Minas Tirith č. 6 – červen 1995

  Vložil/a: Entony  Do rubriky Minas Tirith  23. Červen, 1995 | 2 205x prohlédnuto.

červen 1995, číslo 6

„Kdos zádumčivě v dálce pěl: / že marno vše, že nevzroste nic, že nic nevzeplá.“
KAREL HLAVACEK




Některé příznaky nasvědčují,že redakce bude nakonec donucena absolvovat jakési pochybné prázdninové putování, při kterém dozajista bídně zahyne, a tak Minas Tirith zanikne mnohem dříve než až po zimním Kongresu, jak se všeobecně soudilo. Máme proto jedinečnou příležitost naposledy někoho očernit a pořádně si zaskuhrat; a dnešní číslo se tedy jmenuje:

OMLUVY, POMLUVY, DEMENTI A PŘEMNOZÍ JINÍ EFEKTOVÉ



Kultovní pekárna sídlí v Kaprově (nikoli v Kaprové) ulici. K záměně došlo vinou vydavatelů map, kteří ke svým titěrným výrobkům nepřikládají lupy. To ale nic nemění na skutečnosti, že pekárna je navzdory svým cenám skutečně výtečná. Uvažujeme dokonce o vyvěšení cedule s nápisem: Zde svačí
členové Tolkienovy společnosti
.
Popisné číslo v adrese Klubu přátel Terryho Pratchetta je 603 nikoliv 602. Chyba vynikla vinou naší písařky a tato za ni byla na hodinu vyhozena (takže si před opětovným návratem do práce akorát stihla zajít na oběd).
Odpovědnému redaktorovi čísla čtyři, kde k chybám došlo, bylo za trest zakázáno týden jíst žloutkové věnečky. Tím se nám, mimochodem, povedlo zcela vyvést z míry jednu jeho spolužačku, která nevěřícně zírala, když ji při obědě v menze svůj věneček nabídl. Díky tomu, že byl tento neodpovědný redaktor zbaven svého odpovědného místa, můžeme uveřejnit následující zprávu tajemného
(hv), kterou by býval asi (jg) nesl s nelibostí.


Na rozdiel od lokalných deliktov Hynka Meda prerástla sláva nášho redaktora až za hranice republiky. Programátori americkej firmy Blizzard Entertainment sa totiž jeho postavou inspirovali pri výrobe strategicko akčnej hry Warcraft: Orcs and Humans, kde sa na straně orkov stretáváme s milou postavičkou menom Grunt. Menovaný redaktor však akukolvek podobnosť so zeleným rozšklabeným slizkým stvorením s bojovou sekerou dôrazne odmietá.
K neskonale závažnější chybě ale došlo v následujícím čísle: na rozdíl od redakce Nemesis, která se spletla jen o den, se nám podařilo posunout termín besedy s Terrym Pratchettem rovnou o měsíc – nejezděte tedy, prosím, v červenci do Prahy. Velice se omlouváme, i když chyba výjimečně nevznikla v redakci, špatné informace jsme získali z počítačové sítě Internet. Aby se podobná situace již neopakovala, byli všichni redaktoři znovu podrobně seznámeni s Desaterem pravověrného tolkienisty a vyzbrojeni sekerou.


Terry byl ale jinak velice milý, nádherně předčítal scénu s opilým Smrtěm, vyprávěl o kočkách a o svém působení jako mluvčí jaderné elektrárny („Radioaktivita? Jakáradioaktivita? Tady žádná radioaktivita není – a když, tak jen tááákhle malinká!“). Došlo i na Tolkiena. Redakce sice zrovna neposlouchala, ale Terry údajně parafrázoval známý Churchilův výrok („Kdo nečte Tolkiena ve dvaceti, není človek. Kdo ho čte ještě ve třiceti, je hlupák.). Honza Kantůrek byl skvělá Bábi
Zlopočasná.
A když už jsme u těch špatných zpráv: v Risku se potřetí objevilo téma Tolkien a opět nikdo neznal ani jednu správnou odpověď. Otázky tentokrát zněly:
1.) Kdo vyplenil Kraj před Frodovým návratem?
2.) Jaký tvor přepadl Froda při vstupu do Mordoru?


Neúspěchem, který redakci mrzí asi nejvíc, je pozvánka na poslední předprázdninový koncert Charismy 22. Doslechli jsme se o něm nezvykle brzy a pokládali bychom si za velikou čest moci vás na něj pozvat, ale Minas Tirith bylo možné rozeslat až s Thorinem, jehož výroba se
opozdila.
Koncert se vydařil, zklamali pouze bratři Kočí, jejiž příbuzní v kavárně neměli (pitný) čaj. To by jim redakce ale odpustila, koupili jsme si místo něj lízátko. Mnohem horší (Standa Rygal by dozajista řekl tragické) je, že David Kočí dostal od houslistky Lindy růži, zatímco já, který stál těsně vedle a měl na ni (na rozdíl od něj) jasné právo Hořce si vyčítám lízátko, kvůli kterému jsme se zdrželi. „To je život,“ řekl by Marvin.
Není všechno ale temné, Společnost získala svou vlastní Internetovskou adresu, můžete nám psát na SpdpJRRT@novell.karlin.mff.cuni.cz. Vaše dopisy ale stejně skončí u nás v redakci, takže si moc nepomůžete.


