Rejst\u0159\u00edk postav<\/b>
\nV n\u00e1sleduj\u00edc\u00edm pov\u00edd\u00e1n\u00ed setk\u00e1te \u0161est postav, kter\u00e9 spojuje oddanost elf\u00ed arm\u00e1d\u011b, aktivn\u00ed pln\u011bn\u00ed rozkaz\u016f a\u017e zjevn\u00e9 vlezdoprdelectv\u00ed, chab\u00e9 bojov\u00e9 \u00fasp\u011bchy, nevelk\u00e9 hrdinstv\u00ed v boji. P\u011bt z \u0161esti t\u011bchto postav zem\u0159elo, ne v\u017edy se ct\u00ed, ale v\u017edy s nad\u0161en\u00edm.
\n1. lu\u010di\u0161tnice<\/b>
\nV milovan\u00e9 m\u00e9 zemi rodn\u00e9, L\u00f3rienu, v\u017edy jsem v\u011brn\u011b n\u00e1sledovala sv\u00e9ho velitele Argona, ctila P\u00e1na i Pan\u00ed celoro\u010dn\u011b zelen\u00e9ho lesa a n\u00e1bo\u017en\u011b naslouchala p\u00edsn\u00edm o velk\u00fdch elf\u00edch bojovn\u00edc\u00edch d\u00e1vn\u00fdch v\u011bk\u016f. S t\u00edmto p\u0159i\u0161la jsem do prvn\u00ed poty\u010dky s hr\u016fzostra\u0161n\u00fdmi sk\u0159ety a zem\u0159ela n\u00e1silnou smrt\u00ed d\u0159\u00edv, ne\u017e bych sta\u010dila hrdinn\u011b skolit jen jedin\u00e9ho stvora.
\n2. lu\u010di\u0161tnice<\/b>
\nPoty\u010dky zm\u011bnily se v krutou v\u00e1lku, i vyrazila na\u0161e slavn\u00e1 arm\u00e1da k v\u011b\u017ei Minas Morgul, kde bojovalo velk\u00e9 mno\u017estv\u00ed sk\u0159et\u016f i lid\u00ed temn\u00fdch a zka\u017een\u00fdch. Pos\u00edlala jsem sv\u00e9 \u0161\u00edpy do jejich \u0159ad, v\u0161ak byli to urputn\u00ed bojovn\u00edci, mnoho nesmrteln\u00fdch elf\u016f k smrti p\u0159ivedli. Vid\u011bla jsem, jak padl m\u016fj milovan\u00fd velitel Argon ranou z klet\u00e9ho haradsk\u00e9ho d\u011bla. Vid\u011bla jsem tolik zmaru a ne\u0161t\u011bst\u00ed, boj pomalu kon\u010dil a my byli vysl\u00e1ni na cestu o kus d\u00e1l. Tam n\u00e1m zabr\u00e1nila v postupu temn\u00e1 lidsk\u00e1 arm\u00e1da a ne\u017e jsme se rozhodli, zda ji obej\u00edt a kudy, vrhli se na n\u00e1s jak l\u00edt\u00e9 \u0161elmy. St\u0159\u00edlela jsem, prchala, ranili mne krut\u011b. T\u0159esouc\u00edma rukama sna\u017eila jsem se nasadit dal\u0161\u00ed \u0161\u00edp na t\u011btivu, zatemn\u011bl\u00fdm zrakem sledovala jsem, jak ke mn\u011b b\u011b\u017e\u00ed cizokrajn\u00e1 bojovnice a j\u00e1 j\u00ed nemohu ut\u00e9ct, nemohu se br\u00e1nit, nechci zem\u0159\u00edt, nechci te\u010f zem\u0159\u00edt, jsem je\u0161t\u011b mlad\u00e1! Nohy mne neunesly, na kolenou jsem prosila tu d\u00edvku, v jej\u00ed\u017e tv\u00e1\u0159i dosud z\u00e1\u0159ila sv\u011btla lidskosti a \u00facty k \u017eivotu. V\u0161ak, jak m\u016f\u017ee pouh\u00fd \u010dlov\u011bk pochopit bezv\u011bkost elfsk\u00e9ho byt\u00ed? Zaleskla se jej\u00ed zak\u0159iven\u00e1 \u0161avle ostr\u00e1 jako b\u0159it, m\u00e1 elf\u00ed krev zkropila vyprahlou zem.
