LITOMĚŘICE, BŘEZEN, 1996 k.l.


15.

Ve městě Litoměřicích začíná Oslava zničení Prstenu. Sjíždějí se hosté z hlavního města, dalekého Dorviňonu, Minas Tirith jakož i dalších sídel. Večer se koná oficiální zahájení zahrnující především přísliby organizátorů a následuje povídání Filipa Munze o tolkienistických organizacích jinde ve světě.


16.

Oslava je v plném proudu. Michael Bronec porovnává překlady Silmarillionu. Rozvíjí se debata v tolkienistickém duchu kolem poledne přerušená vysíláním rozhlasového zpracování Hobita. Odpoledne vyráží družina na cestu po Litoměřicích, po čase se ale rozděluje. Jedna skupna míří ke krytému bazénu, druhá obdivuje krásy města. Po návratu se koná krátký rytířský turnaj. Večer probíhá v očekávání Hostiny, které předchází inscenace hry The Homecoming of Beornthoth Berthelm’s Son. V pozdních večerních hodinách lze shlédnout obrazy z míst dalekých, jako jsou Bretaň a Skotsko, za doprovodu tamní hudby a komentáře Mirky Misákové.


17.

Pomalé a neochotné probouzení následované bohatou snídaní sestávající ze zbytků bohaté hostiny. Náladu podbarvují písně z cyklu The Fall of Gondolin. Na programu je sice ještě další bod – záznam inteview se Zdeňkem Neubauerem, ale účastníci se již rozcházejí a rozjíždějí domů.


Tolik záznamy z Červené knihy Pheriannath. Následuje ještě několik neoficiálních poznámek:
Filip mimo jiné povídal o tom, jak vypadají ruské překlady a vydání Silmarillionu. Vy, co jste tam nebyli, buďte rádi, že vám zrovna tato informace unikla.

Rozhlasové zpracování Hobita bylo … zajímavé. A také velice objevné. Nejen že podpořilo teorii o společném původu elfů a skřetů, ale dokonce dalo vzniknout hypotéze, že ani trpaslíci nebyli Eruem tak docela nezamýšlení. (Mám na mysli to, že zpěv trpaslíků, elfů a skřetů se dal odlišit pouze díky znalosti kontextu a slov – nápěv byl prakticky stejný a hlasy taktéž. Což samozřejmě může být pouhá náhoda, jak tomu lidé říkají.)

Dále se také objevila recenze na Středozem očima malířů, okopírovaná z jakéhosi časopisu. Dozvěděli jsme se z ní, že Glum je pišišvor, Saruman slouha zla bytem v Barad-dur (!) a že vedle ilustrací pana Šalamouna bledne i Alan Lee. Doufám, že nějaký zuřivý oponent už si brousí pero…


Co se týká oné hry: napsal ji Tolkien a navazuje na anglosaskou báseň Bitva u Maldonu a byla o tom, jak po zmíněné bitvě hledají dva služebníci tělo svého pána a odvážejí ho domů. Představoval je David Kočí a Michael Bronec a jejch herecké polohy se báječně doplňovaly. A když už mluvím o hereckých výkonech, musím zmínit také mrtvoly, koně a mnohé efekty v podobě houkající sovy a vrzajících kol. A nakonec nelze než se sklonit před uměním Daniely Binderové, která to celé přeložila do aliteračního verše a která také představení režírovala.

Na hostině sněžilo jídlo a pršelo pití, byly toho celkem dva dlouhé stoly, které potěšily nejen oči žroutů, ale i jedinců založených esteticky, poněvadž všechny ty pokrmy byly vyskládané do uměleckých vzorů.
Zlatým hřebem Hostiny bylo předání slavnostního listu potvrzujícího čestné členství, a to Heleně Soukupové a Báře Krylové, jimž se také dostalo mohutného potlesku.

Diapozitivy z Bretaně a Skotska nepochybně upoutaly spoustu lidí, tedy kromě těch, které zmohla pokročilá doba, teplo, šero a příjemná hudba. Pro jedince se sklonem k cestování se možná stanou inspirací, kam vyrazit o prázdninách.


Zkrátka a dobře, ti co tam nebyli, o hodně přišli: kupříkladu o pobyt v DDM, který byl zevnitř větší než zvenku, o procházku po historickém centru Litoměřic spojenou s pohledem na Orthank (nedovtipní tolkienisté pořád dumali, proč na ně věžička s rozeklaným vrcholem působí tak zlověstně), o báječné koláčky, jakými by ani Bilbo neopovrhl, a hory dalšího jídla, o budíček v půl čtvrté ráno, když šli jistí lidé (?) spát, o seznámení s gymnáziem, které kdysi navštěvoval přední redaktor Minas Tirith, o výše zmíněný program … zkrátka o celou Oslavu, která se, podle mého soudu, skvěle vydařila. Za to a za všechnu námahu a starosti organizátorům chvála a dík.

Eglerio! A laita te, laita te! Andave laituvalmet! Eglerio! Chvalme je velikou chválou!


P.S. Budete-li mít cestu do Litoměřic, zastavte se v muzeu na náměstí. Tam uvidíte, jak vypadá skutečná Kniha. V krosně byste ji těžko odnesli…


P.P.S. A když už budete v těch kulturnostech, nevynechejte ani „padlého enta“ u jezuitského kostela.


Ne každý samorost je malý,

ne každé schody jsou zametené.


P.P.P.S. Vážně to stálo za to.


Irena Votavová

Tags: Oslava, Společnost JRRT, Zniceni Prstenu