni skřeti rozeběhli do řeky, a přesto, že mnohý zahynul při přechodu, strašlivým náporem prorazili na druhou stranu. Muži, útokem oddělení od svých velitelů, začali prchat, a za nimi, jako pokřivené stíny skákali skřeti. Kapitáni zůstali opomenuti v týlu nepřátelské formace, protože nazgůl se ztratil lízat si rány, které mu uštědřil Dáin svou sekerou. Těch několik málo bojovníků se pustilo za skřety a z pronásledovatelů se stali pronásledovaní. Mnohému z gondorských se ulevilo, když za sebou uslyšel smrtelný výkřik nepřítele. Skřeti nakonec nechali muže na pokoji a vší svou záští a zlobou se obořili na kapitány. Jsouce v nastalém zmatku odděleni od sebe a obklopeni mořem nepřátel, stali se na chvíli skalisky mezi přílivovými vlnami. Nakonec se všichni štasně probili zpět. Až.



Až na Dáina. Jeho sekyra jej sice obklopila blýskavým kruhem, ale těžko se s ní brání. Brnění nespočetné údery sice zadrželo, ale šavle přece jenom několikrát zasáhly řemeny a zbroj se rozpadla na jednotlivé pláty. Dáin, polonahý, rudý od hlavy až k patě, zatlačený ke skále a obklopený půlkruhem nepřátel se rozhlédl. A rozeběhl se. Zbavený těžkého brnění, jenom ze svou, nyní už zubatou sekyrou, zamířil přímo do středu skurut-hai. Oni, přestože vyšší než trpaslík, měli před tímto bojovníkem veliký respekt. Nastavili před sebe mohutné štíty v neprostupnou zeď. Necouvli ani když Dáin ještě zrychlil, jen se trochu schoulili, aby vydrželi očekávaný náraz. Ale Dáin se těsně před štíty mohutným odrazem vznesl nad jejich hlavy a jeho sekyra dopadla s drtivou silou. Téměř přepůlený skřet, kterému se sekyra zasekla do zad utvořil svým pádem tolik potřebnou mezeru, kterou trpaslík proletěl jako šíp. Než se skřeti vzpamatovali, dohonit už ho mohl jedině nazgůl. Zkuste honit severák. Stop



Prostě vrátili jsme se téměř vítězně a já konečne zvýšil maximum na pět životů a měl jsem již devět ověřených. Potom se konala bitva na polích Pelenoru. Černá strana, bylo jich víc, bílá, chyběli elfové a někteří ostatní, a Saruman stanul uprostřed v síle asi deseti mužů. K Sarumanovi byli vysláni zástupci obou stran, aby ho přiměli připojit se k nim. Nepřijal nabídku černé strany, a tak naši vyslanci zajásali. Jaká chyba. Hned po odtroubení bitvy se na nás Saruman proti všem úmluvám vrhl a způsobil zkázu našeho pravého křídla a já jsem znovu zezadu padl Sarumanovou rukou. Tuto bitvu jsme prohráli.



Play script 6

Mnohým z těch, kteří očekávali nastávající řež sešikováni před branami města, se ještě nezahojily rány z minulé bitvy a již znovu musí čelit přívalu čersvých nepřátel. Mimo toho, že jich bylo mnohem, mnohem více, se na pravé straně, uprostřed mezi armádami objevili Sarumanovi pololidi a skřeti. Vypadalo to jako by se ještě nerozhodl, kterou stranu má podpořit. Mnoho ze skleslých pohledů gondorských zaplálo znovuoživenou nadějí. Byli schopni dokonce odpustit Sarumanovi jeho zradu v Helmově žlebu. To bylo přece něco jiného. A Saruman byl přece největším z Rady a proti Sauronovi dlouho bojoval. Hned se dýchalo lépe, když vyjednávači černých zlostně zamířili k vlasním řadám a vyslanci Denéthora se vraceli s radostnými pohledy zpět.



Zbraně se už nezdály tak těžké a nepřátel už nebylo tolik. Na pravém pravém křídle stála část mužů Minas Tirith vedená Boromirem a Forlongem, byl tu i trpaslík Dáin v nové zbroji, střed byl tvořený zbytkem gondorských pod velením Faramira a levé křídlo tvořili rohanští.