Druhou z radostnějších zpráv vidíte o kousek níže, kupodivu se podařilo zajistit pokusné nulté číslo slibovaného comicsu. Od příště už by měl být rozsah dvojnásobný.
Mimochodem: slyšeli jste už Druhý tolkienovský vtip? (První se snad časem objeví v Palantíru.) Víte jak Gandalf poznal, že Frodův prsten je Jeden? No přece si to přečetl v Minas Tirith!
Teď ale zase k něčemu vážnějšímu. Před nějakou dobou jsme vám slíbili malé ransomovské překvapení. Trvalo dlouho, než se nám podařilo přesvědčit jinak velmi sympatický počítač Milada, aby si s námi povídal, ale konečně vám můžeme nabídnout kopii fotografie Arthura Ransomeho, která doprovázela zajímavý článek Lukáše Čížka, otisklý letos v ledúnorovím čísle literárního časopisu Labyrint.


A pokud vyrazíte letos o prázdninách stanovat na svůj Ostrov divokých koček, vést námořní bitvy, slézat vysoké hory, hledat zlato, bloudit vřesovištěm nebo chránit lysky stejně, jako to dělali Vlaštovky, Amazonky a Dick s Dorotkou, nezapomeňte nám do redakce poslat poštovního holuba.
My vám za to prozradíme, že v kuloárech se proslýcha cosi o tom, že by snad vydání dlouho slibované brožurky o Bilbově cestě mělo být za dveřmi. Také se nám podařilo doplnit zásoby starých časopisů a vůbec udělat spoustu prospěšných věcí. Problém je pouze v tom, že začínají prázdniny, a tak si na všechnu tu parádu budete muset počkat nejméně do Bilbovin (které se letos proti tradičnímu termínu uskuteční o týden později – podrobnosti v Palantíru).


Na začátku tohoto speciálního obrázkového čísla jsme vám slíbili nějaké pomluvy. Je nám moc líto, že nebudeme moci svému slibu dostát, ale tentokrát se naše informace zakládají na spolehlivých zdrojích a jsou doloženy důkazy. Můžete se tedy přesvědčit, že Hynek Med vskutku není tak bezúhonný, jak se staví. Nejenom, že jezdí nepřístojným a Dopravnímu řádu odporujícím způsobem tramvají , ale dokonce je silně podezřelý ze spáchání vážného teroristického činu – výbuchu na Staroměstském náměstí. Vedení Společnosti nyní pečlivě zvažuje, jaké k celé záležitosti zaujmout stanovisko. Hynek Med se uculuje a odmítá cokoliv komentovat.
Na poslední stránku jsme pro vás měli připravenu Hančinu reportáž z branného cvičení Rohan. Bohužel nám poněkud nevybylo místo, takže jsme ji nuceni (s krajní nechutí) přenechat Palantíru. Naši cyničtější reportéři celou akci zhodnotili slovy: „Byl to hezký, petatřicetikilometrový pochod, jenom nechápu, proč jsme kvůli němu museli jezdit sto sedmdesát kilometrů od Prahy.“ Podobná neuctivá slova se rozhodně nedají říci o oslavě Radostin, která se letos vyvedla snad ještě více, než vloni.
Redaktory Minas Tirith udivila po příjezdu do Stračí hlavně skutečnost, že po nich nikdo nehází shnilá rajčata, jak se původně obávali, ale že jsou naopak radostně vítáni s mísou plnou jahod a šlehačky. Tím se hned z počátku odbyl nejdůležitější bod celé oslavy a zbyla spousta času na opékání kuřat, jedení dortů (organizátoři po pečlivé úvaze upustili od jejich porcování meči, takže bylo co jíst) a vyslechnutí dlouhé přednášky o Slovanech. Po ohňostroji byla moudře vynechána bojová hra a na kopci Větrově jsme k radosti obyvatel vypálili několik raket, krásně se rozléhajících nad ztichlým Štětím. Některé věci (jahody se smetanou nebo noční cesta na sestřině kole) musíte prostě zažít.


O víkendu po Radostinách uspořádala redakce Minas Tirith pro některé svoje příznivce ještě doplňkovou oslavu, pojednanou jako vlastivědný výlet. Pokud snad čekáte, že si ji zkritizujeme, čekáte marně. Navzdory některým jedincům (ano, Honzo Vorlíčku, červenáš se studem oprávněně), kteří se neustále pochybovačně (a hlavně zcela neoprávněně) vyjadřovali o orientačních schopnostech organizátorů, se domníváme, že se celkem zdařila, a snad ani nevzbudila u místních obyvatel příliš velké pohoršení. Kromě převeliké hostiny zvládli účastníci vyšplhat ještě na staroslavný Říp a na zříceninu hradu Hazemburk (již Máchou nazývanou Hanžbůrek).
To je pro tentokrát vše, ještě vzkaz od tajemné postavy v kápi, která mě doprovází již od besedy s Terrym Pratchettem:
„SEJDEME SE NA TOCNIKU!“
Po uzávěrce: Dozvěděli jsme se, že se celá redakce rozhodla z nepochopitelných důvodu letos na hrad Točník nejet, uzavřela se ve svém domě a odmítá vycházet z jakýchkoliv důvodů ven.




Redakce se vám hluboce omlouvá pokud bude některý z obrázků zdobících toto číslo na nějakém zcela ztřeštěném místě, ale ještě tak docela nezvládla filosofii práce se svým textovým editorem a se slzou v oku vzpomíná na krásné časy, kdy se amatérské časopisy psaly psacím strojem a tiskly pomocí rozmnožovacích blan a strašně špinivé černé barvy.



Minas Tirith

Vydává Společnost přátel díla pana J. R. R. Tolkiena
Uzávěrka dne: 30. 6. 1995
Redakce: Jirka Grunt, Nížebohy 8, 411 18 Budyně n. O.
Pouze pro členy.
Bezplatně.

  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Zde můžeš zanechat svůj komentář.

Jméno (*)
Email (Nebude zveřejněn) (*)
URL
Komentář