\n3. pr\u00e1\u010de<\/b>
\nKari\u00e9ra. To bylo pro mne nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Sk\u0159eti vyrazili ke kr\u00e1sn\u00e9mu lesu l\u00f3riensk\u00e9mu, smrad jejich nohou je p\u0159edch\u00e1zel. Shrom\u00e1\u017edili jsme se p\u0159ed lesem, br\u00e1n\u00edc jim v postupu. Velitel Mormegil poslal mne pro posily do Roklinky i b\u011b\u017eela jsem, co mi nohy sta\u010dily, abych vyhov\u011bla jeho p\u0159\u00edkazu.
\nAno pane, poklusem pane.
\nSamotn\u00e9mu panu Elrondovi jsem vy\u0159\u00eddila vzkaz a b\u011b\u017eela zp\u011bt s odpov\u011bd\u00ed, a\u0165 \u0161et\u0159\u00edme sv\u00e9 \u017eivoty na boj. Pan Elrond m\u011b ov\u0161em zastavil, mocn\u00fdm kouzlem m\u011b do vzduchu vznesl a vysoko nad lesy jsem jako sami orlov\u00e9 let\u011bla zp\u011bt ke sv\u00e9mu vojsku.
\nLet jsem si u\u017e\u00edvala, jak dlouho jsem jen sm\u011bla, \u0161koda, \u017ee u\u017e jsem pot\u00e9 nedostala nikdy mo\u017enost pod\u00edvat se na zem z v\u00fd\u0161ky, na m\u00e9 v\u0161ete\u010dn\u00e9 dotazy a d\u011btinsk\u00e9 prosby si orlov\u00e9 jen uhlazovali pe\u0159\u00ed zob\u00e1kem \u010di z\u00e1porn\u011b sk\u0159ehotali. Ale abych se vr\u00e1tila k ud\u00e1lostem t\u011bch v\u00e1le\u010dn\u00fdch let: Sk\u0159et\u00ed bojovn\u00edci skute\u010dn\u011b p\u0159i\u0161li k L\u00f3rienu, n\u011bkte\u0159\u00ed i do n\u011bj, v\u011bt\u0161inou v\u0161ak omylem, kdy\u017e p\u0159ehl\u00e9dli lu\u010di\u0161tn\u00edky rozsazen\u00e9 na vysok\u00fdch stromech. Ji\u017e nev\u00edm, jak jsme je rozpr\u00e1\u0161ili, v\u00edm jen, \u017ee jsme se hned pot\u00e9 p\u0159esunuli na planinu p\u0159ed Mori\u00ed, kde mnoho sk\u0159et\u016f bojovalo s trpasl\u00edky. Mnohokr\u00e1t rozto\u010dila jsem sv\u016fj prak, \u017eel m\u00e1lokdy padl k\u00e1men na sk\u0159et\u00ed hlavi\u010dku (chci \u0159\u00edci z\u00e1sahovou plochu). Bojovali jsme urputn\u011b, le\u010d sk\u0159eti byli urputn\u011bj\u0161\u00ed a vybili n\u00e1s a\u017e do jedn\u00e9. Vyst\u0159\u00edlela jsem v\u0161echny koule a samojedin\u00e1 z\u016fstala jsem v t\u00e9 zemi zamo\u0159en\u00e9 sk\u0159et\u00edmi skupinkami hledaj\u00edc svou munici. Pl\u00ed\u017eila jsem se za stromy, vyh\u00fdbala se sk\u0159et\u016fm, schov\u00e1vala p\u0159ed jistou smrt\u00ed \u010di mo\u017en\u00e1 n\u011b\u010d\u00edm daleko hor\u0161\u00edm. \u010c\u00e1st munice se mi poda\u0159ilo v tomto partiz\u00e1nsk\u00e9m ta\u017een\u00ed nal\u00e9zt a posb\u00edrat, pak jsem u\u017e mazala zp\u011bt do Zlat\u00e9ho lesa, kde se pomalu shroma\u017e\u010fovalo nov\u00e9 elf\u00ed vojsko.
