Článek byl převzat s laskavým svolením autora
ze serveru: Imladris-Roklinka

Armáda mrtvých, také známá jako Mrtví muži z Šeré Brázdy nebo Narušitelé přísahy byli duchové mužů z Bílých hor, zůstávajíc prokletí Isildurem poté co porušili svou přísahu, že mu přijdou na pomoc ve Válce posledního spojenectví. Isildur řekl, že nebudou mít klid ani odpočinek dokud nenaplní svou přísahu na jeho nebo příkaz jeho dědiců. Straší v jeskyních pod Dwimorbergem a v údolí Brázdné doliny, která ležela v jeho stínu, ačkoli řekli, že se objeví v údolí jen v době potíží nebo smrti. Vedl je král mrtvých, nejhrůzostrašnější a nejděsivější z celé armády. Protože skončila Isildurova linie (po několika stech letech), nikdo nemohl vyzvat mrtvé aby mu pomohli, když to bylo potřeba, protože mohli odpovědět pouze Isildurovu dědici.

Historie
Kdysi byli muži z Bílých hor ale při založení Gondoru dali slib Isildurovi, že za něj budou bojovat. Nicméně, během temných let uctívali

Saurona a když nadešel čas a Isildur je požádal o pomoc, odmítli a tak je Isildur proklel a řekl: Ty budeš poslední král, a pokud se západ ukáže jako mocnější než Černý pán, proklínám tebe a tvůj lid; nenajdete klidu dokud nebude přísaha naplněna. Tato válka bude poslední za nespočet let a vy budete ještě jednou povoláni než bude konec. A tak uprchli před Isildurovým hněvem a neodvážili se vyjít do boje za Saurona a ukryli se na tajných místech v horách a nebyli s nikým jiným v kontaktu. Pomalu se začali ztenčovat a hrůza z probdělé smrti přišla do všude kde se zdržovali.

Věštec Malbeth prorokoval, že nadejde den, kdy nouze a spěch donutí jednoho z dědiců Isildura aby šel Cestou pod Horou, a mrtvý mu odpoví na jeho volání. Proroctví se naplnilo. Ve Válce o Prsten, Isildurův dědic Aragorn, vyzval mrtvé. Svolal je ke kameni Erech, a vedl je aby naplnili svou přísahu a byli volní.

Aragorn vedl armádu mrtvých přes Lamedon a Ciril. Když procházeli zeměmi Gondoru, našli je opuštěné, neboť každý, kdo nešel do války uprchl před obávaným „Králem mrtvých“. Dokonce i muži z Umbaru a Haradu, kteří útočili na brody Linhiru nad ústím řeky Gilrain přestali bojovat a s hrůzou utekli. Jediný, kdo měl odvahu zůstat byl Angbor, pán Lamedonu, a Aragorn mu řekl, ať shromáždí muže a následuje Šedou společnost do Pelargiru. Po čtyřech dnech a nocích co Aragorn povolal mrtvé ke kameni Erech, vyjeli.

Pátý den dosáhli svého cíle (Pelargiru), tam byla hlavní flotila Umbaru. Některé z lodí se vydali do Minas Tirith už kvůli zvěstech o mrtvé armádě, která dorazila k přístavům. I přes tyto zvěsti se však Haradští, které Společnost sledovala, otočili u zátoky a smáli se, když viděli jen Aragorna a jeho společnost živých Dúnadanů, mrtví byli totiž skryti v pozadí aby překvapili své nepřátele. Aragorn povolal armádu mrtvých do boje, který vyústil v krvavou vřavu. Legolas později, po bitvě na Pelennorský polích popsal Smíškovi a Pipinovi scénu, které byl svědkem: Slyšel jsem mdlé výkřiky, a ztlumené rohy, a šelest nespočet hlasů jakoby v dáli. Bylo to jako ozvěna nějaké zapomenuté bitvy dávno v Temných letech. Bledé meče byly taseny ale nevím, jestli jejich ostří ještě řezali, mrtví nepotřebovali žádnou zbraň stačil strach. I když nepotřebovali zbraně, zbraně nepřátel jim nemohli ublížit.

Armáda mrtvých nejprve zaútočila na lodě, které byli ještě ukotveny a pak přešli přes vodu na ty. které už vypluli. Vyděšení korzáři opouštěli své lodě a skákali přes palubu; všichni se utopili, nebo zamířili na jih k jejich domovům. Jakmile byli haradští a korzáři poraženi, Aragorn zatroubil a mrtví se stáhli ke břehu. Tak splnili svou přísahu a Aragorn jim udělil svobodu. Král mrtvých předstoupil, zlomil své kopí a zahodil ho, uklonil se Aragornovi a mrtví konečně zmizeli ze světa, osvobozeni od starostí a problémů.