11
Pro

Melwen, Dítě lesa

   Vložil/a: Irith   Do rubriky Knížky | 223x prohlédnuto.

Česká internetová „literární“ scéna je opravdu plná nejrůznějších fan-fikcí. Najdeme zde weby věnující se Harry Potterovi, Stmívání… a také Pánovi Prstenů. Některé z těchto fan-fikcí byly vydány i knižně (vzpomeňme třeba tristní Tajemství Morie). Ovšem pro knihu, o které dnes budu psát, je označení fan-fikce pojem až hanlivý. Vždyť jak říká sama autorka: „Podle lidových vyprávění ze Středozemě přeložila a zpracovala Laisi Finwen. “ Nemluvím o žádné jiné knize než o dnes skoro již legendární Melwen, Dítě lesa.

Příběh této knihy se začal psát zcela nevinně, autorčina nejstarší dcera totiž potřebovala zdokonalit český pravopis a tak jí obětavá maminka začala psát „pohádky“ – texty s vynechanými písmenky, které pak děvčátko (s podstatně větším nadšením než kdyby se jednalo o normální suché pravopisné cvičení) doplňovalo. Příběh se ale postupně rozrůstal a rozrůstal až z něj vznikla celá kniha. Není se tedy co divit, že hlavní hrdinka příběhu, Melwen Aldariel se podobá Laisině nejstarší dceři a že příběh, alespoň ze začátku, vlastně tvořila celá rodina dohromady.

A o čem že kniha pojednává? Melwen je rohanská dívka kterou ent Stromovous našel samotnou bloudit na hranici Fanghornu. Stromovousovo laskavé srdce mu nedovolilo nechat malé děvče napospas osudu a tak vzal holčičku k sobě a začal se o ni starat a vychovávat ji. A ona holčička není ani trochu entí, spíše naopak. Melwen je zbrklá, nerozvážná a možná až příliš hrdá, zároveň má ale i čisté a milující srdce, které jí nedovolí nečinně přihlížet smutku entů po ztrátě svých žen  – entek.  A tak se rozhodne, že půjde entky po více než tisíci letech najít. Zkusí zjistit, co se s nimi stalo a pokusí se je přivést zpět. Vždyť enti jsou už tak dlouho sami a pokud nikdo nic neudělá, hrozí, že už nikdy neuslyší křik enťat a lesy zpustnou a ztemní. Během svého putování se Melwen setká s několika známými ale i úplně novými postavami – s Faramirem a Eowyn, s elfem Tuilindem, bývalým skřetem Laitem i podivným národem pralesních elfů či chamtivých trpaslíku z hor. Nalezením entek ale Melwenina cesta nekončí. Je je třeba ještě probudit a přesvědčit, aby zapomněly na stará příkoří a vrátily se ke svým mužům. A možná, možná pak čeká jeden muž i na samotnou Melwen, která, jak příběh plyne, dosáhne dospělosti.

Laisi v knize nastínila několik úplně nových teorií. Žádná z nich není v rozporu s kánonem a přitom přinášejí něco opravdu nového. A jak to tak, alespoň u autorky tohoto článku bývá, tyto teorie, ač na začátku vypadají jako naprosto fantasmagorické, nepravděpodobné a prostě všechno špatně, se Vám tak nějak „zažerou“ do hlavy a čím víc o nich přemýšlíte, čím víc se noříte do příběhu, tím více začínáte mít dojem, že na nich „něco bude“. A stejně tak je to i s celou knížkou. Na začátku máte dojem, že to nic moc nebude, první kapitola se vám zdá uspěchaná a možná i trochu těžkopádně napsaná, ale čím čtete dál a dál, tím Vás kniha víc okouzluje a nakonec se od ní nemůžete odtrhnout a dychtivě hltáte stránku po stránce. A skončíte s dojmem že, i když byste to na začátku nikdy neřekli, to bude jedna z nejkrásnějších knih, kterou jste kdy četli.

Co se postavy Melwen týče, z ní měla autorka článku rozporuplné pocity. Někdy se s ní naprosto ztotožnila, pak na ni byla naštvaná (nejčastěji za to, že Melwen prostě neví co chce) nebo ji litovala. Ale ne, Melwen je sympatická a projde obrovským vývojem. Zatímco na začátku je výbušná, prudká a neposlechne nikdy nikoho, na konci se občas objeví i pár postav, kterým je ochotná se podřídit.

Postava Tuilinda je… zvláštní. Má temnou a dlouhou minulost a pro někoho by možná mohl být nesympatický svou bezchybností – je milý, hodný, hezký, chytrý… dokonalý. Ale na druhou stranu, uvědomme si kolik mu je a čím vším prošel. On má prostě k životu úplně jiný přístup a i když autorce tohoto článku je nesympatický, uznávám, že má velké opodstatnění a může se stát vzorem pro mnohé.

Zato Laito je prostě dokonalý. Prostořeký a vtipný skřet (ve kterém Tuilindo objeví a probudí toho zmrzačeného elfa), který má, řekněme si to upřímně, ze všech postav nejtragičtější osud. Vše podřídí Melweninu úkolu a na konci zasvětí život přesvědčování skřetů, že skřetí život je opravdu nanic a měli by se snažit vrátit ke své elfí podstatě. Aniž by přitom cokoliv získal. A celý svůj osud, ať už ho vidíte tragicky nebo ne, bere s nesmírným optimismem a vtipem. Prostě charakter 🙂

Kniha je doplněna i několika písněmi – některé můžete znát z alba hudební skupiny Filia Cesta Melwen nebo z Písní Středozemě. Melwen byla vydána v roce 2000 nakladatelstvím Spolku pro ochranu žížal. Objednat knihu (nejlépe v pěti až osmi lidech najednou) si můžete na meilové adrese laisi.finwen@centrum.cz , případně je kompletně celý spis dostupný online zde: http://laisifinwen.wz.cz/ v rubrice Dítě lesa.

Melwen, Dítě lesa je rozhodně nejlepší (mohu-li soudit) českou „fan-fikcí“, ne fan-fikcí, příběhem, který by napsal sám Tolkien, kdyby neměl příliš práce s Pánem Prstenů. Příběhem, který díky táborům Vlaštovky začal žít vlastním životem. Příběhem o lásce, elfech, skřetech a stromech.

 

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Tags: , , , , ,

Tento záznam byl vložen v Neděle, Prosinec 11th, 2016 v 12.00 hodin do rubriky Knížky. Jakékoliv komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0 vysílače. Pokud chcete můžete zde zanechat svůj komentář.

jeden komentář

Entony
 1 

Mně se tedy Tajemství Morie líbilo velmi. Pravda reálií středozemě využívá k vykreslení alegorie na současnou politiku a její odsouzení. Nicméně je to opět Šlechta ve své staré dobré formě. Řekl bych že i zachoval standarty chování národů středozemě. 🙂

Prosinec 11th, 2016 v 20.17

Zde můžeš zanechat svůj komentář.

Jméno (*)
Mail (will not be published) (*)
URI
Komentář