\nPane Celeborne, m\u016fj dobr\u00fd veliteli, Tys jist\u011b nikdy nepochyboval o m\u00e9 v\u011brnosti a touze ud\u011blat v\u0161e pro m\u016fj n\u00e1rod a kari\u00e9ru. Zkou\u0161el’s mne, kdy\u017e vyt\u00fdkal jsi mi m\u00e9 bojov\u00e9 um\u011bn\u00ed a nasazen\u00ed, v\u00edm, \u017ee jsi mne zkou\u0161el, v\u00edm, \u017ee jsi mne cht\u011bl vyprovokovat k je\u0161t\u011b lep\u0161\u00edm v\u00fdsledk\u016fm. V tu chv\u00edli bych pro Tebe, Pane, za\u0161la na okraj sv\u011bta a zp\u011bt a to v\u0161e poklusem! Tys p\u0159ik\u00e1zal mi j\u00edt do Roklinky a p\u0159in\u00e9st glejt, p\u0159ipravil’s mi jen snadnou zkou\u0161ku a j\u00e1 ji pro Tebe, Pane, cht\u011bla vykonat co nejl\u00e9pe. Vyrazila jsem bezodkladn\u011b do Roklinky, pochopiteln\u011b poklusem, o chv\u00edli pozd\u011bji st\u00e1la jsem ji\u017e p\u0159ed panem Elrondem a \u017e\u00e1dala jej o glejt.
\n„Glejt? Pan Celeborn pos\u00edl\u00e1 sp\u011b\u0161n\u00e9ho posla pro glejt?“
\n„Ano, pane Elronde, je velmi d\u016fle\u017eit\u00e9, abych jej co nejd\u0159\u00edve donesla Panu Celebornovi!“
\n„Ach tak, jist\u011b jist\u011b, ch\u00e1pu. Pan\u00ed dom\u00e1c\u00ed! Dejte j\u00ed ten glejt, pros\u00edm.“
\nZat\u00edmco bavila jsem se s dom\u00e1c\u00ed, pan Elrond radil se o n\u011b\u010dem se sv\u00fdmi v\u011brn\u00fdmi.
\nNe, ne\u010dekala jsem nic. Ne, nec\u00edtila jsem bolest – v\u017edy\u0165 elf\u00ed no\u017ee jsou ostr\u00e9 jak jazyk hada. M\u00e9 o\u010di se p\u0159ede mnou zav\u0159ely, zklamala jsem d\u016fv\u011bru m\u00e9ho P\u00e1na, ji\u017e nezbylo mi v\u00edce \u017eivota na dokon\u010den\u00ed \u00fakolu, kari\u00e9ra m\u00e1 skon\u010dila. Ne, nebyla jsem Saruman\u016fv \u0161peh.
\n4. pr\u00e1\u010de<\/b>
\nP\u0159ibyla jsem do L\u00f3rienu, kdy\u017e cel\u00e1 na\u0161e arm\u00e1da veden\u00e1 panem Aragornem dob\u00fdvala samotnou Minas Morgul. Poklusem jsem vyrazila p\u0159ipojit se k m\u00e9mu veliteli, cestu mi v\u0161ak zastoupil sve\u0159ep\u00fd bojovn\u00edk Umbaru. Vyst\u0159elila jsem na n\u011bj k\u00e1men, minula, pak ut\u00edkala jsem p\u0159ed \u010depel\u00ed, jej\u00ed\u017e ladn\u00e1 k\u0159ivka se p\u0159esto do m\u00fdch zad zano\u0159ila. Zran\u011bn\u00ed mi rozum zatemnilo, stihla jsem v\u0161ak uniknout. Ut\u00edkala jsem d\u00e1le k Minas Morgul, kde ji\u017e bylo vyhl\u00e1\u0161eno dob\u00fdv\u00e1n\u00ed, na\u0161i hrd\u00ed bojovn\u00edci se t\u00edsnili v mordorsk\u00e9 ocelov\u00e9 br\u00e1n\u011b a na ochozech temn\u00e9 v\u011b\u017ee je\u017eilo se mno\u017estv\u00ed sk\u0159et\u016f. V br\u00e1n\u011b bojovalo jen n\u011bkolik bojovn\u00edk\u016f, ostatn\u00ed \u010dekali, a\u017e na n\u011b dojde. \u0160\u00edp \u010dern\u00fd p\u0159il\u00e9tl z temn\u00e9 v\u011b\u017ee a poranil mne zle, kdo v\u00ed, jak bych dopadla neb\u00fdt dobr\u00e9ho velitele, jen\u017e mi athelas podal. L\u00edstky byly trochu tuh\u00e9 a chutnaly nev\u00fdrazn\u011b, ale m\u00e9 r\u00e1ny se v tu chv\u00edli zcelily!