Správa, že Saruman bojuje na naší straně se rozšířila jako blesk a hned po zahájení bitvy se všichni mužové rozeběhli vpřed. Nešťastníci. Sotva se pravé křídlo dostalo těsně za Sarumana, nastala jeho zkáza. Jeho skřeti se rozeběhli vpřed a jediným, naprosto nečekaným úderem se přehnali přes Boromira a ostatní. Mnohý z mužů umíral s jasně otevřenýma očima plnýma strašného překvapení.



Na rohanské narazili nazgůlové a sám Faramir padl, když jej prostě zatlačili do řeky. Naštěstí je možné se přes chrabré gondořany přehnat, ale není možné je jedním úderem všechny zničit. Jakmile se převalila vlna dupajících dohou a sekajících šavlí, z bahna se ojediněle zvedají zakrvácené postavy a když vidí stav bitvy, rychle prchají za hradby města. Tak se zachránil Dáin, Boromir a Forlong, který ve svém srdci třímá novou osobní zášť proti Sarumanovi, neboť ho zase zradou ze zadu srazil. Už není dost mužů ani na obranu města, ale, jak se zdá, skřeti po vyhrané bitvě na polích Pelennoru se obrátili zpět. Stop



Za chvíli přišla zpráva o tom, že se družinka chystá překročit hranice Mordoru. Armáda bílých, musela napadnout Minas Morgul a tak rozložit síly nepřítele.



Největší armáda, jakou jsem doposud viděl, zamířila do hor. Oproti očekávání obsadilo věž větší množství skřetů, skurut-hai, tři nazgůlové a samozřejmě Sarumandots.



Jakmile jsme se shromáždili, vystoupily tři postavy a třikrát se ozvalo ZAKLÍNÁM. Už je to jasné. Samozřejmě devadesátpět procent naší armády mělo morálku menší neš čtyři, včetně mě.



Někdo z našich vyhlásil ústup. Smutně musím prohlásit, že většina naší armády se dala bezhlavě na útěk. Na to samozřejmě čekali nepřátelé, na třicet se jich vyřítilo z hradeb (pro ilustraci, původní hradby nestačily, a tak byly asi dvakrát zvětšeny).



Panický útěk většiny našich vojáků se nezměnil v historickou porážku hlavně díky několika lidem. Nerad bych někoho nejmenoval. Ale poznal jsem jenom trpaslíky a Legolase. Jmenovitě. Mé oblíbené pravé křídlo a střed (dvanáct až osumnáct skřetů) chránil Neznámý trpaslík (chránič na ruky), Legolas, Bohomir, Dáin a já.



Naše zuřivost byla obrovská. Viděl jsem jenom řadu skřetů, kteří se na mírném svahu zdáli větší, a sehranou práci tří Bojovníkú. Obrovskou a demoralizující rychlost polonahého Dáina, zarputilost a drtivost Boromira (pracoval na levé Dáinově straně) a mou šílenou práci mečem, nad kterou by šermíř zaplakal, na straně pravé. Vypadalo to asi takto: Dáin se vrhl tři kroky do útoku a obyčejně dostal jednoho skřeta. Následný protiútok zastavil Bohomir štítem a s přehledem zlikvidoval dalšího, nebo mečem zachytil útok na Dáina. Já jsem ho podobným způsobem chránil zprava. Nutno dodat, že jsme neztratili (v této fázi ústupu) ani jeden život. Dostali jsme se až na okraj lesa, kde nás podpořili ti odvážnější, ale spíše morálně než jinak. Pak jsem uviděl Sarumana, Boromir a Dáin dva nazgůly a všichni jsme je vyzvali na souboj. Já už s trochu ochlazeným hněvem proti Vláďovi. Domluvili jsme se na ztrátě nejvýše dvou životů (zbývali mi tři) a on souhlasil a čestně dodržel. Měl zajímavý úder, většina šermířů zaútočí přímo, ale on ťal z vrchu a změnil směr na můj levý, či pravý bok. Zajímavé i účinné — dostal mě. Potom následoval sled mých akcí. Silou jsem mu srazil meč a horní třetinou své zbraně zasáhl jeho levé rameno. Jedna–jedna. Potom jsem odrazil pár jeho úderů, bylo vidět, že neměl svůj meč, byl hodně mrštný, hodně mi unikal dozadu, několikrát jsem mu hrotem sekl přes hruď, ale naneštěstí tyto zásahy neplatí. Zatracené pravidla. On toho určitě zneužíval. Po jednom takovém útoku mě zasáhl bodnořeznou ranou do vnitřní strany lokte, prohrál jsem jedna–dva.



