Článek byl převzat s laskavým svolením autora
ze serveru: Imladris-Roklinka

Věc: Barahirův prsten

Tvůrce: Noldor ve Valinoru

Vlastníci: Finrod Felagund, Barahir z rodu Bëorova, Beren Jednoruký, dále jsou jeho vlastníci nejasní (pravděpodobně Dior – Elwing – králové Númenoru – Věrní – králové Arnoru) aľ po Arveduiho, posledního krále Arnoru, který jej dal před svou smrtí náčelníku Lossothů za jeho pohostinnost; později byl prsten vykoupen a uchováván Elrondem v Imladris, který jej nakonec předal Aragornovi (coby králi Obnoveného království) spolu s ostatními dědičnými předměty jeho rodu.

Doba vzniku: Věky Stromů

Popis: Vyroben ze zelených drahokamů. Byl jako dvojice hadů, jejichž oči byly smaragdy, a jejich hlavy se stýkaly pod korunkou ze zlatých květů, kterou jeden drľel a druhý poľíral (to byl znak Finarfina a jeho rodu).

Osudy: Byl vyroben ve Valinoru za dnů slávy Noldor a patřil Finrodovi, synu Finarfina, nejmladšího ze synů Finwëho, Velekrále Noldor. Když pak šli Noldor do vyhnanství do Středozemě, byl mezi nimi i Finrod.
Ve Středozemi postavil mocné sídlo Nargothrond (čímž získal svoji přezdívku Felagund, „hloubitel jeskyní“) a stal se přítelem jak beleriandských Sindar, tak i smrtelných Lidí, kteří procitli po prvním východu Slunce. Byl to on, kdo jako první z Noldor lidi objevil a stal se jejich přítelem a učitelem. Zejména pak s jedním domem Edain (ze tří, které přijeli do Beleriandu a stali se spojenci Eldar ve válkách proti Morgothovi) – domem Bëorovým.
Ve čtvrté bitvě Beleriandských válek, Dagor Bragollachu, se jeho vojsko dostalo do obklíčení a Finrod by byl jistě zahynul, kdyby mu na pomoc nepřišel Bëorův potomek Barahir se svým oddílem a nekryl jeho ústup. Finrod pak složil Barahirovi a jeho rodu přísahu a na důkaz svých díků předal Barahirovi svůj prsten.
Barahir ten prsten nosil až do té doby, než byl on a jeho družina psanců vyzrazena Nepříteli a do jednoho pobita. Skřeti usekli Barahirovi ruku s prstenem a hodlali jí jako důkaz jeho smrti ukázat Sauronovi, který v tom čase sídlil na Tol-in-Gaurhothu a velel, coby Morgothův pobočník, skřetím oddílům v Beleriandu. Skřeti se však ze své kořisti neradovali dlouho, neboť jejich útoku zůstal ušetřen Barahirův syn Beren, který svého otce krutě pomstil a prsten získal zpět. Nosil jej pak sám a byl mu v pozdějších dnech nápomocen. I díky němu byl ušetřen Thingolem Doriathským, když jako první smrtelník překročil Melianin pás a vstoupil do Menegrothu. Díky prstenu nebyl zabit šípy nargothrondských elfů a dostal se až ke králi Felagundovi s nímž pak podnikl výpravu, při které Finrod naplnil přísahu danou jeho otci, když Berenovi zachránil život za cenu svého, v podzemních kobkách Tol-in-Gaurhothu.
Jak vypráví Quenta silmarillion, Beren pak do konce svého života vykonal velké skutky, které měly zásadní vliv na pozdější osudy Edain i Eldar. Barahirův prsten nehrál v těchto skutcích žádnou roli, protože neměl žádnou moc ani čarodějnou vlastnost – byl to pouze klenot nevyčíslitelné hodnoty pro ty, kdo jej nosili, památka na dávno zašlé časy a na nejsvětlejšího a nejmilovanějąího z Eldar – Finroda Felagunda.
Dá se pouze spekulovat o tom, čí ruce ho nosili po Berenovi až do časů Elendila a arnorských králů. Zdá se pravděpodobné, že po Berenově definitivné smrti jej vlastnil jeho dědic Dior Eluchíl a po něm jeho dcera Elwing. Ta jej, společně se silmarilem, ochránila před útokem Fëanorových synů na Doriath, a přinesla jej až k ústí Sirionu v Balarské zátoce, kde přežívaly poslední zbytky Eldar a Edain. Po skončení Prvního věku byl Beleriand zatopen vlnami Belegaeru a lidem byla věnována za jejich statečnost a oddanost země Númenor, jež byla vyzdvižena uprostřed Velkého moře, téměř na dohled břehů Blažené říše. Tam pak odešla většina Edain pod vedením Eärendilova syna Elrose (bratr Elronda Půlelfa), který si vybral osud Druhorozených a stal se prvním králem Númenoru.
Od své matky Elwing dostal Elros Barahirův prsten, který se pak stal jedním ze symbolů moci númenorských králů a součástí dědičných předmětů Númenoru. (Spolu s ním je tvořily: králův meč Aranrúth, který kdysi patřil Elu Thingolovi Doriathskému; velká sekyra Eärendilova otce Tuora a luk Bregora z Bëorova rodu.) Jedině prsten Barahira, otce Berena Jednorukého, přetrval Pád, neboť Tar-Elendil jej dal své dceři Silmarien, takže se uchoval v domě Pánů z Andúnië, z nichž poslední byl Elendil Věrný, který uprchl ze záhuby Númenoru do Středozemě.
Ve Středozemi jej po Elendilovi přechovávali králové severní říše Arnoru až po Arveduiho, který jej roku 1975, těsně před svou smrtí v ledové zátoce Forochel, daroval náčelníku Lossothů (lid žijící v severních končinách Eriadoru) s poděkováním za starostlivost, kterou mu v čase nouze prokázali: „Toto je věc, jejíž cenu nemůžeš vyčíslit, jen pro samu její starobylost. Nemá žádnou moc, jen úctu, ve které ji chovají ti, kdo milují můj rod. Nepomůže ti, ale budeš-li kdy v nouzi, mí příbuzní ji vykoupí velkým množstvím všeho, po čem zatoužíš.“ To byla poslední slova posledního arnorského krále Arveduiho před tím, než vstoupil na palubu lodi, která jej připlula zachránit, avšak nebylo jí souzeno vrátit se zpět do Šedých přístavů.
Tak se opět zachránil prsten Isildurova rodu, který nebyl žádným jiným, než tím, který dal Finrod Felagund z Nargothrondu Barahirovi a který Beren ve velikém nebezpečí dobyl zpět. Byl totiž později Dúnadany vykoupen a uchován v bezpečí Elrondova domu v Imladris spolu s dalšími dědičnými předměty. Po svržení Saurona a nástupu krále Elessara na trůn Obnoveného království Arnoru a Gondoru byl prsten vydán a od té doby opět předáván z otce na syna v dlouhé linii králů, kteří vzešli z Elessara a kteří vládli znovu nabytým a sjednoceným říším.
Říká se, že Barahirův prsten byl v té době nejstarším a nejcennějším pokladem v celé Středozemi. Vždyť od jeho vzniku již uplynuly tři sluneční věky (!) a nejméně jeden Věk Stromů…