\nObl\u00e9h\u00e1n\u00ed trvalo dlouho, na\u0161e s\u00edly se rozpt\u00fdlily, nebylo tedy divu, \u017ee v jednu chv\u00edli vytla\u010dili se sk\u0159eti z br\u00e1ny a rozehnali n\u00e1s silou velikou. Ut\u00edkala jsem p\u0159ed sk\u0159etem \u010dern\u011bj\u0161\u00edm ne\u017e noc, neutekla jsem. Zle mne poranil, p\u0159ed posledn\u00ed ranou jsem na kolena padla, v\u0161ak marn\u011b jsem se dovol\u00e1vala soucitu toho temn\u00e9ho srdce. Jeho bled\u00e9 o\u010di nep\u0159ivykl\u00e9 denn\u00edmu svitu na mne bezcitn\u011b shl\u00ed\u017eely, padla r\u00e1na a sv\u011bt potemn\u011bl.
\nProbudil mne smrad, hluk a \u0161\u0165ouchance chladnou ocel\u00ed. Le\u017eela jsem na zaplivan\u00e9 zemi, ke mn\u011b se skl\u00e1n\u011bl zlov\u011bstn\u00fd kruh sk\u0159et\u016f sm\u011bj\u00edc se krut\u00fdm sm\u00edchem. Tolik zloby a pon\u00ed\u017een\u00ed nepoznala jsem za cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot, litovala jsem osudu, kter\u00fd mi ponechal bolestiv\u00fd \u017eivot a ani mi nedal d\u00fdku do boty. Sk\u0159eti si se mnou hr\u00e1li jako ko\u010dka s my\u0161\u00ed, \u010di sp\u00ed\u0161e je\u0161t\u011b h\u016f\u0159e, nebo\u0165 \u017e\u00e1dn\u00e9 zv\u00ed\u0159e nen\u00ed tak prolezl\u00e9 \u0161patnost\u00ed jako ta odporn\u00e1 stvo\u0159en\u00ed, j\u00e1 doufala, \u017ee ji\u017e brzo zem\u0159u, abych to nemusela sn\u00e1\u0161et.
\nSk\u0159eti n\u011bco povol\u00e1vali v \u010cern\u00e9 \u0159e\u010di, chytli m\u011b a hrub\u011b vl\u00e1\u010deli daleko pry\u010d. „Odula, Odula,“ volali. Pak kone\u010dn\u011b m\u011b pohodili u \u00fast\u00ed jeskyn\u011b, ne\u017e p\u0159ivykly m\u00e9 o\u010di na v\u0161udyp\u0159\u00edtomnou tmu, zahl\u00e1dla jsem jen obludn\u00e9 zv\u00ed\u0159e, pak kus\u00e1ky se mi zabodly do p\u00e1te\u0159e a nesnesiteln\u00e1 muka zachv\u00e1tila mi cel\u00e9 t\u011blo. Ta bolest z\u016fstala mi do konce \u017eivota.
\n5. pr\u00e1\u010de<\/b>
\nV\u00e1lka dosud trvala, t\u00fdran\u00e1 zem\u011b trp\u011bla v\u00edc a v\u00edc a my zam\u00ed\u0159ili k dal\u0161\u00ed temn\u00e9 v\u011b\u017ei, abychom ji dobyli, vl\u00e1dnouce z\u00e1stavou z ruky samotn\u00e9 pan\u00ed Arwen.