Dáin ještě bojoval s protivníkem a Bohomir s přehledem rušil dalšího nazgůla. Jenže, tímto soubojem jsme se ocitli uprostřed armády Mordoru. S absolutní drzostí jsem se v klidu prodíral tímto houfem a rukou si dělal cestu. Nikdo na mne nezaútočil.



Play script 7.

Poslední armáda Gondoru. Na hradbách nezůstal ani jeden muž. Nastoupily dokonce i stráže citadely. K nim se připojily ubohé zbytky rohanských a několik jednotek trpaslíků. Byl to poslední pokus dobít Minas Morgul. Po dlouhém pochodu dorazili před soutěsku. Ale tentokrát je neočekávala mlčící pevnost. Celé údolí vřelo rušným životem. Tisíce skřetů zaplnilo každičké místečko kam až oko dohlédlo. Nad nimi poletovalo několik stínů. Ty si jako první všimly těch pár set tvorů v ústí soutěsky a všichni se rozletěli k nim. Vzduch zaplnily smrtící výkřiky beroucí dech, zrak i odvahu. Konec. Jako na obrtlíku se všichni vojáci otočili a prchali pryč. Bláhoví. Kam uprchnou, jestliže teď nepadnou a nesplní tak plán, který znal jen málokdo. Odvrátit Sauronovo oko od prstenu, který se družinka snažila přenést do Mordoru. A tak se těch několik vědoucích obrátilo a přijali boj. Trpaslíci dlouho odolávali skřetům, ale když se před Dáina snesl okřídlený stín…



Dáin, přestože zničil menšího z nazgůlů a utvořil kolem sebe val mrtvých, padl rozsekán na kusy mordorskou armádou. Legolas, těžce zraněn, vyvázl v lese, který ho ochránil. Boromir, který zabil dva nazgůly a desítky skřetů, nakonec nevládl rukou a jako mrtvý byl odnesen řekou, aby se o několik dní později probudil daleko od Města. A Forlong? Tomu se splnila touha utkat se ze Sarumanem, a přesto, že než se k němu dostal, byl mnohokrát raněn, a jeho cestu tvořila řeka krve, se dlouho bránil kouzelníkovi. Téměř na konci sil se o několik dnů později dovlekl před bránu města. Ale jak se dostal přes mordorskou armádu, o tom už nikdy nemluvil…



Všichni lidé, elfové a trpaslíci se v jeden strašný den zachvěli, schoulili do sebe a propadli malomyslnosti. To se celým světem nesl strašlivý výkřik před nímž hlasy nazgůlů zněly jako kňučení psa. Přes celý svět se natáhl stín podoben obrovské postavě. Na prstě jí zářil rudým ohněm svítící kruh. Již se nikdo nikam neschová a všichni bídně zahynou pod biči dozorců.



V tom z Lórienu vyletěl bílý blesk a uťal stínový prst, a ohnivý kruh bledl, zmenšoval se a padal dolů. Obrovská postava se náhle začala smršťovat a zamířila k Temné věži. Spousta tvorů, kteří před ní prchali a nyní stáli porůznu na cestách do hor či hlubokých hvozdů, ucítila, že ještě snad není konec dobra na zemi. Ale na vítězství se mohlo pomýšlet jen tehdy, když jediný prsten najdou oni a ne Sauron. Znovu se jejich ruce přiblížily k ohmataným rukojetím zbraní. A kam se vlastně ten kroužek poděl?



Daleko od nich, v malé zemičce maličkých lidiček si jeden, právě když po dobrém obědě pouštěl do větru obláčky kouře a pranic se nestaral o jiné, právě všiml maličkého prstýnku ležícího u jeho nohou. A co myslíte že udělal? Dál bafal ze své dýmky kvalitní tabák z Jižní čtvtky a ten důležitý kousek kovu prostě strčil do kapsy u odpoledního pláště. Stop




V hradě byla sešlost všech ras a mrtvol, nebyly žádné životy a situace rovna porážce. Byl jsem vyslán do Rohanu pro životy a poprvé jsem potkal někoho z Elfů, cestou jsem našel vysíleného Bohomira, který dorazil nazgůla a sejmul ještě dva další skřety, ale už nevládl rukou. Dáin, Dáin prý padl… Oba jsme se dobelhali do Rohanu. Bylo posledních devět životů.