\nDobr\u00fd P\u00e1n Celeborn vedl ono dob\u00fdv\u00e1n\u00ed a m\u011b a V\u00e1no\u010dku poslal na pr\u016fzkum pod\u00e9l hor, kde bychom m\u011bly nal\u00e9zt Pan\u00ed Galadriel. Rozd\u011blily jsme si \u00fakoly a vyrazily. J\u00e1 zpo\u010d\u00e1tku poklusem, le\u010d dlouh\u00e1 v\u00e1lka mi nedovolila dr\u017eet poklus po celou dobu. (Jen to hlavn\u011b ne\u0159\u00edkejte Panu Celebornovi!) Obe\u0161la jsem velk\u00fd kus zem\u011b, nena\u0161la jsem ale ani \u017eiv\u00e1\u010dka, jak ne\u0161\u0165astn\u011b jsem se vr\u00e1tila zp\u011bt k vojsku bez spln\u011bn\u00e9ho \u00fakolu…
\nDob\u00fdvan\u00ed, tak nad\u011bjn\u011b zapo\u010dat\u00e9, narazilo na l\u00edt\u00fd odpor sk\u0159et\u016f, stv\u016fry prorazily na\u0161i linii a rozehnali n\u00e1s po lese. Mne tak\u00e9, r\u00e1nu do zad jsem dostala a zem\u011b se na\u017erala.
\n6. lu\u010di\u0161tnice<\/b>
\nKdy\u017e p\u0159ibyla jsem do L\u00f3rienu, \u0161\u0165astnou novinu oslavoval ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s – Ten, Kter\u00fd Nesl Prsten, jej ji\u017e nenesl, naopak se mu poda\u0159ilo \u0161perk zni\u010dit. Pro\u0161li jsme zemi, kde sk\u0159eti zal\u00e9zali do nejhlub\u0161\u00edch d\u011br, aby je nikdo nena\u0161el, sledovali, jak kone\u010dn\u011b se probouz\u00ed p\u0159\u00edroda a roste prvn\u00ed tr\u00e1va a c\u00edtili, \u017ee v\u00e1lka je ji\u017e u konce. Ji\u017e nebylo pot\u0159eba zbrojit se ka\u017ed\u00fd den, ji\u017e nebylo pot\u0159eba se ob\u00e1vat z\u00edt\u0159ka. Noc ode\u0161la.
\nTechnick\u00e9 pozn\u00e1mky
\nObvykle na bitv\u00e1ch pot\u0159ebuju n\u011bjak\u00fd \u010das ne\u017e se zorientuju a rozest\u0159\u00edl\u00edm. Zde jsme si ten \u010das nevzala a p\u0159e\u0161la k praku, kter\u00fd jsem si zamilovala pro jeho skladnost, originalitu i bezpe\u010dnost. Omlouv\u00e1m se v\u0161em, kter\u00e9 jsem trefila do nez\u00e1sahov\u00fdch ploch, tr\u00e9nuji pro dos\u00e1hnut\u00ed lep\u0161\u00edch v\u00fdsledk\u016f. (J\u00e1 v\u00edm, \u017ee v\u00e1s to stejn\u011b nebolelo.)
\nBitvu jsem si u\u017eila jako jaro po dlouh\u00e9 zim\u011b, kost\u00fdmov\u011b bych pochv\u00e1lila v\u011bt\u0161inu sk\u0159et\u016f, kte\u0159\u00ed byli v\u00e1\u017en\u011b hr\u016fzostra\u0161n\u00ed. Pomluvila bych za\u017eit\u00fd „bitevn\u00ed role-playing“, spo\u010d\u00edvaj\u00edc\u00ed v nulov\u00e9m hran\u00ed zran\u011bn\u00ed \u010di smrt\u00ed, znesnad\u0148ovalo mi to ob\u00edr\u00e1n\u00ed mrtvol.
\n Sepsala Melian<\/i><\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"
Ano pane, m\u016f\u017eu poklusem pane? – report z P\u00e1na Prsten\u016f 2007<\/p>\n