S doprovodem dorazil vůdce elfů do Minas Titith, a tam jsme se dozvěděli, že Sauron získal Jeden prsten a domlouvala se bitva, v níž bychom vítězstvím uhájili remízu. Bohužel se nakonec konala nahoře v Mordoru. Nezúčastnil jsem se jí ani já ani Boromir, ani další pojmenovaní ze strany bílých (ale ani např. druhý nazgůl atd.). Balili jsme si věci. Prý jsme podruhé prohráli, ale to na výsledku hry nic nemění. Strana bílých skončila porážkou.



Ale prohrál jen ten, kdo na této akci nebyl, anebo odcházel znechucen. Byla to skvělá zábava a pouze organizátorům vděčíme za nádherný víkend. Chtěl bych jim poděkovat a vyzvat je, aby se nenechali odradit nářky na pravidla (ne, že by nesnesla nějaké úpravy). Konečné zhodnocení: Bitva se konala za slušného počasí v krásném prostředí rakovnického údolí. Sjelo se na sto bojovníků, mohlo by jich být radši čtyři sta. Kostýmy byly pěkné a zbraně rozmanité. Parta dobrá. Organizace díky vysílačkám pružná, podobnost příběhu dostačující.



Tato hra jako taková má však jednu chybu. V knize Sauron nevěděl o tom, že se někdo pokusí pronést prsten do Mordoru a zničit ho. Uvažoval pouze nad možností, že jej Aragorn použije proti němu. POUZE díky tomu Sauron prohrál. Tady už fiktivní Sauron o této možnosti věděl a mohl se podle ní zařídit. To podstatně SNIŽUJE šanci na vítězství bílých, i když byla silová rozvaha téměř stejná. Říkám to jako fakt, Ale NEVÍM, jak by to šlo obejít.



Další nerovností bylo asi toto. Nazghůlové, devět prstenových přízraků. V knize bylo devět na statisíce skřetů a tisíce bílích. Tady bylo devět asi na čtyřicet bílých. To znamená, že nesmírně silná postava s kouzelným potenciálem se mohla přidat do každé nepřátelské formace, a být rozhodujícím faktorem v bitvě. Stačilo jedno písknutí a všechny nepojmenované postavy odcházely z boje.



Bohužel nemám zprávy např. o síle Gandalfa, toho jsem vůbec neviděl, ale proti Gondorským bylo neustále několik nazgůlů a my jsme byli bezmocní. Vážně. Naštěstí zasáhla soudnost většiny z nich a tuto výhodu nepoužívali proti obyčejným postavám (samozřejmě, pokud jim nešlo o krk) — sami byli dobrými šermíři a věřili si. Ale tímto způsobem měli vždy eso v rukávu a mohli ukončit boj, pokud jim teklo do bot. Opakuji, neznám sílu Elfů a vím že, šestku naghůlů převálcovalo pár trpaslíků. Kouzelná odolnost a strašný, nejen psychický účinek sekyr. Ale gondorští, první v náporu, neměli žádnou šanci.




Pozdravy. Hlavně organizátorům. Vážně díky.



Janě — Imrahilovi, vyrobím si pořádnou zbraň a naučím se šermovat a budu Tě chránit, i když si sama víš velmi dobře rady. Těším se až Tě příště uvidím, Moc.



Dáinovi a Boromirovi, přesto, že jsme všichni spolu bojovali jen ve dvou nájezdech na Minas Morgul, stala se z nás nejlepší trojice, o kterou se rozbíjela jedna přesila za druhou. Do příště vás v šermířském umění doženu a pak běda nepřátelům.



Druhému nazgůlovi. Nezapomeň na mě při žádné podobné akci, přijedu kdykoliv. Ale bylo by třeba, aby mi to došlo alespoň 24 hodin před zahájením.



Palčovi — byl jsi dobrej, začínám cvičit všechny mladé, které mám na povel a přivezu je příště sebou (až deset).



Prvnímu nazgůlovi, Jankovi. Barbare, příště si to rozdáme… V jídelně u fazolí.



Sarumanovi, Vláďovi Chvátilovi. Podle mně jsi jediný pravý vítěz této hry. Role podlého Sarumana ti sedla fakt skvěle a nevím, jesli se mám víc obdivovat tvé strategické rozvážnosti, nebo šermířskému umění.



Aragornovi. Přes sympatie, které jsi u mne vzbudil, jsi to u Morannoru přehnal, je to jen hra a měl by ses krotit.



Všem. Příště přijeďte všichni a vemte s sebou známé — čím víc, tím líp.



Příště se uvidíme



Petr Suchánek, Zlín

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Zde můžeš zanechat svůj komentář.

Jméno (*)
Email (Nebude zveřejněn) (*)
URL
Komentář